Kdo by neznal Šrutovu (*3. 4. 1940 – 20.4. 2018) skvělou Kolej Yesterday a texty zhudebněné Michalem Prokopem a Petrem Skoumalem. Proto si troufám tvrdit, že jen málokdo nezná Šrutovy básně.

Přestože Friedrich Schiller zemřel velice mladý ve 45-ti letech, dokázal se nesmazatelně zapsat do německé literární historie. I po jeho smrti jsou jeho díla neméně silná a inspirující. Patrně nejznámější příkladem bude báseň Óda na radost (Ode an die Freude).

Pípání budíku se podobá výstřelu ze startovní  pistole…proto mám tak rád víkendová rána, kdy se mohu povalovat, snít, dřímat – anebo poslouchat Dobrá jitra Františka Novotného – to je začátek předmluvy jiného milovaného „rozhlasáka“ Jiřího Vejvody, kterou napsal pro knížku Františka Novotného

Lidové noviny a další bulvár o Karlu Krylovi již roky neinformují nebo jen v minimální míře. Na vlastní kůži se o tom přesvědčil Martin Štumpf, když zaslal Lidovkám zprávu o mši. Místo snahy informovat dostal odpověď: "...soukromá jubilea někdejších trampských zpěváků je třeba uplatnit v placené inzerci".

Písničky Zuzany Navarové (18. června 1959 – 7. prosince 2004) jsou stále oblíbené pro svoji nevšední lyričnost, tichý humor a místy až bolestné vyslovování pravd o životě, které vyslovuje člověk pokorný, tolerantní a laskavý. Zuzana Navarová se tak navždy zapsala do srdcí většiny posluchačů.

Už 1965 se stal Ringo Čech nejlepším bubeníkem tehdejšího Československa. Když v tomto směru dosáhl maximum, rozhlížel se a větřil dál. Stal se kapelníkem, ale posléze odložil i paličky. Právě i proto, že na „bicím“ poli nešlo jít dál. A už mezitím začal s texty.

Poprvé vystoupil (v dubnu 1978) na Hrádečku (u Václava Havla) v úvodu koncertu The Plastic People Of The Universe (Pašijové hry velikonoční). Tehdy zazpíval a na klavifon zahrál čtyři písně s texty bratra Jáchyma. Svůj umělecký život ovšem spojil s kapelou Psí vojáci, kterou v roce 1978 spoluzaložil.

Kdo dnes ví, co je viktoriánská poezie? Zpěvačka Natálie Merchant kvůli ní strávila dost dlouhou dobu v knihovnách, a nechala se jí úplně učarovat. Výsledkem byly zhudebněné básně...

Ta hvězda byl ruský zpěvák, skladatel, herec, renesanční člověk Vladimír Vysockij. Tajně jsme ho kopírovali až do doby, než vyšla u nás první kniha. Vladimír Vysockij, Zaklínač hadů, Lidové nakladatelství: Praha, 1984. Zaprášilo se po ní hned ve čvrtek, protože to byl den, kdy přicházely na pult nové knížky.

Knížka písňových textů, ilustrovaná fotografiemi Františka Dostála a Anny Bondarevy. Součástí knihy je CD se šansony, které zpívá Renata Drössler.