bondy egon portrait
Projekt Bondyho sebraných básnických spisů si klade za cíl představit poprvé v úplnosti jeho básnickou tvorbu, včetně nově objevených či rekonstruovaných textových materiálů. Proponované tři svazky nepřinesou „pouze“ Bondyho vlastní texty, nýbrž i ediční aparát; naše edice se tak svými parametry v mnohém přibližuje kritickému vydání.


Proponované tři svazky nepřinesou „pouze“ Bondyho vlastní texty, nýbrž i ediční aparát; naše edice se tak svými parametry v mnohém přibližuje kritickému vydání. Zárukou kvalitního edičního zpracování je Martin Machovec, přední český editor, literární historik, znalec Bondyho díla a kronikář českého undergroundu.

Prvý svazek obsahuje texty z let 1947 – 1963. Rok vydání 2015

Egon Bondy (1930–2007)
je jedním z nejvýznamnějších českých básníků, prozaiků a myslitelů 20. století. Patří k „otcům zakladatelům“ českého undergroundu, jeho dílo má dodnes zásadní vliv na českou kulturu jako celek.

basnicke spisy bondy
V období, které pokrývá první svazek jeho Básnických spisů, přerušil básník studium na gymnáziu a vydal se na cestu bohémského života bez stálého pracovního poměru. Jak napsal ve vzpomínkové knize Prvních deset let, žil počátkem 50. let:

„zjevně jako individuum práce se štítící, kriminální živel a sanktusák – po několik dlouhých let. Byl jsem za tu dobu i párkrát v blázinci, ale nepomohlo to. Pro pivo jsem byl schopen všeho.“

V té době se ovšem znal s Karlem Teigem, Závišem Kalandrou, navázal přátelství s básníkem Ivo Vodseďálkem, nonkonformní literátkou Honzou Krejcarovou, později s výtvarníkem Vladimírem Boudníkem a spisovatelem Bohumilem Hrabalem. Zájem o filozofii, především marxistickou, čínskou a indickou ho přiměl  k návratu ke studiu. V roce 1957 odmaturoval, téhož roku se dostal na dálkové studium filozofie a psychologie na FF UK. Studium absolvoval v roce 1961, v letech 1957 – 1962 navíc pracoval jako noční hlídač v Národním muzeu.

„Na rozdíl od devíti svazků Básnického díla Egona Bondyho (Pražská imaginace, Praha 1990 – 1993), k nimž možno přiřadit ještě tři následující svazky obsahující Bondyho básnické sbírky z posledních let jeho života (Básně 1988 aneb Čas spíše chmurný, Dvě léta. Básně 1989 a 1990 a Ples upírů), přinášejí Bondyho Básnické spisy opravdu veškeré známé básnické texty Egona Bondyho, tedy nejen ty, které autor v 90. letech vybral pro většinou první (a vesměs ovšem též poslední) tištěná vydání. Tzv. vydání poslední ruky sice respektujeme, ale v naší komentované souborné edici ještě rozšiřujeme o texty, které byly tak či onak za autorova života vydány, a to bez ohledu na to, zda šlo o vydání samizdatová či pořízená regulérním, legálním tiskem. (…)

Ústředním principem a hlavním smyslem Básnických spisů je tedy restituce nejpůvodnějších, nejstarších textových vrstev Bondyho básnického díla, na jejichž základě pak sledujeme případný následný vývoj jednotlivých textů, přičemž hlavním kritériem pro zařazení textů je skutečnost, že ten který text či textový soubor byl v jakékoliv podobě a ve kterémkoli období autorem opravdu vydán, byť třeba jen v podobě strojopisu, jenž byl distribuován v úzkém okruhu autorových přátel.“
Z Ediční zprávy Martina Machovce

Poezie klasická – nové knihy

Alexandr Sergejevič Puškin. Básně, které padnou vnitřnímu sluchu

Alexandr Puškin (1799—1837), i když zemřel v 36 letech, zanechal lidstvu mimořádné nadčasové dílo. ...

Ivan Blatný – Básník z pera Martina Reinera

Životní úděl Ivana Blatného je jedním z velkých českých osudů 20. století. Reinerova kniha o něm vypovídá svrchovaným zp...

Li-Po. Geniální pijan vína a nejstarší legenda světové poezie

Chtěl zachytit odraz měsíce v řece a utopil se. Tak zemřel jeden z nejznámějších básníků světa Li-Po (701 – 10.11.762). ...

Egon Bondy 3x – Básnické spisy I – III

Projekt Bondyho sebraných básnických spisů si klade za cíl představit poprvé v úplnosti jeho básnickou tvorbu, včetně nově ...

Robinson Jeffers, legenda americké poezie, muž, který z kamene tesal básně

Když jsem jako student Gymnázia četl legendárního Robinsona Jefferse poprvé, okouzlil mě a zůstalo to tak celý život. V té d...

Inspirující myšlenky...

Co charakterizuje civilizaci? Výjimečný duch? Ne: každodenní život... Hm! Všimněme si přednostně duchovní oblasti. Vezměme nejprve umění a na prvním místě literaturu. Stojí literatura skutečně mimo schopnosti našich velkých vyšších opic, připustíme-li, že jsou schopny sestavovat slova? Z čeho sestává naše literatura? Z velkých klasických děl! Ale kdež! Jakmile někdo napíše originální knihu, a to se stane jednou dvakrát za století – ostatní literáti ho napodobují, to jest kopírují, takže vyjdou statisíce prací pojednávajících o přesně témž tématu, s trochu odlišnými tituly a s poněkud jinak kombinovanými větami. Opice, které jsou v podstatě imitátoři, musí být nutně schopny něčeho podobného, pod jedinou podmínkou, totiž že mohou používat jazyka.
Pierre Boulle, Planeta opic