Magdaléna Rysová se zabývá se psaním prózy i poezie, její práce vyšly v několika almanaších a časopisech (např. Sbohem, pokojíčku, Aby ze světa nevymizela radost, Slavík nezpívá špatně, Listy Strakonicka). Některé její básně byly zhudebněny.

Civilní poesie o lásce, o lásce k synovi, o lásce k rodině, tedy poesie témat dnes avantgardních, neřku-li téměř punkových.

Oriah je především vypravěčka, kouzelnice ze slovy a symboly. Její básnické příběhy jsou velmi osobní, ale srozumitelné všem, kteří chtějí nahlédnout do vlastní duše a touží po poznání. Ze slov Oriah je cítit neobyčejný soucit, porozumění, ale s laskavostí sobě vlastní je i humorná. Dotýká se vštšiny našich slabostí a dodává energii pro jejich pochopení a pro změnu.

Neodolatelná je vlídnost, s jakou Kārlis promlouvá ke svým hrdinům – počínaje školáky z maloměsta, příbuznými z venkova, studentkami filologie, lotyšskými exulanty a konče básníky, literárními kritiky, zaměstnanci firem a také historickými či literárními postavami

 
Zabývá se celoživotně literární tvorbou, píše zejména poezii a experimentální či humoristické prózy.

Pavol Hudák v roce 1992 debutoval básnickou sbírkou Broskvový soumrak. Za tuto knihu, která vyšla v levočském vydavatelství Modrý Peter, mu byla časopisem Doteky udělena Cena Janka Krále a Slovenské literárním fondem Cena Ivana Kraska, za nejlepší debut roku.

Členka Obce spisovatelů, pracuje také v Radě Obce spisovatelů. Zakladatelka a scenáristka Divadla hudby a poezie Agadir. Vydala doposud tři básnické sbírky - Ábelovy děti, Tma mléko do propasti vydojené a Stařeček kamelot.

Svatava Antošová  (1957), básnířka a prozaička, žije v Teplicích. Je zastoupena ve sborníku Zelené peří a v řadě literárních časopisů a sborníků ve Francii, Německu, Slovinsku, Maďarsku, Finsku, Velké Británii a na Slovensku.

Laureát Nobelovy ceny za literaturu, osmdesátník Tomas Tranströmer (1931–2015) je jako básník známý po celém světě – jeho básně vyšly v překladech do 60 jazyků, přičemž jen v angličtině existuje víc než 20 vydání jeho veršů. Nepříliš známý či úplně neznámý je v Evropě zřejmě jen v České republice, protože do češtiny bylo přeloženo jen asi deset jeho básní, v jedné antologii a v časopisech.

Její velký talent rozpoznal básník František Hrubín. V sedmnácti jako „český Arthur Rimbaud v sukních“ zazářila v pražské vinárně Viola, kde flámovala s Allenem Ginsbergem. Juraj Jakubisko o ní natočil jeden ze svých prvních filmů.