Poprvé jsem slyšel Okudžavu v socialistickém pravěku. Nikoliv však samotného autora, ale jeho písničku Váňa, kterou pro naši šansoniérku Hanu Hegerovou přeložil Ondřej Suchý.

Fyziognomie uličníka, image flamendra a povaleče, velice emocionální a excentrický scénický projev a zároveň nepopiratelné nadání, hluboce lyrické citlivé verše, zaujetí tématem Velké vlastenecké války a tíhnutí k městskému folklóru a tradici šansonu - takový je Garik (Igor) Sukačev...

Každý ho znal, každý, kdo aspoň na chvíli přičichnul k ohni zvaný tramping. Jeho písničky znají po celým Česku i Slovensku. Kapitán Kid (1932-2012) byl tramp a proto jeho písničky jsou a budou vždy trampské

Domnívám se, že mytologická figura Jiřího Schelingera (6. března 1951 – 13. dubna 1981) překročila hradby popu a zaslouží výjimku potvrzující pravidlo. Aby však nedošlo na další banální vzpomínání na jeden chrapot a vlasatce, představme si, že je každá nebožtíkova písnička jakousi uzavřenou (či raději právě otevřenou) knížkou.