socialisticka poezie dneska
Nedá se nesmát, když člověk čte soudobou "poezii" na "velikány" naší doby. Nedají se také zapomenout socialistické hrdinské básně, jež nám lili do hlavy a pak nás nutili poslouchat idiotské projevy, tak podobné těm dnešním. A nejen v Česku.

A potom, že po  roce 1989 se něco změnilo. Pořád je to stejný. Hloupost se stále jmenuje hloupost. Ať je červená, modrá nebo oranžová.
Mimořádně v tom vyniká jistá Džamila Stehlíková, známá svým výrokem o ruské pornoskupině: "Pussy Riot jsou světoznámé a uznávané bojovnice za lidská práva."

Václav Havel
Džamila Stehlíková

Byl Advent. Sněhový kožich Evropy trhaly teplé cyklóny,
Stromy zdobily girlandy hitchcockovských vran.
V prosinci lilo, padaly hráze. V neděli ráno se splašily zvony
Zemřel, zemřel. Desítce egyptských ran

Vyrovná se ta jedna. Havel zemřel. Soused – rváč a cynik -
Sedl si na schody a vzlykal – co si teď počneme sami,
Raději by vrátil hokejové zlato… Cítil se jako viník
Pak o Vánocích – prý kvůli obžerství u hrobové jámy.

Dramatik absurdna měl pohřeb ve dnech čekání na Mesiáše
A na Godota. Sestra Boromejka něco šeptala Dáše.
Neonové srdce nad Hradem ještě chvíli blikalo jako maják
Pro loď Pravdy a Lásky Made in Czechoslovakia, Born in Prague,

Než padla tma. Poutní město je znovu provincií, zapšklou jako nový vládce,
V opilosti snící o Havlově slávě, ale častěji – o šibenicích pro zrádce.

Rok bez Havla

Džamila Stehlíková
(druhá část básně)

Loňský prosinec vyladil zimu do jarních tónů,
Bylo teplo, pršelo, ze severu táhla hejna ukřičených vran,
Třetí adventní neděli ráno, dřív než Reuters, loretánské zvony
Rozezněly se - Havel zemřel. Zdvižený vítr od nebeských bran
Uhasil cigaretu, rozházel kulisy a pražskou scénu otáčí,
Zůstali jsme sami - rodinné stříbro ani hokejové zlato nestačí…
Sestra Boromejka, ochránkyně lidské třtiny
Nad jeho lůžkem zašeptala Dáše:
„Byl hodný. I na své věznitele – bůh oplatí jeho činy…“
Měl pohřeb ve dnech očekávání Mesiáše.

Rok uplynul. Havlovo diodové srdce svítí Evropě. Nikdo nepláče.
Jeho stezka z Čech do dějin zarůstá provinčním bodláčím,
Ztrácí se v kamení pomníků, v dunivých ozvěnách klišé,
Ano, zemřel. Čas je vítěz a bere to nejlepší, přesněji řečeno – vše.

havel humanitarni princip jugoslavie kosovo
Príležitostná báseň
Džamila Stehlíková

V novodobých pašijích římské vojáky nahradily tanky -
Hordy sibiřských mamutů s kanóny ráže sto milimetrů
Táhnou k Praze. Až je uslyšíš pod okny, vítej bratránky
Ve zpocených přilbách. Jsi v impériu. Neplivat proti větru!
Politruk věděl, že lůza má zálusk na svatostánky –
Ostřelovala Muzeum jako Zimní palác nebo Bastilu,
Sochy z průčelí shlížely na hrdiny z čítanky -
Revoluce a bratrská pomoc v jednom - nesejde na světadílu.
Tanková věž se točí na místě obklíčena davem
Jak loutka baleríny v hypnotické piruetě, jen pomaleji,
Místo ošpičkované nožky zvedá nahoru hlaveň
Nabitou střelným prachem a střepinami idejí
Z bronzu tyranů. Jen počkej, sousede! V rytmu krvavém
Ruská ruleta se točí dál i o epochu později.


POROVNEJTE S POEZIÍ ZA KOMANČŮ

Slib soudruhu Gottwaldovi
Ilja Bart
Práce, list Revolučního odborového hnutí, 18. 7. 1953

Dnes odešel nám soudruh Gottwald za Stalinem
jak za ním neochvějně celý život šel.
Odešel otec revoluce se svým věrným synem.
Z nás každý po druhé dnes osiřel.

Umřel nám soudruh Klement Gottwald,
soudruzi . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . .
V nás žije dál. Je slunce našich dějin,
on, nejvěrnější dědic Tábora.
Zachránil naši vlast - vrátil jí slávu její,
velitel Května, vítěz Února.

Soudruzi - hlavy vzhůru! Zadržte v očích slzy!
Ať smutek náš se v gottwaldovskou sílu probolí.
Teď každá továrno - buď gottwaldovskou tvrzí
a každé pole - gottwaldovské předpolí.

Vy neklamte se, války zločinci a lidstva nepřátelé,
že lid náš v bolesti je bezbranný.
Svou zemi oblékli jsme do ocele -
jsme gottwaldovským lidem ve zbrani.

Soudruzi, slyšte denní rozkaz rodné strany:
V šik pevný semkněte se! K zítřku směle - vpřed!
Jak život Gottwaldův nám byl tou nejvěrnější zbraní
i v letech poroby i v letech budování -
smrt jeho budiž nám tím nejpevnějším pancéřem!


Klement Gottwald
Antonie Pavlová
časopis Pletařka, závody Boženy Němcové, Teplice v Čechách, 1955

Do vzpomínek halí se předjarní čas
proč, drahý Gottwalde, opustils nás
v té době rozmachu pro věčný mír
nedáme roznítit válečný vír!

Vzpomínkou na tebe budeme žít
tvé símě uzráté do světa sít.
Byli jsme smutni nad tklivou zprávou
žít budeš po věky s lící usměvavou.

Tvá kniha života je pramen léku,
která se zrodila v lásce ke člověku.
Tvůj odkaz neztrhá zlých větrů van
ty hoden jsi vším lidem být milován.
Do smutku halil se věčný chrám práce,
rodná strana bude vždy tvé pravdy strážce!

STALIN GOTTWALD
Klementu Gottwaldovi
Martin Gazda

(* 23.11.1896)
Chtěl bych vám jednou vroucně poděkovat,
vám, milovaný učiteli náš
jenž první učil jste nás slabikovat
Leninův proletářský slabikář

Ten slabikář horoucí lásky k zemi
a k lidu, který solí země je ;
nám v čítance jste čítal, nad níž není;
v čítance proletářské naděje.

Vy učil jste nás pravdu hledat v lidu
a v pravdě lid i zem svou milovat
a nenávidět otrokářskou třídu.
A učit se . A umět bojovat.

Vy věděl jste - když jiní nevěděli
a dávno vytušil jste smysl velkých dob.
Stal jste se tvůrcem nových českých dějin,
popohnal skokem historie krok.

My s vámi šli, vám nepřestali věřit
od sjezdu strany v dvacetdevátém.
Tu víru s vírou k matce lze jen měřit,
tak věříme. A věrně s vámi jdem.


Gottwaldův úsměv
Otto Ježek

Když jsme si v dílně pověsili
Gottwaldův obraz nad svůj stůl,
jako by utajené síly
(věřte si nebo nevěřte)
se v každém náhle probudily.

Gottwaldův úsměv prohlížíme
před šestou ráno každý den
a než si plány přezkoušíme,
(věřte si nebo nevěřte)
tím úsměvem se potěšíme.

Jak usmívá se ten náš milý
v hukotu naší továrny!
Až někdy myslívám si chvíli,
(věřte si nebo nevěřte)
že oči jeho promluvily.

Gottwaldův úsměv vyrovnaný
nám v dílně svítí nad stolem.
Chválíte naše smělé plány?
Věřte si nebo nevěřte,
ty všechny budou překonány!


Lenin
J. Samuil Maršak

V mauzoleu
z tvrdé žuly skal
leží tichý,
leží nepohnutý.
Nad světem však
plane, hrdě vzdutý, prapor, jejž on
k boji pozvedal.

Někdy vzlétá
jak pták nad domovy,
jindy zase
cípkem prosté látky,
z níž se šíjí
pionýrské šátky,
objímá nás —
vnuky Iljičovi.

vlasy ji vonely strelnym prachem
Radostné volby
Jan Noha

Táta, máma, ba i děti,
k volebním urnám rychle letí.
Koho pak to vsichni volí?
Je to soudruh Gottwald milý!


Pětiletkou k socialismu
Stanislav Svoboda

Škoda, ze jsem jestě malý
a ze nemám tvrdé svaly;
jen co vyjdu školu,
půjdu hned do dolů.
Budu v černém kabátě,
jak ten na tom plakátě.
Bude ze mne soudruh horník
s černým prachem na tváři,
zato z uhlí všem lidem
v kamnech světlo zazáří.


O Leninovi
Jan Hostáň

Celé Rusko vzpomíná
na Iljiče Lenina:
Jak dal Rusku dobrou vládu,
jak pracoval do úpadu,

jak boháče učil práci,
co v něm celý svět dnes ztrácí,
že i malé dětičky
znají o něm básničky.


Je třeba
Vlastimil Skolaudy

Choroboplodná loziska
rozehnat insulinem.
Koloniální otroky
vést věrně za Stalinem.

Desinfikovat vědomí
od smrdutého bahna.
Vytáhnout vlajky na stozár,
na gottwaldovská ráhna.

S průmyslem báňským vyrovnat
výrobu zivočisnou,
aby i venkov zaplanul
standartou pysnou.

Umět se prostě okouzlit
ředkvičkou červenou.
Traviče studní odhalit,
stonásobnou znít ozvěnou!

Textilák Michal Mihočko
s rolníkem z Pootaví
pak na Sjezdu nám připijí
na stálé zdraví.
stalin Díkuvzdání československého lidu generalissimu
Díkuvzdání československého lidu generalissimu J.V. Stalinovi (1951)

Zlatá hvězda komunismu
Marie Majerová
Spartakiádní zpravodaj, 1960

Báseň nár. umělkyně k II. celostátní spartakiádě

Od pólu k pólu jde tvá sláva světem
hřmí bubny vítězného pochodu
trilkuje skočná mírových dožínek
v souhvězdích vesmíru jsi jediná pro člověka
ty zlatá hvězdo komunismu
stálice míru!
Z jiskry tvé vyšlehl nesmrtelný plamen
svou silou plaší netopýří tmu
ten věčný žár je v touze dělných lidí
milión paží, milión srdcí,
vzpíná se k tobě v horoucí lásce
sne zástupů a pravdo skutečnosti,
tvou čaromocí promění se svět.


Zlevnění
František Vymazal
Rozběh, závodní časopis zaměstnanců n. p. Ingstav Brno, nositele Řádu práce, 1954

Dodržujíc naše vláda
zářijové prohlášení,
vyhlásila již po třetí
cenové snížení.
Snížila nám značně ceny
textilu i potravin,
obuv, různé druhy zboží,
mnohých strojů, stavebnin.
Záleží však nyní na nás,
zda si ceny udržíme.
Svojí prací, svojí pílí
vládu podpoříme.
Budeme teď ještě lépe
plnit svoje úkoly,
produktivitu dál zvyšovat
a útočit na normy!
Černé mzdy a měkké normy
bezpodmínečně odstranit,
neboť tyto by nám mohly
prodej zboží ohrozit.
S chutí proto v další práci
všichni rádi znovu jdem -
a na počest snížení se zavazujem
zkrátit roční úkol o týden.

Zdravíme X. sjezd KSČ
Magda Rubášová
časopis Kozak, Kožedělné závody Klatovy n.p., 1954

Zdravíme radostný den,
slavný svátek naší rodné strany,
strany vítězné - strany Leninovy.

Jak rádi ji máme
vyslovit se nedá,
vždyť na její počest
tisíce závazků se uzavírá.

Tisíce závazků,
každý z nich je jiný,
vždyť pracujem,
pro rozkvět otčiny.

Pro šťastný zítřek všech,
bez hladu, bez války,
pro úsměv dítěte
a pro mír ve světě.

Až se tam sejdete
nejlepší z našich řad,
pracujte pro stranu tak,
jak ji jen umíte milovat!

A Vám všem, pozdrav náš letí
a s ním jedno přání vroucí -
ať žije strana a soudruh Zápotocký!


Myšlenky z knih

Nemoc moderního světa je mnoha způsoby školou vyvolaná nemoc. Právě ve škole se většina lidí naučí očekávat a akceptovat, že je nějaký odborník vždy může zařadit do nějakého žebříčku či hierarchie. Ve škole se setkáváme, zvykáme si a učíme se víru v úplně ovládanou společnost.
John Holt