fontana ivan verse vykladane ebenem
„Posledními čtyřmi sbírkami jsem se vrátil k poezii, kterou jsem psal už před léty,“ konstatuje Ivan Fontana (vlastním jménem Mojmír Soukup) závěrem své obsáhlé sbírky dvou set osmdesáti osmi básní Verše vykládané ebenem. „Knížky připravené v osmdesátých a devadesátých letech byly naplněny aforismy, které v mé tvorbě dominovaly, kterým jsem také více věřil a u nichž jsem cítil i zájem čtenářů; ale do této nové sbírky (která má podobně jako týden tvoření sedm kapitol) jsou zařazeny i některé básně, které byly už publikovány, i když jen zčásti: například Pražské ostrovy.“

Některé texty mu přitom prý v počítači rostly, až dosáhly „osobité úpravy a poznaly, co je divergence. Často jsem se musel rozhodnout,“ dodává, „kterou verzi ponechat, a výjimečně jsem ponechal obě... Doba se však poezii víceméně odcizila,“ zjišťuje Ivan Fontana a řečnicky se ptá, jak jen se během nějakých třiceti let mohla dostat zcela na okraj zájmu.

„Noviny a časopisy, které pravidelně vydávají básně, bychom spočítali na prstech jedné ruky... Náklady básnických sbírek poklesly na minimum (vycházejí dnes jen v desítkách a v lepším případě ve stovkách výtisků)... Něco se v české literatuře stalo, něco jí chybí a bez organizované podpory asi nemůže obstát před přílivem kvalitní zahraniční literatury.“
To má autor jistě do značné míry pravdu, ale zřejmě se mýlí, když se ve finále tohoto svého postesknutí obouvá i do údajné krize jazyka. „Je snad určen k zániku?“ ptá se. „Je terčem útoku? Evidentně je tlačen do kouta a přibývá čtenářů, co sáhnou po knížce v originálním jazyce.“

Tady ovšem Ivan Fontana bezděky přechází k úplně jinému tématu, jímž je překladatelství, a nejspíš přece ani není pravdou, že jsme na tom v tomto směru tak špatně. Navíc... Ano, právě u poezie je markantní, že ji někdy lze dokonale vychutnat pouze v původním jazyce, ať už je jakýkoli. Ale to Fontana-Soukup ví a závěrem je ostatně smířlivější a s nadějí, snad až rozmarně dodává: „Česká kniha se schová i do tabletu a určitě přežije monzumovou dobu. Má na to i deštníky.“

Úvod ke knize napsal Karel Sýs a sám Mojmír Soukup je poměrně levicového smýšlení; má pro to četné důvody.
Mimo jiné i ten, že žije v manželství s Ruskou s židovskými kořeny, jejíž tatínek (důstojník a lékař) byl zabit v poslední den války v Brně. „Byla to tragédie,“ jak vzpomíná – a hrdinova paní ji psychicky odnesla. Ale vychovala u nás právě dceru Světlanu, která vystudovala fyziku. Sám Mojmír Soukup má sestru v Kalifornii a bratra v Austrálii.

Ivan Fontana: Verše vykládané ebenem. V edici Básně na sobotu vydalo nakladatelství Periskop. Příbram 2018. 172 stran

Ukázka:

Alkohol
Pane řidiči, foukněte do balónku.
Máte dvě promile a velkou fantazii.
Příliš si popouštíte uzdu.
„Věru, pane kapitáne, to je nemilé.“
Heslo dne
Heslo dne? Tomáš z Heslova.
Zítra: Karásek ze Lvovic.
Pozítří: Tě pic.
Kamenné mosty
Kamenné mosty, do krajiny vložené
osmanskými vládci. Velkolepě
a vznešené, velkým vodám
i času odolávají.

Kyvadlo
Kyvadlo kývá jako opička Makaku
ukazuje kolik času nám zbývá.
Mlýnskými koly otáčí, pudřenkou
se zrcátkem prasátka posílá.

Kyvadlo vítá všechny příchozí: bejbata,
kojence, děti, kluky jako buky, holky,
slečny, dámy a pány a líčí
tváře všem hercům doby.

Kyvadlo kývá řece Vltavě, vodu jí čeří.
Pokládá otázky, hází návnadu. Je očitým
svědkem doby, čas dělí na dvě epochy.

Dopředu a zpátky
Kyvadlo se vším vždy souhlasí,
je boží zastavárnou.

Kmeny v krajině
Podél cesty stojí kakvárie, vyvrácené
kamenné kříže. Čtrnáct božích zastavení
slouží člověku k rozjímání a odpočinku.
Platí zde, stejně jako jinde, prastarý zákon
přírody a zákon džungle.
Nikdo je netiskne. Litery přibývají.
Kmenů na zem spadlých se nedotýkejte!

Neviditelní hráči
Být viditelným a zároveň nečitelným,
to je umění dnešní politiky.
Procházíš sítem doby a měníš se
jako chameleón, každým dnem jsi jiný,
i přes ten ďábelský let. Každý den máš
novou identitu, novou kapotu. Jednou jsi
zelený, podruhé zmodráš. V barvách
jedné strany kopeš rohy.

V parlamentu a v senátu, sedí neviditelní
zástupci ctěných občanů. Hlasování
elektronické je odloženo! Program zdá se
čistý. Jde jen o technickou závadu.
Počítají se jen hlavy, pokud jsou stříbrné.
Program je kódován. Záleží, kdo je kdo
a kdo jde s kým, who is who a z jaké
strany přichází. Kdo s kým hraje golf.

Dvojice
Manželská dvojice básníků, (pravých
mistrů slova, básníků a básnířek)
je jako dubnové počasí.
Přečtou si spolu nové verše,
dřív než se na obloze vyčasí.

Poezie současná – nové knihy

Zakázané květiny Petra Žantovského

Sbírka Zakázané květiny (Kmen 2016) shrnuje autorovu básnickou tvorbu Petra Žantovského z období posledních pěti let. Oprot...

Sharon Oldsová se nestydí aneb Papežův penis a jiné básně

Dnes již proslulá americká básnířka Sharon Oldsová (*1942 v San Francisku) takzvaně vstoupila do literatury počátkem osmdesá...

Básník i překladatel Pavel Weigel. Ukázky básní

Těžiště Weiglovy literární činnosti spočívá především v překladech, kterých knižně publikoval více než sto. Překlá...

Miroslav Kovařík a Zelené peří. Po desetíletí uznávaný propagátor poezie

Mirek Kovářík (1934), recitátor, performer, literární publicista, je jednou ze zakladatelských osobností hnutí malých divadel...

Verše vykládané ebenem Ivana Fontany

„Posledními čtyřmi sbírkami jsem se vrátil k poezii, kterou jsem psal už před léty,“ konstatuje Ivan Fontana (vlastním j...

Inspirující myšlenky...

Nebe Jednotou vytváří vodu. Právě v tom je skutečná síla Velké jednoty. Dosáhne-li člověk této Jednoty, bude živ, ztratí-li ji, zemře. Avšak ačkoli člověk žije v síle (jíž je vzduch, prana), sílu (vzduch) nevidí, právě tak jako ryby žijí ve vodě, vodu však nevidí. Člověk umírá, nemá-li k životu vzduch, právě tak jako ryby bez vody hynou. Proto zasvěcení učili lidi, aby se drželi nejzákladnějšího a sledovali jediné, oběh světla a zachovávání jeho centra.
Tajemství zlatého květu, čínská kniha života