brikciusova do boure
Poezie jako nesmírný prostor mezi románem a hudbou. Tak jsem ji chápal vždy. Náznak neuchopitelného, otevírající prostor pro fantazii, která se rozvíjí v souznění několika slov a ve vašich životních prožitcích.
Proto poezie oslovuje každého jinak, proto je věčná.

Když jsem se začetl do slov Anny Brikciusové, pustil jsem si oblíbenou Brahmsovou sonátu e-moll.
Záměrně, abych se naladil na její violoncellovou tesknou nótu, na příjemnou zvukomalebnost slov, skrývající se v náznacích i symbolice usínání, znovuzrození, tápání i objevování.
Život kolem nás protéká naplněn podstatou nesmírna, příběhy lidí, časem a hudbou a my se v něm potápíme, plaveme a nadechujeme nadějí i víru nad babylónskou hladinou slov vyřčených.
A zanecháváme v něm stopu našeho bytí.

Přeji všem nevšední zážitek s básnířkou Annou Brikciusovou!

Básnířka Anna Brikciusová vystudovala na pražské konzervatoři hru na violoncello.
Dnes vystupuje mimo jiné se svým bratrem Františkem, s nímž tvoří vynikající violoncellové Duo Brikcius. Žije ve Francii.
FESTIVAL BRIKCIUS Cyklus koncertů komorní hudby
V roce 2015 vydala soubor drobných povídek Eutanazie.
V roce 2017 vychází její básnická sbírka Kolibří úsměv po které přichází v roce 2020 sbírka Do bouře. Před vydáním je i sbírka Čas vypršel.

Do bouře / Brikciusová, Anna / Nakladatelství Bor, 2020

Ukázka z knihy:

Do bouře

sotva lapá po dechu
mokří vlci

úpí
slyší to v horách
pastevci ovcí

Země hltavě pije

 

Tam se nesmí

bez peněz

jsi menší než ti jiní,
kteří v tancích jezdí

a přitom nejsou v zóně válečné

 

Dunaj láká

ke dnu
po hladině se projít
bez vesel
člunu nebo lodě

nejsme však Svatí
jsme pouze lidé



Ve sklepě

neviditelný skelet
stékají kapky smůly
zdi v nářku bezvědomí

světla by ráda zhasla
život se jim zkracuje

zatímco venku
pestrobarevní skotačí

ani nezačal karneval

 

Hořčičné zdi

klobásy by mohly spát v postelích
také na zemi
by dlaždice je chladily

 

Rozumíš jim

oni Tobě

staví se mezi vás
bezejmenná zeď

 

Proti zdi

– ženě s šátkem
bez něj

s dítětem
bez něj

– muž, který nevidí
proč se tolik škaredí?
slyší kýchnutí velblouda

– proti cizincům

proč?
pro slepičí kvoč

 

Příliš

dlouho

ví, co říct

vděk prodá
za dva chybějící racky

není tu ptactva dosti

takže hodně draho

jinde mluví

vůně citronové trávy z řeky

 

Bez labutí

kalamář se vylil do řeky
to ony nerady

psát na vodu odmítají

slova by uplavala do jiné země

 

Ohňostroj

cvrček a vyplašený netopýr

oslava nového

v září

když ten lednový jsi propásl


Myšlenky z knih

Není náhoda, že vlády po celém světě chtějí vzdělávat děti. Státní vzdělávání má být důkazem státního dobra a zájmu o náš blahobyt. Skutečné vysvětlení je méně lichotivé. Pokud může státní propaganda zapustit kořeny, když děti vyrůstají, tyto děti se nestanou pro státní aparát hrozbou. Samy se spoutávají do okovů.
Lew Rockwell