SIKTANC CISTEC

Nakladatelství Karolinum pokračuje ve skvostném vydávání díla Karla Šiktance. Naposledy je to Čistec, Karel Šiktanc (2010 – 2012) opět s ilustracemi Jana Koblasy a v nápadité grafické úpravě Zdeňka Zieglera. Přejme si více takových knih v nadcházejícím roce 2013!


Ve sbírce Čistec znovu a přeci jinak zaznívají vzpomínky na dětství, krajinu, město či na přátele. A skrze české slovo se zjevuje přírodní řád a dnešní každodenní český svět.

Čistec | Karel Šiktanc | Ilustrace Jan Koblasa | Karolinum, 2012

Jsou ještě cesty, po kterých jdu bos.
S dlouhou, nezřízenou nahlas modlitbou
do vrchu k sobě.
Ty poslepu.
Posedlem. Kde si i zem i žena pyšně,
pravěce trvají na svém.

Ty na kost.
Na šutr.
Po kterých odcházejí děti.

Kruci,
svět jako natruc pořád k nesnesení mlád…
 
den co den vcházíš   div ne hlavní třídou:
den co den před ním jako přibitý
vracíš se šerem
div ne stezkou.

Zem čichá hrom…
z nadbytků, z přebytků srdce div ne
pohoří.
Kde věčně doslýchat nádražní personál.
A achátový úchvatný chvat vody.

Vidím je v černé zrcadlové stěně hotelu:

tři čtyři na klandru
před prázdnou, zamčenou školou… civí
mlčí celé hodiny.

Celé století.

Jen někdy někde hrozně vysoko,
v etážích měkkého světla
větřit

jak řvou a kopou do zábradlí   a vyjou
smíchy a flusají   a rvou kdeconakusy,
vzteklí… pohrdliví,
až k opovržení.

Stařec   od rána do večera v okně naproti
je proklel snad stokrát.
Ač jsou jediní,

co aspoň jednou za zlý den
ohlédnou se sem vzhůru.

Vodárna polkla,
Ve škole za mříží loutkové divadlo.
(A na všem možná zrovna přísně přítomny
nehnuté boží oči.)
(Z čehož se možná leknutím až zapotácí strom.)
(A procitne květ čistec.)

Další sbírky:

Vážná známost / Šiktanc, Karel
Básnická sbírka Karla Šiktance (1928) přináší texty z let 2003-2007. Jestliže v knize rozhovorů Řeč ne řeč autor vzpomíná jako na formativní krajinu své básnické zkušenosti na kraj máchovských hradů, v nové sbírce se ke klíčovému mýtu české poezie vrací v ústředním cyklu, jenž zahrnuje i titulní báseň. "Vážnou známostí" je nejen vztah k Máchovi (Poezii), ale i k inspirované tvorbě dalších básníků (Máchovské variace Josefa Hory). Grafické listy Jana Koblasy, které knihu doprovázejí, posunují romantickou temnotu k existenciálnímu vyznění, šiktancovská poetika zámlky, výkřiku a fragmentárního pohledu zase tradiční témata umisťuje do současného kontextu.

Hrad Svícen / Šiktanc, Karel
"Den je jako kytka. Nakasaný, našňořený, čerstvě umytý... A kór zde u řeky: jak by se na sebe věčně jen díval do zrcátka - a sám sobě se líbil. Voda v řece jde si zlehka, šplouchá, šumí, skoro utíká... zato mladý chasník, co k ní spěchá z polí, kulhá v jednom kuse, kolíbá se v chůzi... jak by chůze bolest, jak by šetřil nohu." Básník Karel Šiktanc má s psaním pro děti už bohaté zkušenosti. Stejně jako u svých předchozích knih si i pohádky pro svou nejnovější knihu Hrad Svícen nejprve vyzkoušel na posluchačích Českého rozhlasu. Šest pohádek - Dar nedar, Komteska a koloděj, Jedna hrůza, Orlí kámen, Sivá princka a především titulní Hrad Svícen - zvou dětské i dospělé čtenáře do světa české řeči, poetična a melodičnosti. Knihu citlivě ilustroval František Skála.

Poezie současná – nové knihy

Zakázané květiny Petra Žantovského

Sbírka Zakázané květiny (Kmen 2016) shrnuje autorovu básnickou tvorbu Petra Žantovského z období posledních pěti let. Oprot...

Světelné noviny. Básnické vyznání Elišky Horelové

Pro mnoho lidí autorka známá svými vynikajícími texty pro děti a mládež. Málokdo ale ví, že psal také poezii. ...

Maličkosti z lásky Jiřího Žáčka. Čtyřverší jako střípky, ve kterých se zrcadlí svět

Maličkosti z lásky jsou čtyřverší, ve kterých Jiří Žáček zkřížil lyriku s humorem, smyslnou lásku s každodenním kolob...

Tance aneb na počátku nebylo slovo, ale tanec

Tance nabízejí básně autorky, která má muže, děti, zahradu, přítelkyně, své stesky i transy, která dovede prožívat barvy...

Jaroslav Čížek: Tichý řev motýlů

Jaroslav Čížek pracující básník a muzikant. v roce 2010 mi vyšla v samonákladu první sbírka básní Neonový poutač do...

Inspirující myšlenky...

Tam, kde ještě před stoletím plápolaly ohně a žena byla dobývána zdlouhavým namlouváním či umným flamengem či fandangem, stojí dnes a bortí se mrakodrapy na knoflíky. Smysly člověka se změnily, smysly, které mu příroda přisoudila a tvářela je statisíce let. Nikdo nikomu nepodá ruku, nikdo se nikomu nepodívá do očí, nic neplatí. Podání ruky, které bylo smlouvou, se zlehčilo a zpohodlnělo v papír, který se hodí do kamen.
Ivan Diviš: Teorie spolehlivosti