"Když mi řeknou: To co děláte, není žádná poezie, odpovídám jim: Skutečně, máte pravdu, tušil jsem to už dávno a teď to vím bezpečně, zařídím se podle toho". Napsal kdysi Jacques Prévert, francouzský básník, novinář, filmový scenárista a prozaik.

Francois Villon a Karel Kryl. Mimořádně významnou nahrávku kdysi pořídil fonoamatér Hugo Kratoška v první polovině 70. let minulého století v německé emigraci. Karel Kryl na něm recituje rozsáhlý výběr z villonovských překladů Otokara Fischera.

Projekt Bondyho sebraných básnických spisů si klade za cíl představit poprvé v úplnosti jeho básnickou tvorbu, včetně nově objevených či rekonstruovaných textových materiálů. Proponované tři svazky nepřinesou „pouze“ Bondyho vlastní texty, nýbrž i ediční aparát; naše edice se tak svými parametry v mnohém přibližuje kritickému vydání.

Janko Kráľ napsal mimořádnou baladu na motivy lidové pohádky o zakleté panně. Hlavní postavou je podivný Janko, který zmámený kouzlem panny ve Váhu se vrhá do řeky, aby ji zachránil. Ale tak, jako mnoho junáků před ním, i on utone.

Otokar Březina (13. 9. 1868 – 25. 3. 1929) o Nobelovu cenu nikdy nestál. A to měl osm nominací. Byl génius, jehož pochopit je pro mnoho lidí obtížné. Jeho genialita je natolik nadčasová a přesahující průměrné myšlení, že jeho básnické dílo se dnes už téměř nevydává.

Básničky o jaru.

Ve věku 93 let zemřela česká básnířka Bohumila Grögerová, populární propagátorka poezie, publicistka a překladatelka.

Rudyard Kipling (*30.12.1865 - †18.01.1936) napsal báseň "Když" (If...) pro svého syna Johna v roce 1895, jako obraz a ideál mužných vlastností statečného člověka v každodenním životním zápase. Nicméně už Jan Zábrana označil báseň ve svých denících (Celý život) za „esenci viktoriánského kreténství“, což potvrzuje i zbytečná smrt Kiplingova syna.

Naprostá většina lidí zná Christiana Morgensterna (6.5. 1871- 31.3. 1914) jako autora  nonsensové poezie. Ale po obsahové stránce byl ovlivněn myšlením dvou velkých filosofů: Friedricha Nietzscheho a Arthura Schopenhauera.

Moje setkání s Lawrencem Ferlinghettim bylo snad nejobyčejnější ze všech. Někdy v roce 1958 mi v redakci časopisu Světová literatura, tehdy už na Florenci, půjčili Ferlinghettiho knížku A Coney Island of the Mind (český název Lunapark v hlavě byl v té době ještě ve hvězdách) a řekli mi k ní jen tolik, že jde o druhou knížku poměrně mladého autora, že právě přišla z Dilie, "vypadá zajímavě" a chtěli by, abych ji pro časopis zlektoroval a případně z ní několik básní přeložil.