socialisticka poezie dneska
Nedá se nesmát, když člověk čte soudobou "poezii" na "velikány" naší doby. Nedají se také zapomenout socialistické básně, jež nám lili do hlavy a pak nás nutili poslouchat idiotské projevy, tak podebné těm dnešním.

A potom, že po  roce 1989 se něco změnilo. Pořád je to stejný. Hloupost se stále jmenuje hloupost. Ať je červená, modrá nebo oranžová. Mimořádně v tom vyniká jistá Džamila Stehlíková, známá svým výrokem o ruské pornoskupině: "Pussy Riot jsou světoznámé a uznávané bojovnice za lidská práva."

Václav Havel
Džamila Stehlíková

Byl Advent. Sněhový kožich Evropy trhaly teplé cyklóny,
Stromy zdobily girlandy hitchcockovských vran.
V prosinci lilo, padaly hráze. V neděli ráno se splašily zvony
Zemřel, zemřel. Desítce egyptských ran

Vyrovná se ta jedna. Havel zemřel. Soused – rváč a cynik -
Sedl si na schody a vzlykal – co si teď počneme sami,
Raději by vrátil hokejové zlato… Cítil se jako viník
Pak o Vánocích – prý kvůli obžerství u hrobové jámy.

Dramatik absurdna měl pohřeb ve dnech čekání na Mesiáše
A na Godota. Sestra Boromejka něco šeptala Dáše.
Neonové srdce nad Hradem ještě chvíli blikalo jako maják
Pro loď Pravdy a Lásky Made in Czechoslovakia, Born in Prague,

Než padla tma. Poutní město je znovu provincií, zapšklou jako nový vládce,
V opilosti snící o Havlově slávě, ale častěji – o šibenicích pro zrádce.

Rok bez Havla

Džamila Stehlíková
(druhá část básně)

Loňský prosinec vyladil zimu do jarních tónů,
Bylo teplo, pršelo, ze severu táhla hejna ukřičených vran,
Třetí adventní neděli ráno, dřív než Reuters, loretánské zvony
Rozezněly se - Havel zemřel. Zdvižený vítr od nebeských bran
Uhasil cigaretu, rozházel kulisy a pražskou scénu otáčí,
Zůstali jsme sami - rodinné stříbro ani hokejové zlato nestačí…
Sestra Boromejka, ochránkyně lidské třtiny
Nad jeho lůžkem zašeptala Dáše:
„Byl hodný. I na své věznitele – bůh oplatí jeho činy…“
Měl pohřeb ve dnech očekávání Mesiáše.

Rok uplynul. Havlovo diodové srdce svítí Evropě. Nikdo nepláče.
Jeho stezka z Čech do dějin zarůstá provinčním bodláčím,
Ztrácí se v kamení pomníků, v dunivých ozvěnách klišé,
Ano, zemřel. Čas je vítěz a bere to nejlepší, přesněji řečeno – vše.


POROVNEJTE S POEZIÍ ZA KOMANČŮ

Gottwaldův úsměv

Otto Ježek

Když jsme si v dílně pověsili
Gottwaldův obraz nad svůj stůl,
jako by utajené síly
(věřte si nebo nevěřte)
se v každém náhle probudily.

Gottwaldův úsměv prohlížíme
před šestou ráno každý den
a než si plány přezkoušíme,
(věřte si nebo nevěřte)
tím úsměvem se potěšíme.

Jak usmívá se ten náš milý
v hukotu naší továrny!
Až někdy myslívám si chvíli,
(věřte si nebo nevěřte)
že oči jeho promluvily.

Gottwaldův úsměv vyrovnaný
nám v dílně svítí nad stolem.
Chválíte naše smělé plány?
Věřte si nebo nevěřte,
ty všechny budou překonány!


Radostné volby
Jan Noha

Táta, máma, ba i děti,
k volebním urnám rychle letí.
Koho pak to vsichni volí?
Je to soudruh Gottwald milý!

Pětiletkou k socialismu
Stanislav Svoboda

Škoda, ze jsem jestě malý
a ze nemám tvrdé svaly;
jen co vyjdu školu,
půjdu hned do dolů.
Budu v černém kabátě,
jak ten na tom plakátě.
Bude ze mne soudruh horník
s černým prachem na tváři,
zato z uhlí všem lidem
v kamnech světlo zazáří.

O Leninovi
Jan Hostáň

Celé Rusko vzpomíná
na Iljiče Lenina:
Jak dal Rusku dobrou vládu,
jak pracoval do úpadu,

jak boháče učil práci,
co v něm celý svět dnes ztrácí,
že i malé dětičky
znají o něm básničky.

Je třeba
Vlastimil Skolaudy

Choroboplodná loziska
rozehnat insulinem.
Koloniální otroky
vést věrně za Stalinem.

Desinfikovat vědomí
od smrdutého bahna.
Vytáhnout vlajky na stozár,
na gottwaldovská ráhna.

S průmyslem báňským vyrovnat
výrobu zivočisnou,
aby i venkov zaplanul
standartou pysnou.

Umět se prostě okouzlit
ředkvičkou červenou.
Traviče studní odhalit,
stonásobnou znít ozvěnou!

Textilák Michal Mihočko
s rolníkem z Pootaví
pak na Sjezdu nám připijí
na stálé zdraví.


Inspirující myšlenky...

Když roku 1937 vydávali konzervativní katolíci Klíč k dobré literatuře aneb Seznam knih, knížek a knížeček výborně, dobře neb snažně udělaných téměř obecně žádoucích, užitečných a přístupných myslím čtenářů zdravých, jadrných a nepříliš odborných jako vzor pro lidi katolické, křesťanské a opravdové, z celého Čapkova díla byl zařazen, tedy samozvanými cenzory nebyl zakázán, pouze Zahradníkův rok s mírně pohrdlivou poznámkou, že „před touto knihou Karla Čapka není třeba varovat; patlání se zahrádkou je roztomilá věc“.
Richterová, Sylvie: Eseje o české literatuře