polach odvracena tvar moc kralu
Kniha znalce českých dějin a autora úspěšných historických románů Antonína Polácha se tentokrát pouští do pátrání v neprobádané oblasti temných stránek osobností našich vládců. Z osudů sedmi panovníků – Přemysla Otakara I., Václava II., Karla IV., Václava IV., Zikmunda Lucemburského, Ladislava Pohrobka a Ferdinanda II. – kteří vládli naší zemi a spoluvytvářeli její dějiny, z historických rekonstrukcí, k nimž dospěl na základě kritického studia pramenných podkladů, dobových dokumentů, analýzy jednání jednotlivých osob a na základě zčásti kriminalistického a zčásti medicínského pátrání, skládá autor plastický portrét osobnosti středověkého krále a pootevírá okno do historického prostoru, kam lidem, kteří se o dějiny zajímají, zatím nebylo ve větším rozsahu dopřáno nahlédnout.

Systém středověkého státu fungoval jen potud, pokud fungoval král jako jeho garant. Jen osobnost silného panovníka byla zárukou určitého klidu pro poddané a prosperity země. Jak se ale král mohl stát silným? Láskou k poddaným a spravedlivostí sotva. Není tedy divu, že panovníci velmi často sahali k prostředkům, nad nimiž se člověku tají dech. Pocit Božího poslání jim poskytoval do jisté míry imunitu, tedy beztrestnost.

Skutky, kterých se panovníci v zájmu udržení vlády ve vlastních rukou občas dopouštěli, bychom dnes odsoudili jako zločiny.
Nicméně právě způsob, kterým se dokázali postavit svým protivníkům, vypořádávat s řevnivostí a konflikty, a nakolik je dokázali bez podstatného snížení královské moci zvládnout, svědčí o osobních kvalitách jednotlivých vládců. Politicky korektní metody při tom ale určitě používány nebyly a „Amnesty international“ se jim do způsobu vlády tehdy ještě nepletla…

Antonín Polách si zároveň klade otázku, zda je náhodné, že právě panovníci pocházející z rozvrácených vztahů, sirotci a dětští štvanci dosahovali ve vykonávání vlády výrazně lepších výsledků než děti rozmazlované a hýčkané. Možná právě proto, že žádné citové vazby v dětství nenavázali, se snadněji uchylovali ke zločinu....

„„Možná je podtitul této knihy pro čtenáře příliš provokativní.
A pokud se pak ještě podívá na seznam postav, o nichž hodlám psát, ustrne. Copak byli opravdu všichni čeští vládci zločinci? Ano či ne? Drželi se platných zákonů, nebo je překračovali?
A bylo vůbec možné, aby se oněch zákonů drželi? Právě od­po­vě? na tyto otázky bych chtěl ve své knize nabídnout.
Takže tedy poj?me společně pátrat v temnotě dávných časů, poznejme tehdejší politiky a vládce, jejich povahy, jejich tělesné choroby, jejich cíle a prostředky....“

MUDr. Antonín Polách vystudoval lékařskou fakultu Palackého univerzity v Olomouci. Dlouhá léta pracoval jako praktický lékař na interním oddělení v Popradě, kde byl také činným členem městské rady a jedním ze zakládajících členů Českého spolku na Slovensku. Po rozdělení Československa odešel do Rakouska, kde dodnes pracuje na interním oddělení ve Štýrsku jako zástupce primáře.

MUDr. Antonín Polách je autorem řady historických románů, mezi nejznámější patří: A stanu se králem, Já Herodes, Richenza a Mezi císařem a papežem.

Polách Antonín / Odvrácená tvář moci / Zločiny českých králů / Vydal Rybka Publisher 2020 / https://www.rybkapub.cz


Literatura faktu – nové knihy

Zločiny českých králů aneb odvrácená a neznámá tvář moci

Kniha znalce českých dějin a autora úspěšných historických románů Antonína Polácha se tentokrát pouští do pátrání v n...

Metafory, kterými žijeme. Jak lidé rozummějí svému jazyku a své zkuššenosti

Přelomová kniha v pohledu na metaforu, jakož i jedno ze zakládajících děl tzv. kognitivní vědy. Poprvé vyšla v roce 1980 a o...

Světový ilustrátor Josef Lada. Nezbedné komiksy

Vyslovení jména Josefa Lady okamžitě navodí představu idylické venkovské krajiny, vodníka sedícího na vykotlané vrbě nebo ...

Martin Patřičný, sochař a spisovatel a jeho knihy o dřevě, které má duši

Martin Patřičný pracuje se dřevem, které člověka provází od jeho kořenů. Strom se objevuje v náboženstvích snad všech ku...

Čítanka. Jedinečná kniha knihomila Martina Patřičného o knížkách

„Možná nejlepší bude, když začnete číst od začátku a budete postupně pokračovat až do konce. To někteří lidé dělaj...

Inspirující myšlenky...

Censor je tužka, která se stala člověkem, anebo člověk, který se stal tužkou, živou bytostí se stavší škrt přes plody ducha, krokodýl, který číhá na březích proudu idejí a literátům, kteří po něm plují, ukusuje hlavy. Censura je mladší ze dvou hanebných sester, starší se jmenuje Inkvizice. Censura je živé doznání mocných tohoto světa, že dovedou jen šlapat po zhlouplých otrocích... Já jsem úřední osoba, a my od úřadu nemáme rádi, když je člověk smělý.
Johann Nepomuk Nestroy (1801-1862)