Michal Černík svou novou knížkou se staršími i zcela novými básničkami opět dokazuje, že verše pro děti psát umí a že si stále dovede hrát. Nový výbor, který právě vyšel v Portálu, není pro nejmenší děti, ale už pro školáky.
Není potřeba přečíst ho najednou, stačí pěkně pomalu, po částech v hodinách češtiny nebo doma. Každý si tam nějakou pro potěšení najde.
Knížku doprovodila v naprostém souladu s autorovým básnickým viděním světa Lucie Dvořáková.
Už v názvu jsou oblázky, snad pro tu nejdelší básničku v knize, vybírám proto kratší ukázku z „Oblázků“ a pak ještě jednu básničku pro „Štěstí“ s ilustrací z knihy.
Michal Černík | Jak žijí oblázky | Vydal Portál, 2012
Ukázky z knihy:
Co ještě vím o oblázcích?
Jsou skoupí na slovo.
Už řekli všechno –
a hotovo.Za celé věky
už je nebaví
pořád vysvětlovat
proč jsou bez hlavy.Proč nemají nohy,
proč nemají ruce
a proč mají v těle
jen kamenné srdce.
Štěstí
To mám štěstíŽe jsem se nenarodil
před tisíci lety.
Musel bych nosit brnění
do školy a na výlety.To mám štěstí,
že jsem se nenarodil
eskymákem v iglú.Knedlíky se zelím
bych nemíval k jídlu.To mám štěstí,
Že jsem se nenarodil
pejskem za plotem.
Musel bych na lidi
mluvit štěkotem.To mám štěstí,
že jsem se tady narodil.
A vůbec to není náhoda,
že se mi tatínek podobá.
