kovarik miroslav portretMirek Kovářík (1934), recitátor, performer, literární publicista, neunavný propagátor poezie, zvláště mezi mladými lidmi.

Je jednou ze zakladatelských osobností hnutí malých divadel 60. let.

Jeho Docela malé divadlo (1962–1969) během sedmileté existence inscenovalo kolem dvaceti titulů. Kromě pořadů americké beatnické poezie byli první, kdo po létech uvedli na scéně básně Jiřího Ortena (Na pomoc slova!), Jana Zábrany (Mlčet je horší), Jiřího Koláře (Učte se čarovat), Ivana Blatného (Miluji tě, krásná Te…), Ivana Diviše (Povíme si to!) a Ivana Slavíka (Snímání s kříže). Poprvé scénicky představilo poezii Václava Hraběte (Stoptime, 1966) a básnický manifest Znamení moci Jana Zahradníčka (1968).

Po rozpuštění Docela malého divadla na prahu normalizace působil jako konferenciér folkových pořadů a festivalu Porta (1968–1992),přičemž se mu podařilo „nakazit“ poezií tisíce lidí, kteří by ji v pouhé tištěné podobě asi nikdy nečetli. Mirka Kováříka poznáte podle jeho charakteristického přednesu básní „ve stavu zrodu“, při němž poezie prostupuje celým tělem. Vedle toho ovlivnil opět celé generace tvůrců divadla poezie svým působením v porotách a lektorských sborech festivalů poezie, zejména Wolkrova Prostějova.

Po roce 1990 se Mirek Kovářík vrátil do rozhlasu (předtím působil na přelomu 60. a 70. let v Ústí nad Labem a u rozhlasového mikrofonu zažil vpád sovětských tanků).

Osobně se setkal s beatnickými básníky A. Ginsbergem a L. Ferlinghettim při jejich návštěvě Prahy, byl mezi adresáty rukopisných básní Jana Zábrany a Ivana Diviše.

Je zakladatelskou osobností literárního hnutí, které pojmenoval Zelené peří.
To započalo v poetických klubech v Praze, Brně a Českých Budějovicích a pokračovalo v Československém a pak Českém rozhlase až do roku 2010.
Poprvé v něm byli uvedeni autoři veršů i próz dříve, než se jejich texty dočkaly knižních vydání. Zeleným peřím prošly tři generace autorů, nejstarší, dnes šedesátníci, k níž patří Alexandra Berková nebo Miroslav Huptych, jsou dávno uznávanými autory, jiní, jako Svatava Antošová nebo Lubor Kasal, dodnes provokují stylem svého psaní a tématy mainstreamovou literární komunitu. Ti nejmladší se postupně a naštěstí už volně prosazují.

Mirek Kovářík stále vystupuje v literárních kavárnách a klubech, svými studiemi přispívá do literárního čtrnáctideníku Tvar a dalších periodik, stále uvádí mladé nezavedené písničkáře, kteří šíří poezii svými texty.
Jeho repertoár zahrnuje široké spektrum autorů, od klasické poezie Máchovy po nejmladší básnickou generaci. Osobně se setkal s beatnickými básníky A. Ginsbergem a L. Ferlinghettim při jejich návštěvě Prahy. Pravidelně od roku 1980 reprízuje s kytarovým duem J. Pertl-V. Prejzek v klubech a komorních divadlech pořady z poezie J.Kainara, J. Ortena, V. Hraběte a J. Zahradníčka.

Text: Alena Zemančíková

OSUDY – Rozhlasové memoáry. Český rozhlas 3 – Vltava
https://hledani.rozhlas.cz/?query=kovarik+osudy

Poezie současná – nové knihy

Verše vykládané ebenem Ivana Fontany

„Posledními čtyřmi sbírkami jsem se vrátil k poezii, kterou jsem psal už před léty,“ konstatuje Ivan Fontana (vlastním j...

Básník Pavel Šrut. Daleko, ale nikdy vzdálen

Pokud se kdokoli ze seniorů majících slabost pro poezii už nerozpomenul, komu Mladá fronta vydala v devětašedesátém sbírku Č...

Tance aneb na počátku nebylo slovo, ale tanec

Tance nabízejí básně autorky, která má muže, děti, zahradu, přítelkyně, své stesky i transy, která dovede prožívat barvy...

Druhé Sebrané spisy Františka Listopada. Češtinu sajete už s mateřským mlékem, tu nemůžete ztratit

„Češtinu sajete už s mateřským mlékem, tu nemůžete ztratit. A i český verš je napájen mlékem a vůní českých žen. Č...

Věra Provazníková. Básně Reynkovi, Holanovi, Báj o stromu etc.

Věře Provazníkové coby chápající autorce pro děti jsme věnovali několik článků. Jen letmo jsme se zmínili o básnířce V...

Inspirující myšlenky...

"Počasí začalo být opět chladné. "Jít ven? K čemu? Aby to člověka přivedlo na krchov," říkala Františka, které bylo milejší být tento týden doma, neboť její dcera, bratr i řeznice ho odjeli strávit do Combray. Ostatně když hovořila o počasí, tak nepřiměřeném roční době, tu jakožto poslední příslušnice sekty vyznávající fyzikální nauky tety Leonie, které v ní takto přežívaly v pozastřené podobě, dodávala: "To je zůstatek božího hněvu!" Ale odpovídal jsem na její stesky jen nyvým úsměvem a zůstal jsem vůči těmto předpovědím o to lhostejnější, že pro mne v každém případě mělo být krásně; viděl jsem už, jak se jitřní slunce třpytí na fiesolském vrchu, hřál jsem se v jeho paprscích; jejich intenzita mě nutila, abych s úsměvem otvíral a přivíral víčka, a ta se jako alabastrové lampy naplňovala růžovým přísvitem. Z Itálie se nevracely jenom zvony, přilétla spolu s nimi i Itálie sama."
Marcel Proust: Svět Guermantových (Hledání ztraceného času III)