svadlenka kvatovy cyklista
Již čtvrtou sbírkou veršů se připomíná táborský básník Jaroslav Švadlena (*15. 8. 1948), ta poslední má název Kvantový cyklista a vydalo ji nakladatelství Zahrada v roce 2017.
ČRo-Vltava z ní v lednu tohoto roku připravilo literární pásmo s jazzovým doprovodem Vlevo hájovna, vpravo sakrál březiny.

Ukázka:

Dítě na stoličce u kamen

Bezproporčně vhlíží do plamenů.
Cosi je nutí vytrvale krmit oheň dřevem.
Babička rachotí hrnci a zlobí se:
Dítě, už nepřikládej…

Zdá se, že nemůže být
pevnějšího a jistějšího prodlévání
mimo stoličku u roztopených kamen,
zvláště když pod příkrovem neprodyšnosti
naplno pracuje vývěva odosobnění.
K tomu svébytnost bytí nečekaně dovršena!

Jako by vesnice znamenala
víc než planeta.
Jako by domek vyjadřoval
víc než vesnice.
Jako by světnice představovala
víc než domek.

A stolička u kamen měla
větší význam nežli světnice.
A sezení na stoličce u kamen
dokonce vyšší závažnost
než ostatní dění ve Vědomí…

Větrná noc

Za větrné noci se utrhlo srdce zvonu.
Vyhloubilo v zemi hlubokou jizvu.
A tebe navštívil přítel z dávných věků.
Této noci totiž vichr rozmetal čas
jako kupu podzimního listí,
zcela přenastavil pečlivě seřízená
zrcadla prostoru
a uvolnil i pevně zaklínované sudy osudu.

Za praporečníka poezie
jsi svého přítele odvždy prohlašoval…
Dovolil ti nahlížet
do svého herbáře prvosloví
i do slovníku krasosloví.

Z hladiny jemnosti sbírali jste
nejjemnější pěnu,
tu nebeskou manu Bytí.
A z hlubiny oddanosti dolovali jste
nejryzejší rudu,
ten kámen mudrců zaplněné Prázdnoty.
A tušili jste, že i když básník
má tu výsadu býti prosvěcen světlem,
může o tom vydat svědectví pouze za noci.
Za noci, jakou je tato.