Moje setkání s Lawrencem Ferlinghettim bylo snad nejobyčejnější ze všech. Někdy v roce 1958 mi v redakci časopisu Světová literatura, tehdy už na Florenci, půjčili Ferlinghettiho knížku A Coney Island of the Mind (český název Lunapark v hlavě byl v té době ještě ve hvězdách) a řekli mi k ní jen tolik, že jde o druhou knížku poměrně mladého autora, že právě přišla z Dilie, "vypadá zajímavě" a chtěli by, abych ji pro časopis zlektoroval a případně z ní několik básní přeložil.

Příjemné překvapení pro mnohé je, že Antonín Přidal byl i básník. Jeho verše jsou stejně jako jeho próza naplněná moudrostí, kde i hořkost se proměňuje ve schovívavý pohled na život inteligentního a vzdělaného člověka.

Alexandr Puškin (1799—1837), i když zemřel v 36 letech, zanechal lidstvu mimořádné nadčasové dílo.

Když jsem jako student Gymnázia četl legendárního Robinsona Jefferse poprvé, okouzlil mě a zůstalo to tak celý život. V té době několikrát knižně vyšel, ale málokdo ho znal. Obávám se, že dnes je to stejné.

Jesenin, talentovaný básník, který je dodnes symbolem tragiromantického vzepjetí ducha a proto jeho křehká a bohémská poezie oslovuje dál a dál  všechny zamilované i zrazené.

Miroslav Holub (1923 – 1998), povoláním imunolog, patří k nejznámějším českým autorům ve světě, stejně jako třeba Kundera nebo Škvorecký.

Básník a scénarista Zeno Kaprál 19.10. 1941 – 26.10. 2020) vystřídal za svůj život řadu zaměstnání. Pracoval jako vychovatel v polepšovně, knihovník, zeměměřič, redaktor nebo pojišťovací agent, přestože studoval na pedagogickém institutu v Karlových Varech.

Nakladatelství Atlantis se postaralo (a bylo to s finančním přispěním Ministerstva kultury ČR) deset let po Vokolkově smrti o reprezentativní vydání velké části jeho básnického díla, a knihy nazvalo Ke komu mluvím dnes a Mezi ohněm a vodou.

Jedná se o celoživotní dílo. Postupně byly některé básné publikované časopisecky již od roku 1845. První vydání v roce 1845 bylo okamžitě cenzory zabaveno, i když vyšlo v nákladu pouhých 1320 kusů.