Po první "básní", kterou Günter Grass (*16.10.1927 – † 13. 04. 2015) zveřejnil v roce 2012, se objevila další kritika Evropské Unie ze strany populárního spisovatele. Přichází v čase, kdy se velká část skutečných odborníků shoduje na posledních třech měsících existence eurozóny v podobě, jakou ji známe.

Není přesně známo, kolikrát dosud Máj vyšel, ale prokazatelně je nejvydávanější českou knihou. Reeditován byl přibližně třistakrát, pokud nepočítám dalších asi padesát vydání v mnoha cizích jazycích.

Nedovedu si ho představit jako devadesátiletého básníka. I když jako jediný z velké pětky sahal svým zrodem ještě do 19. století a byl jen o tři roky mladší než má maminka, zůstal až do svých 53 let benjamínkem, chlapcem s vlasy na stranu, básníkem rimbaudovského mládí, škádlivým milencem, hravým a usměvavým andílkem poezie.

Podnětem nejen k názvu, ale i k plánu a k mnoha jednotlivým symbolům v básni byla kniha Jessie L. Westonové [1850-1928] o legendě o svatém grálu: From Ritual to Romance (Od rituálu k rytířskému románu, Cambridge). Kniha J. L. Westonové, které za tak mnoho vděčím, objasní obtížná místa básně opravdu mnohem lépe, než to mohou učinit mé poznámky.

Chrám plný květů, výbor ze tří staletí japonských haiku ve výběru a překladu Antonína Límana představuje právě takovou knížku, kterou si čas od čas vezmete z knihovny, přečtete si několik haiku, prohlédnete několik maleb haiga, na chvíli se přenesete někam úplně jinam, potěšíte se a knížku zas opatrně dáte do knihovny.

Naprostá většina lidí zná Christiana Morgensterna (6.5. 1871- 31.3. 1914) jako autora  nonsensové poezie. Ale po obsahové stránce byl ovlivněn myšlením dvou velkých filosofů: Friedricha Nietzscheho a Arthura Schopenhauera.

Základy ke třem Zábranovým básnickým sbírkám byly položeny již v onu dobu, ve zmíněném sborníku nesou název Černá lyrika, Anály a Léta s Helmuthem.

Holan Shakespeara musel nesmírně obdivovat. Sám ho považoval za největšího básníka všech dob. Inspirován jeho dílem napsal dvě velké skladby: Noc s Hamletem a Noc s Ofélií. Nicméně odraz Shakespeara objevujeme v mnoha dalších básních.

Dlouho jsem jeho verše míjel. Zabili je ve mně učitelé, doba, ideologie. Až mnohem později začal jsem chápat o čem Bezruč psal. O bezmoci, o porobě, o nevzdělání, o otroctví a možná o slabé naději... a začal jsem chápat, proč je poezie Petra Bezruče naprosto ojedinělá nejen svým obsahem, ale i formou.

Když se vysloví František Gellner, odpoví se: Po nás ať přijde potopa!, Radosti života. Zní tak tituly jeho nejznámějších sbírek, jež složil a sestavil v letech 1901 a 1903. Jinačích knížek svých veršů se ostatně tento bard nedožil; Nové verše (1919) přišly na trh teprve po první světové válce, kterou s největší pravděpodobností nepřežil.