Čím je pro mne poezie? Způsobem myšlení, myšlení hlavou i srdcem. Poezie je permanentní pokus obnovit ztracenou vnitřní harmonii ve světě plném dysharmonie. V jejím silovém poli tají ledovce předsudků a z pouště všednosti klíčí zázračná vegetace. Básně se píšou mj. z vášnivé touhy vzepřít se každé definitivnosti, protože co je definitivní, je mrtvé. Poezie je trvalá vzpoura proti všemu, co život mrzačí a ničí. Poezie je – slovy Halasovými – „krví svobody“. A pořád pro mne zůstává jedinečnou možností porozumět sám sobě. A skrze sebe světu.
Jiří Žáček
Básně jsou zabydleny i zalidněny postavami s krevnatou historií, krajina má zcela originální podobu. Klein je totiž autorem, jehož tvorba vyrůstá z jedné lokace, je ukotvena do okolí dvoj-města Sedlec-Prčice, a v jehož textech vystupují na scénu zcela konkrétní jména vsí, měst, hospod, lidí, knih.
Sbírka A spánek je ztráta času otevírá prostor pro hledání a nacházení analogií mezi krajinnými sférami a sférami niternými či emocionálními.
Verše a povídky psal Roman Szpuk od dětství. Během jedné letní noci v roce 1980 prožil na Komáří vížce v Krušných horách svůj stěžejní duchovní zážitek: Skrze hudbu J. S. Bacha splynutí s duchem této krajiny. Od té doby prochodil po těchto horách, často zcela sám a za noci, tisíce kilometrů.
Civilní poesie, vyrovnání se životem na poli zvaném svět.
Básně začala psát Mirka Langerová ve třiceti letech poté, co prošla klinickou smrtí. Tehdy se její život převrátil naruby a dostal nový spád.
Sbírka Zakázané květiny (Kmen 2016) shrnuje autorovu básnickou tvorbu Petra Žantovského z období posledních pěti let. Oproti předchozí sbírce Tady bydlím (2012), jsou Zakázané květiny kompaktní básnickou sbírkou psanou v duchu surrealistického existencialismu.
Kniha citlivá i krutá, ve které můžeme postřehnout stopy hořkosti, ale také něhy a lásky.
