Domnívám se, že mytologická figura Jiřího Schelingera (6. března 1951 – 13. dubna 1981) překročila hradby popu a zaslouží výjimku potvrzující pravidlo. Aby však nedošlo na další banální vzpomínání na jeden chrapot a vlasatce, představme si, že je každá nebožtíkova písnička jakousi uzavřenou (či raději právě otevřenou) knížkou.
