jeffers pastyrka putujici k dubu
Jeffersova Pastýřka putující k dubnu je příběh jednoduchý a přesto v něm cítíme závan starých řeckých tragédií jdoucí až na samou podstatu lidství. Jeho nadčasové, humanistické poselství je naprosto zřejmé a bude oslovovat a fascinovat čtenáře po mnoho staletí. Ne nadarmo ho lze zařadit k takovým velikánům jako byli Aischylos, Sofokles a Euripides...

Lindsay Jeffers, vnučka Robinsona Jefferse, o knize píše:

V tomto příběhu je svět Klárky Poutnice tím světem, který dědeček znal. Je možná dvacet nebo třicet let pryč, ale stále zůstává v paměti místních, kteří si vyprávěli příběhy, jež se staly zdroji jeho příběhů. I skalnatá pobřeží, lesy a lidé, se kterými se Klárka setkala, jsou založeny na výjevech, které znal a které sám objevoval. Dokonce i vrak lodi je skutečný.
Nedovolil bych si pomáhat čtenáři s pochopením toho, co tato báseň znamená, ale doufám, že přijme moje slova o tom, že sekvoje a kaňony, usedlosti a lidé od pobřeží Big Sur, které Klárka Poutnice potkala, jsou tak skutečně a důvěrně popsané, jak by to zřejmě nikdo nedokázal. V těchto verších je pravda a krása, která velmi dobře vystihuje dědečka, s nímž jsem vyrůstal.
Lindsay Jeffers, vnučka Robinsona Jefferse / Carmel, 2012

Herb Klein poznamenal v rozsáhlých pamětech svého přítele, publikovaných v Robinson Jeffers Newsletter #35 v květnu 1973, že Bednářova překladu Pastýřky putující k dubnu z r. 1961 se vyprodalo všech 5000 výtisků během několika dní.

„Skutečné měřítko tohoto počinu“, napsal Klein „se ukáže, pokud vezmeme v úvahu, že ve srovnatelných číslech to je to samé, jako by byl náklad 100 000 výtisků knihy poesie podobně rychle skoupen u nás ve Spojených státech!“.

Ve stejné době se knihy poesie se totiž považovaly ve Spojených státech za úspěšné, pokud se jich prodalo několik tisíc výtisků.
Robert Kafka v doslovu této knihy

Robinson Jeffers / Pastýřka putující k dubnu / Nové dvojjazyčné vydání básníka z Jestřábí věže vydal Dauphin, 2020 / https://www.dauphin.cz
/ Překlad Kamil Bednář / K vydání připravila Klára Pašková / Předmluva Lindsay Jeffers / Doslov Robert Kafka

Výpisky z  knihy, ke které se velmi rád vracím už celá desetiletí... v mistrovském překladu Kamila Bednáře

Z dveří malé jednotřídky obrostlé sekvojemi
vyrazil hlouček dětí,
právě když se po úzké cestě mezi hustými kmeny
blížila postava – (podle dlouhých světlých vlasů dívka,
jinak její děravý plášť mohl patřit také muži) –
a pospíchala směrem tam někam k severu,
doprovázena stádečkem ovcí. Mladá a útlá tvář
zářila oduševnělou radostí a byla až příliš
něžná na to, jak ji ošlehal vítr. Jak dívka šla,
vždy některá z cupitajících oveček pootočila hlavu,
chtějíc vzhlédnout k její tváři, zatímco se jiná
otřela o její nohu huňatou plecí.
...
Patriarchální beran
po dívčině boku nesl na hřbetě ušpiněný raneček,
připevněný provázkem ke zcuchanému kožichu;
jeden z darebů přiskočil, chňapl po ranečku
a strhl jej na zem. Klárka se shýbla, zvedla uzlíček z prachu
a slzy jí kanuly z očí. Ani se neohnala
pastaveckou holí z růžové madrony,
o kterou se opírala, jen si povzdechla: „To je svízel…,“
nevýbojná jako kterákoli její ovečka. Osmiletý žabec
zavřeštěl: „Pískněte na psy, ať ji ženou jak kočku!
...
Světla na paloučku náhle přibylo
a nápadně se změnilo, vrch
tam vysoko na východě začal zářit, zrůžověl v takoslnivém jasu,
že se každý trs yuky na holém svahu
podobal sršící hvězdě, kdežto na západě
špice gigantického lesa
se zdály nezvykle vysoké a výrazně temné proti rozlévajícím se barvám zimního
...
Hodinu za hodinou vedla Klárka ovce pod tichými hvězdami.
Jednou seběhly k zářícímu pobřeží, aby se vyhnuly stádu krav a mohutnému
býku; pak se vrátily a putovaly dál po okrajové nízké výspě,
kde řídká tráva zápasila o život uprostřed písčin navátých větrem.
Stádečko se mlčky páslo a pohybovalo se k severu,
šedá skupinka stínů mezi tichými steny třpytného moře
a temně mlčícími vrchy.
Nejvyšší z kopců zářil stejně zsinalým hvězdným svitem, jaký měla Klárka
vetkaný do vlasů. Před východem luny se pastýřka i ovečky stulily k sobě
v prázdné výduti staré duny, které se otvírala k moři, ale mohla chránit před
nočním vichrem i před pátravým zrakem úsvitu.

 


Myšlenky z knih

Věřit si jako rodiče je stejně důležité - a stejně náročné - jako důvěřovat našim dětem.
Wendy Priesnitz