Fyziognomie uličníka, image flamendra a povaleče, velice emocionální a excentrický scénický projev a zároveň nepopiratelné nadání, hluboce lyrické citlivé verše, zaujetí tématem Velké vlastenecké války a tíhnutí k městskému folklóru a tradici šansonu - takový je Garik (Igor) Sukačev...

Hrajicí, zpívající básník pro děti i skvělý resesita pro dospělé. Jeho nadčasové rýmovačky a poezie jsou stále aktuální, i když původně zesměšňovaly úplně jinou totalitu. Jediný autor a chartista, který byl potrestán titulem "Dosud žijící národní poklad" od ministra kultury Pavla Dostála leta páně 1998.

Dokud Pepa Nos (16.5.1949) zpíval proti komunistům, byl v rádiu neustále, i po roce 1989. Pak ve svých textech začal být kritický vůči humanitárnímu prezidentovi Havlovi a dalším figurám, jako Karel Kryl, a měl být proto uložen navždy v zapomnění.

Druhý díl Krkonošských koled, který ji ž v padesátých letech nemohl vyjít a nikdy nevyšel. Doplněno notovými záznamy a dobovými obrázky.

Duše pláče. Z urny klesá popel na hladinu řeky. Je 12. červenec 2021 a popel Hanky Carmen Babulky Hegerové je rozsypán, tak jak si přála. Na opuštěném místě za Komárnem do vln šírokého Dunaje. Odplouvá tiše a lehce do jiného bytí, zatímco my zůstáváme...
A víme, že kdykoliv uslyšíme její šanson, vzpomeneme.
S láskou a poděkováním.
Duše pláče. Život jde dál...

Odkaz Krylových písniček bez komentáře. Veškerý komentář o tom co bylo, co mělo příjít a co prožíváme, je v jeho básních.

Všestranně talentovanému Františkovi Gellnerovi (19. 6. 1881 – asi 13.9. 1914) nebylo dopřáno žít dlouho. Přesto po sobě zanechal dílo, které je svým způsobem zapomenuto, ale jenom proto, že málokdo ví, jak často jsou jeho básně zhudebňovány i jako kuplety.

Kytarista David Dorůžka, jehož věhlas dávno přesáhl hranice České republiky, a který obdržel řadu cen za své debutové album Hidden Paths (2004) sestavil své druhé album z vlastních skladeb na básně Emily Dickinson (anglicky) a Jiřího Ortena (česky) a na švédské texty švédské zpěvačky Josefine Lindstrand

Freddie Mercury je skoro 20 let po smrti a lidé pořád poslouchají jeho písničky. A svět je pořád stejný, jako v době, kdy Mercury žil. Plný lásky, dětí, poezie, naděje a milónů mrtvých lidí i zvířat, kteří jsou vraždění jinými lidmi ve jménu ideí, ve jmenu pochybné slávy, ve jménu lidských práv, touhy po moci a hlavně ve jmenu peněz.

Písničky Boba Dylana, vlastním jménem Robert Allen Zimmerman, rozhodně potěší. Nikdy jsem ale jeho texty nepovažoval za skutečné básně, protože zdaleka neměly hloubku a přesah, kterou by takový text měl mít. A že by v tomto směru byl světový? Názor pro smích.