cizek tichy rev motylu
Jaroslav Čížek pracující básník a muzikant. v roce 2010 mi vyšla v samonákladu první sbírka básní Neonový poutač do nebe /90 stran/ a nyní po roce vychází druhá sbírka opět v samonákladu Tichý řev motýlů.


Sbírka Tichý řev motýlů mapuje život jak ho vidím já, jak se svými radostmi tak bolestmi. Snažil jsem se své pocity a obrazy převést do slov. Rád si hraji jak s gramatikou, spojováním slov i designem veršů. Myslím si, že poezie by měla v lidech probouzet emoce jak myšlenkové tak vizuální.

Ukázky ze sbírky: PROLOG

… jsou dny a noci, kdy jsme opuštění. Ze záclon mizí stíny, které se časem změnily v prach. Víme, že v ulicích lampa vždycky nakonec zhasne a my jen po paměti vcházíme sami do sebe. Je těžké se pak podívat do zrdcadla a říci své jméno či své sny.
… zkusme aspoň jednou vystoupit z toho imaginárního karnevalu, do reality. Sundejme masky, co nám postupně přirůstají ke kůži a podívejme se navzájem do svých pravých tváří.
… svět se točí, slunce svítí na tom nic prostě nezměníme – ale to jak na světě tančíme změnit můžeme … snad.

… držíte v ruce mou druhou sbírku básní nesoucí název Tichý řev motýlů. Tento název je mnohovrstvý a nechtěl bych ho dlouze vysvětlovat, každý čtenář si může vytvořit svůj úsudek. Motýl je něco jako anděl, nevinej pilot co brázdí svět – rádoby volný, krásný, neohrožený, ale stačí málo a padá bezvládně k zemi. Když andělům odtrhnem křídla, stává se z nich prostý člověk, co bloudí ulicemi a hledá cestu k „nebi“ - stejně jako ty a já. Tak chraňme motýly, chraňme anděly, chraňme sebe.

MILOVÁNÍ OČÍ

Hledám po městě veřejné záclony
Abych v nich vyprázdnil své oči
Jsem důstojníkem voyaerské zálohy
Co po tvém nepokoji touží
Dotyky očí ve vzrušených pavučinách
Kalné slzy ze starých románů
Mhouření víček v jarních květinách
Položil jsem vrásku – lásky – k tvým dveřím
Zavíráš oči né ze strachu
Jsi příliš krásná aby si se bála
Naše tváře vložené do prachu
Rudé žilky napnuté v kterých objeví se rána
Příznaky slz vyvrcholení
Planoucí požáry pyromantských gest
Pozvolna odjíždí prázdné kočáry
A naše tváře dostanou – zase pryč
Z prašných cest


OBĚTI
Vroucí OBĚTIezi námi dvěma
MV poklidných decimetrech
V kobercových vlasech mastných
S úsměvy od rtěnky

Plné sklenky
Jedovaté víno z hroznů
Z neúrodných vinohradů
Dlouhých uliček
Večerní prahy – o které jsme zakopávali
Ve směšných hrách
Co klíčil ve vatě

Naše vroucí OBĚTÍ
Vrcholné představení lůzy
Vnímané spíše jako čin
Než iluze lásky
Vykradené šuplíky
Spodní prádlo kolem našich chdidel
Cucky – krajky – šňůrky
Pohrdavé
Plačící můrky
U lustrů našich sousedů
Živící se z naší krve
Jedem zasažené

Hlasuju pro OBJETÍ
(této trasy)
Tady se nezdržíme
Plnou parou vzad
K našemu cíli
Checht cha – pláčeme
(nesnáším, když Ti snáším modré z nebe a Ty máš radši rudou co mě dráždí)

Poezie současná – nové knihy

Tance aneb na počátku nebylo slovo, ale tanec

Tance nabízejí básně autorky, která má muže, děti, zahradu, přítelkyně, své stesky i transy, která dovede prožívat barvy...

Jaroslav Čížek: Tichý řev motýlů

Jaroslav Čížek pracující básník a muzikant. v roce 2010 mi vyšla v samonákladu první sbírka básní Neonový poutač do...

Zakázané květiny Petra Žantovského

Sbírka Zakázané květiny (Kmen 2016) shrnuje autorovu básnickou tvorbu Petra Žantovského z období posledních pěti let. Oprot...

Sharon Oldsová se nestydí aneb Papežův penis a jiné básně

Dnes již proslulá americká básnířka Sharon Oldsová (*1942 v San Francisku) takzvaně vstoupila do literatury počátkem osmdesá...

Básník i překladatel Pavel Weigel. Ukázky básní

Těžiště Weiglovy literární činnosti spočívá především v překladech, kterých knižně publikoval více než sto. Překlá...

Inspirující myšlenky...

Vše je podvod: hledat nejmenší míru klamů, držet se průměru, usilovat o krajnosti. V prvém případě dobro odvádíme tím, že je chceme získat příliš snadno, zlo, že mu klademe příliš nepříznivé bojové podmínky. V druhém případě dobro podvádíme tím, že o ně neusilujeme ani ve věcech pozemských. V třetím případě dobro podvádíme tím, že se od něho co nejvíc vzdalujeme, zlo, že bychom je rádi vystupňovali do krajnosti a tím snad zbavili moci. Měli bychom tedy dát přednost druhému případu, neboť´dobro podvádíme vždy, ale zlo v tomto případě, jak se aspoň zdá, nikoliv.
Franz Kafka, Aforismy