Pípání budíku se podobá výstřelu ze startovní  pistole…proto mám tak rád víkendová rána, kdy se mohu povalovat, snít, dřímat – anebo poslouchat Dobrá jitra Františka Novotného – to je začátek předmluvy jiného milovaného „rozhlasáka“ Jiřího Vejvody, kterou napsal pro knížku Františka Novotného

Lidové noviny a další bulvár o Karlu Krylovi již roky neinformují nebo jen v minimální míře. Na vlastní kůži se o tom přesvědčil Martin Štumpf, když zaslal Lidovkám zprávu o mši. Místo snahy informovat dostal odpověď: "...soukromá jubilea někdejších trampských zpěváků je třeba uplatnit v placené inzerci".

Písničky Zuzany Navarové (18. června 1959 – 7. prosince 2004) jsou stále oblíbené pro svoji nevšední lyričnost, tichý humor a místy až bolestné vyslovování pravd o životě, které vyslovuje člověk pokorný, tolerantní a laskavý. Zuzana Navarová se tak navždy zapsala do srdcí většiny posluchačů.

Už 1965 se stal Ringo Čech nejlepším bubeníkem tehdejšího Československa. Když v tomto směru dosáhl maximum, rozhlížel se a větřil dál. Stal se kapelníkem, ale posléze odložil i paličky. Právě i proto, že na „bicím“ poli nešlo jít dál. A už mezitím začal s texty.

Poprvé vystoupil (v dubnu 1978) na Hrádečku (u Václava Havla) v úvodu koncertu The Plastic People Of The Universe (Pašijové hry velikonoční). Tehdy zazpíval a na klavifon zahrál čtyři písně s texty bratra Jáchyma. Svůj umělecký život ovšem spojil s kapelou Psí vojáci, kterou v roce 1978 spoluzaložil.

Kdo dnes ví, co je viktoriánská poezie? Zpěvačka Natálie Merchant kvůli ní strávila dost dlouhou dobu v knihovnách, a nechala se jí úplně učarovat. Výsledkem byly zhudebněné básně...

Ta hvězda byl ruský zpěvák, skladatel, herec, renesanční člověk Vladimír Vysockij. Tajně jsme ho kopírovali až do doby, než vyšla u nás první kniha. Vladimír Vysockij, Zaklínač hadů, Lidové nakladatelství: Praha, 1984. Zaprášilo se po ní hned ve čvrtek, protože to byl den, kdy přicházely na pult nové knížky.

Knížka písňových textů, ilustrovaná fotografiemi Františka Dostála a Anny Bondarevy. Součástí knihy je CD se šansony, které zpívá Renata Drössler.

Poprvé jsem slyšel Okudžavu v socialistickém pravěku. Nikoliv však samotného autora, ale jeho písničku Váňa, kterou pro naši šansoniérku Hanu Hegerovou přeložil Ondřej Suchý.

Fyziognomie uličníka, image flamendra a povaleče, velice emocionální a excentrický scénický projev a zároveň nepopiratelné nadání, hluboce lyrické citlivé verše, zaujetí tématem Velké vlastenecké války a tíhnutí k městskému folklóru a tradici šansonu - takový je Garik (Igor) Sukačev...