Po první "básní", kterou Günter Grass (*16.10.1927 – † 13. 04. 2015) zveřejnil v roce 2012, se objevila další kritika Evropské Unie ze strany populárního spisovatele. Přichází v čase, kdy se velká část skutečných odborníků shoduje na posledních třech měsících existence eurozóny v podobě, jakou ji známe.

Když Robinson Jeffers obdržel koncem května roku 1957 první dopis Kamila Bednáře, musel být překvapen i hluboce dojat. Jeffers, kterému bylo 72 let, už dlouhou dobu nepsal, až na pár krátkých básní převážně autobiografického významu a kromě několika ojedinělých útržků veršů, které se již nerozvinuly do básní.

Skvost starojaponské literatury. Básně pocházejí většinou ze sbírky ,,Kokinšú" (Sbírka starých a nových básní), jež byla dokončena roku 922 a obsahuje nejlepší japonské verše 9. a 10. století.

Jeffersova Pastýřka putující k dubnu je příběh jednoduchý a čtivý a přesto v něm cítíme závan starých řeckých tragédií jdoucí až na samou podstatu lidství. Jeho nadčasové, humanistické poselství je naprosto zřejmé a bude oslovovat a fascinovat čtenáře po mnoho staletí.

Janko Kráľ napsal mimořádnou baladu na motivy lidové pohádky o zakleté panně. Hlavní postavou je podivný Janko, který zmámený kouzlem panny ve Váhu se vrhá do řeky, aby ji zachránil. Ale tak, jako mnoho junáků před ním, i on utone.

Stébla trávy je Whitmanova jediná básnická sbírka a celoživotní dílo. Obsahuje 396 básní. Sbírku doplňoval a přepracovával celý život.

Nejspíš to bylo v roce 1877, kdy báseň vyšla poprvé, přes dvacet let po smrti Karla Havlíčka Borovského.

Mimořádný talent Jiří Orten (1919 – 1941), by mohl oslavil 100 let, kdyby nebyl na své narozeniny 30.srpna 1941, sražen na chodníku v Praze okupační německou sanitkou. Vinící nebyli nikdy potrestání, protože Orten byl pro ně jen ŽID.

Že nejsem velkým příznivcem české poezie, to asi není třeba zvláště připomínat, ani to, že považuji naše vlastní myšlení nad naší literaturou za bezkontextové a vyžadující zásadní revizi v následujících desetiletích.

Po novějších výborech Vrchol lásky (Pelc J., Mladá fronta, 1989), Pláč houslí (Fikar M., BB art, 2002) a především  Prodloužený úžas z díla Antonína Sovy, který pro Odeon v roce 1989 uspořádal Miroslav Červenka s ilustračním doprovodem Stanislava Kolíbala, vydalo Městské muzeum Antonína Sovy v Pacově  další výbor Já nikdy nechci dohotoven být. Výbor uspořádal Jakub Raš a k vydání připravil Vlastimil Simota.