Pecus je odkojen starými lžemi. Jeho vloha k bludu je znamenitá. Cítě se být málo způsobilý k tomu, aby rozumem rozptýlil zděděné předsudky, uchovává rozšafně dědictví bajek, jichž se mu dostalo od předků. Tento druh moudrosti ho chrání před omyly, jež by mu byly velmi škodlivé. Přidržuje se omylů vyzkoušených. Je napodobitel; jevil by se jím tím víc, kdyby bezděčně neznetvořoval, co napodobí. Tyto znetvořeniny plodí to, co se nazývá pokrokem. Pecus nepřemýšlí. Jej klame vše a je ubohý. Nepochybuje nikdy, jelikož pochybnost je výsledkem přemítání. A často přechází od pitomosti k násilí. Není na něm nic vynikajícího, neboť vše, co vynikne, se ihned od něho odlučuje a přestává mu náležet. Ale bloudí, malátní, trpí. Ba je záhodno ctít ho, neboť z něho pochází všechna ctnost, všechna krása, všechna sláva člověka. Ubohý Pecus! (Pecus / latinsky stádo)
Anatole France, Ametystový prsten / ukázka

werich jan portret ryby
A teď bych vám já, Jan Werich, chtěl popřát veselé Vánoce a to tak, abych, ani já ani vy, abychom neupadli do sentimentality - vánoční. Kdyby to bylo v mé moci, já bych byl rád, kdybych mohl dát všem lidem na světě pod stromeček škatuli - prázdnou škatuli, kterou kdyby otevřeli, tak by se museli smát, že tam nic není. A smáli by se a smáli by se, protože já věřím, že když se lidi smějou, tak nemají čas mít na sebe vztek a nemají čas se prát. Aspoň jeden den v roce.

Jan Werich a jeho nejlepší vánoční dárek


Myšlenky z knih

Jak se správně rozhodovat se děti učí tím, že dělají rozhodnutí, ne tím, že se řídí pokyny.
Alfie Kohn