“Když mluvím o poezii, nepovažuji jí za žánr. Poezie je uvědomování si světa, určitý způsob, jak se vztahovat k realitě. Poezie se tedy stává filozofií, která vede člověka po celý jeho život…. S poezií je schopný překročit limity souvislého usuzování a zprostředkovat hlubokou spletitost a pravdu o neuchopitelných spojeních a skrytých jevech života.”
Andrej Tarkovskij

ferlinghetti obrazy zmizeleho sveta zabrana
Moje setkání s Lawrencem Ferlinghettim bylo snad nejobyčejnější ze všech. Někdy v roce 1958 mi v redakci časopisu Světová literatura, tehdy už na Florenci, půjčili Ferlinghettiho knížku A Coney Island of the Mind (český název Lunapark v hlavě byl v té době ještě ve hvězdách) a řekli mi k ní jen tolik, že jde o druhou knížku poměrně mladého autora, že právě přišla z Dilie, "vypadá zajímavě" a chtěli by, abych ji pro časopis zlektoroval a případně z ní několik básní přeložil.