zantovsky zakazane kvetiny
Sbírka zakázané květiny (kmen 2016) shrnuje autorovu básnickou tvorbu Petra Žantovského z období posledních pěti let. Oproti předchozí sbírce Tady bydlím (2012), jsou Zakázané květiny kompaktní básnickou sbírkou, ve které se obrací i k velikánům české a světové poezie, hudby i malířství.

„Žantovského poetika nese stopy dvou protichůdných poetik – Kolářova civilismu, Žantovský květiny přebalopřeného o hovorový jazyk, a Holanovy metaforické posedlosti, odkrývající metafyziku každodennosti… Nesouřadnost básníka Zakázaných květin není jednoduchá, je takříkajíc trojrozměrná: probíhá jako spor se sebou, s dobou i jako nejednou rouhavý, nicméně vášnivý zápas s Bohem, a možná o Boha.“
Básník Vladimír Janovic

„V porovnání s básnickou prvotinou je Žantovského druhá sbírka sevřenější. Myšlenkově i formálně. Můžeme se v ní setkat s mnoha autorovými milovanými básníky slova od Shakespeara až po Halase, Mikuláška či Skácela…, ale i s básníky tónů, jakým byl třeba Chopin, anebo básníky barev jako Chagall či Dalí, neb (řečeno s Baudelairem) barvy, tóny a vůně jedno jsou. Tito básníci jsou znovu vyvoláváni jménem nejenom proto, aby jimi autor definoval svůj svět, ale i proto, aby připomněl, že tam kde selhává paměť, nesmrtelné nahrazují simulakrální efeméry a svět se stává pustinou, mediálně kýčovitou reklamou na festival marnosti."
Básník Lubomír Brožek

Ve sbírce Žantovský představuje celkem 64 básní a je ilustrována 18 černobílým grafikami Jana Součka.

AŽ I.

(Na téma z Francoise Villona)
Když tě smrt už párkrát navštívila
co jí řekneš nového až vejde do dveří?
Že je bílá – sama ví A že krásně – sotva ti uvěří
Snad že je vytržená z básně výtržníka Villona
A nežli spadne opona můžeš jí odříkat Baladu ze soutěže
Vleže Jak jinak se na život smí odvykat
Já u pramene jsem – jenomže jakého?
Dva metry nalevo bliká ti lampa noční služby
Nevěsta v bílém je – leč kde nechala družby?
Sesedlí ze zvyku na chodbě poutníků
Čekárna jako seřadiště – Kdo ví? Tedy snad až příště…
A tak řekneš Lidi Lidi moji
Jak já vás rád vidím – teprv v předpokoji
Jenomže když přijde na věc nevěsta tě chytí za ruku
Vleče tě za zvuků trumpety Satchmovy
A žádá záruku: Co odpovíš až zeptá se tě čípak jsi?
Říkáš: jsem štěstí přitažené za vlasy
A ránu pěstí chystám si To jen tak pro pořádek
až krk můj pozná oč je těžší zadek

AŽ IV.

Fantasii posíliv půllitrem šnapsu
vyšel z Rodokapsu přerodil se v báseň
celý z papíru Jeho ruce nohy oči rty
Ano i ty se staly strofami troufalými
jako když jsme sami Máme víru leda na míru
a bohy po záruce
Spatřiv totiž Boha Bohu nepatřil A ze všech chvil
si vybíral tu srdcervoucí Saň snovou v celé její pýše
Pavouci mu stáli stráž když slyšel ze všech stran
Umíráš Tak se braň a dopij aspoň tuhle sklenku
Kartu přihoď
V truhle bude těsno Venku zase příliš
lidu čumícího
Učí se žít s představou že přijde smrt a bude jeho milá
Jediná mu zbyla nežli odplavou všechny ty zlaté rybky
z potoka kde přál si zůstat němý
mezi kapradím a bršlicemi chutnat rozkoš ticha
Až se ho zeptají jak se mu dýchá odpoví že slaně
Tvář na tvář Dlaně o dlaně s tou holkou která čeká
tu svou vartu oddaně jak pes
než jednou provždy vejde
Třeba už dnes? Co na tom sejde

Poezie současná – nové knihy

Tance aneb na počátku nebylo slovo, ale tanec

Tance nabízejí básně autorky, která má muže, děti, zahradu, přítelkyně, své stesky i transy, která dovede prožívat barvy...

Jaroslav Čížek: Tichý řev motýlů

Jaroslav Čížek pracující básník a muzikant. v roce 2010 mi vyšla v samonákladu první sbírka básní Neonový poutač do...

Zakázané květiny Petra Žantovského

Sbírka Zakázané květiny (Kmen 2016) shrnuje autorovu básnickou tvorbu Petra Žantovského z období posledních pěti let. Oprot...

Sharon Oldsová se nestydí aneb Papežův penis a jiné básně

Dnes již proslulá americká básnířka Sharon Oldsová (*1942 v San Francisku) takzvaně vstoupila do literatury počátkem osmdesá...

Básník i překladatel Pavel Weigel. Ukázky básní

Těžiště Weiglovy literární činnosti spočívá především v překladech, kterých knižně publikoval více než sto. Překlá...

Inspirující myšlenky...

Na tomto místě je vhodné zeptat se, co je to soucit. Mnozí jej totiž chválí jako ctnost a soucitného muže nazývají dobrým mužem. I to je duševní vada, protože člověk takto chybující se vzdaluje od pravdy. Soucit je vada malicherného ducha slábnoucího při pohledu na cizí zla. Soucit je proto běžný u těch nejhorších; jsou to stařeny a obyčejné ženské, koho dojímají slzy největších zločinců. Soucit je chorobný stav duše vyvolaný pohledem na cizí potíže nebo smutek z cizího neštěstí, o němž si člověk myslí, že je nezasloužené. Takový chorobný stav však mudrce nepostihuje. Mudrc tudíž necítí soucit, protože to není možné bez ubohosti duše. Soucit je blízký bídě, neboť z ní něco má a něco z ní bere. Soucit je chorobný stav duší příliš poděšených bídou.
Seneca, O laskavosti