nezval pozustale basne

Je neuvěřitelné, jakým způsobem se dostal Nezval na tzv. cenzurní list po roce 1989. Myslím tím cenzuru, která je vlastně autocenzurou různých novinářů a literárních kritiků, pro které není Nezval dost ideologicky čistý. Jen si všimněte, kolik odkazů na články (tím nemyslím knihy a záznamy biografické) je na internetu. Vzhledem k velikosti talentu básníka skoro žádné.

Naštěstí dílo Vítězslava Nezvala vyšlo v 39. svazcích v Československém spisovateli postupně od roku 1950 až do roku 1990, kdy jedním z posledních vydaných děl byly Pozůstalé básně sv. 37. Obálku a vazbu této jedinečné edice navrhl František Muzika.

Vynikající český herec František Filipovský vzpomíná na Nezvala...
Zejména večery a noci na zájezdech byly s Nezvalem nezapomenutelné. Veselý až bujarý člověk se sklonem k nostalgii, co chvíli přepadený záchvaty melancholie. Jindy z něj ovšem tryskaly až raplovsky bláznivé nápady. Zpočátku jsem si nemohl zvyknout na jeho způsob vyjadřování. Jako kdyby pořád hovořil v básnických obrazech. I když mluvil o nejprostších věcech normálního života, připadalo mi to nadnesené. Po čase jsem si ho však už jiného neuměl představit. A takový zůstává i v mé vzpomínce.

O velikosti Nezvala píše sám Jaroslav Seifert
Vítězslav Nezval zemřel předčasně, nebyl ještě stár. Ale umíral lehce. Tak lehce, jak lehce psal své verše. Nikdo netušil, že jeho nemoc je smrtelná. Myslili jen na chřipku. Pojednou v náručí své ženy sklonil hlavu a v tom okamžiku ztratila tato země jednoho ze svých velkých básníků.

nezval vitezslav young

Připomeňme si Nezvalovo rozsáhlé dílo několika verši z Pozůstalých básní:

Ukázky...

Ej za černým lánem hoj na koni vraném
kdo to tam nebesa orá?
Či je snad bez otce
ďábelské ovoce
princezna Mandragora?

Slyš dunivou ránu zříš věčnosti bránu
poutníci chřadnou už bledí
ohnivé rakety
padají na světy
namísto odpovědí

Kde bleskem se řítí ó neváhej sníti
poutníče na trudné souši
Ujízdí pohádka
vije ti poupátka
rozžeň se po bělouši:

Ej za černou chýši až v sedmé výši
tam kouzelné čakany stojí
Bohu se zachtělo
nebe se zachvělo
zrodil se k lásce a boji

Být vichřice planá a čítat jen rána
zoufalství k bohu se dralo
Čakanům pokynul
zešílel zahynul
sémě mu odtékalo

Z něj v dědictví synu svou zanechal vinu
jsme též jeho sirobné děti
toužíme milujem
z lásky se vzdalujem
z prokletí do prokletí

Ej za černým lánem hoj na koni vraném
ujíždí květina chorá
květina bez otce
ďábelské ovoce
princezna Mandragora

My světy a lidé my co nás kdy přijde
jsme jedna květina chorá
Květina bez otce
ďábelské ovoce
princezna Mandragora

--------

Po nás ať přijde potopa

Archa byla zparchantělá loď
Noe do ní nastěhoval choť
Hady slony hejno holubů
Ujeli až někam na Kubu

Vlci bratřili se s kuřátky
Noe vypravoval pohádky
Že už nikdá nebude válka
Tenkrát vlastně vznikla morálka

Refrén
Pojď Michaelo pojď pojď zamíchej mně kávu
I my prej příjdem do ráje
Pojď Michaelo pojď pojď navštíviti Jávu
Pojď trhat kvítky z Havaje

Pojď odjíždí dnes loď a tady to jde z kopce
Co může nám dát Evropa
Pojď Michaelo pojď pojď mezi domorodce
Po nás ať přijde potopa
-------------

Stárnete stárnete mé lásky
říkám si to jen potichu
Studentky chůvy husopasky
a i ty dámy v kožichu

V knihovně popelí se svazky
jak hejno spících kulichů
Stárnete stárnete mé lásky
říkám si to jen potichu

Vznešené a už bez hříchu
chodíte samy na procházku
Žel pod očima máte vrásky
Stárnete stárnete mé lásky

Poezie klasická – nové knihy

Básník Čchi Paj-š´ Verše od bazénu spadlé hvězdy aneb proč by měla být poezie srozumitelná

Nakladatelství Brody vydalo v roce 2002 v převodu Josefa Hejzlara sbírku čínských básní, kterou jsem shodou okolností dostal l...

Oldřich Mikulášek v poezii ztracený a znovunalezený

Přemýšlivá a krásně vroucí je Mikuláškova poezie, jež ho řadí k českým bardům, kteří nejvíc oslovili své čtenáře...

Bohumil Mathesius. Zpěvy staré Číny, nejobšírnější antologie čínské poezie

Tři sbírky čínských veršů vydané Bohuslavem Mathesiem, jsou zatím nejobšírnější antologii čínské poezie v češtině. ...

Antonín Sova. Zpěvy domova jsou klenotem české poezie

Celý druhý oddíl knihy Sovovy mluví řečí Soucitu a vzdoru: patosem, sebetrýzněním, kolektivním hněvem, planoucím akcentem ...

Malá recenze na život básníka Jana Skácela

Vždycky jsem přemýšlel, co vlastně chci od života, někdy jsem si už docela myslel, že to vím, ale nakonec to taky nebyla prav...

Inspirující myšlenky...

Britský premiér David Lloyd George, řekl velkou pravdu už v roce 1916, tedy v době, kdy zuřil nejkrvavější konflikt, jaký lidstvo do té doby zažilo: „Kdyby lidé znali skutečnou pravdu, tak by válka skončila hned zítra. Ale oni tu pravdu samozřejmě neznají, ani ji znát nemohou" Tento výrok je dnes mnohem aktuálnější, protože lze k němu dodat. A chtějí vůbec znát pravdu?