tgm keizl korespondenceMám před sebou opravdu vynikající vědeckou knihu, srozumitlenou, čtivou, věcnou, s bohatým poznámkovým aparátem, obrazovou přílohou, kompletním jmenným rejstříkem a chronologickým seznamem korespondence, kterou po více než deset (1884 – 1895) spolu vedli tehdejší poslanci Říšské rady c. k. Rakousko-Uherska profesor T. G. Masaryk (1850 – 1937)   a český národohospodář, politik a profesor Josef Kaizl (1854-1901).

Knihu vydal Masarykův ústav a Archiv Akademie věd ČR v edici Korespondence TGM, má 340 stran. Autorský kolektiv vedl výzkumný pracovník a řešitel projektu Jan Bílek  a jeho spolupracovnicemi byly Helena Kokešová, Vlasta Quagliatová a Marie Ryantová. Dokázali všichni shromáždit a zpřístupnit chronoloicky řazené úctyhodné dílo. Zasvěcenou a zevrubnou  předmluvu k němu napsal dnes již rovněž proslulý historik Martin Kučera.

Jenom výčet  archivních fondů a  souborů institucionálních a také soukromých umožňuje nahlédnout a představit si onu mravenčí důsledně historicko-vědeckou práci  a snahu po kompletní korespondenci. Celkem 149 dopisů (autorem 86 je TGM a 63 J. Kaizl) si vyměnili oba protagonisté, jejichž originály mohly tak být nyní publikovány v autentickém znění. Do této  doby se to žádnému z historiků nepodařilo, všechna  dosavadní a předchozí pátrání zůstala pouze u pokusů a neúplného torzovitého opisu určitých částí nalezené korespondence.

Čím je tak pozoruhodná korespondence obou mužů, kteří spoluvytávřeli a působili na rozmanitost českého politického a myšlenkového dění? V tehdejší  společnosti dochází k profesionalizaci politiky a vzniku novodobého stranictví, oba politici jsou na počátku vědecké a politické kariéry. Měli mnoho shodných, ale i rozdílných společných rysů, čili mnohé je spojovalo a přitahovalo.

Masaryk získal mezinárodní rozhled na vídeňské univerzitě a svými cestami po několika zemích, zejména poznání Spojených států amerických. Ve svém myšlení o dobovém socialismu dospěl k jeho osobité verzi: společnost se postupně vyvíjí k vyšším stupňům sociální spravedlnosti, nad problémy materiálními stojí etika a duch (odtud rozpoznání civilizačně kulturní krize v nedokončeném Masarykově seriálu Moderní člověk a náboženství).

Kaizl měl poněkud snazší přístup k politickému uvědomění (mj. jeho strýc byl staročeským politikem), s Masarykem sdílel snahu po mezináordním rozhledu a záhy si uvědomil nedostatečnost dosavadního studia národního hospodářství, které si nutně doplňoval rovněž studiem v zahraničí.
Sotvaže přišel Masaryk do Prahy v roce 1882 a seznamoval se s kritickými učenci začínající české univerzity, založil a ideově vedl od října 1883 Athenaeum (podle názvu budovy starověkého Říma, která se stala učilištěm pro rétory) – listy pro literaturu a kritiku vědeckou. Vlastně šlo  o revui s programovým úsilím o modernizaci české vědy a zejména jejímu otevření pro reálné potřeby naší společnosti. Kaizl přispěl hned do prvního čísla. Velmi rychle porozuměl Masarykově výzvě po nové vědní disciplíně – sociologii.

Charakteristiku vztahů TGM a JK vystihl naprosto přesně Jan Bílek: od souhry ke konfrontaci. Písemný kontakt má několik vrstev – zpravodajskou, organizační nebo výkladovou. Čtenář v něm postupně objevuje osobnostní a myšlenkový vývoj obou z dvojice realistického hnutí, dozvídá se o jejich profesních zájmech a společenských aktivitách.  

Studiem dopisů jsme  vtaženi do vzájemné komunikace o hodnotách a cílech, jak je oba mužové formulují, jak nad nimi uvažují, ale také jak se přou a rozhodují o jednotlivých postupech. Jaká je jejich prezentace na tiskové tribuně a naproti tomu, co z toho se objevuje v politické praxi. Jak oba  organizují svá uskupení, jak přistupují k řešení ožehavých personálních a institucionálních záležitostí. Čtenářsky zajímavé  jsou zážitky z cest po zahraničí i doma, ale také líčení čistě soukromých problémů.  
Tady dnešního čtenáře maně napadá soudobá výměna názorů prostřednictvím internetu, facebooku,  e-mailů, blogů, internetových portálů  a jejich pravidelných webových stránek, nemluvě o vzájemné výměně SMS zpráv po mobilních telefonech – ne bezvýznamných. Kdopak ji asi někdy v budoucnu uspořádá tak systematicky – a zdali se to vůbec kdy může někomu podařit? A bude vůbec v budoucnu sociální objednávka po něčem takovém?

Ve stručně pojaté recenzi, která odpovídá rozměrům, únosným pro tento server,  lze po přečtení a prostudování cenných dokumentů, jež představují zachovaný soubor, ocenit  jejich hodnotu zejména v tom,  jak se rozvíjela intenzivní spolupráce  obou politiků v aktivní politice, jak narůstaly jejich rozpory  a jak se nakonec obě silné osobnosti rozcházely, třebaže usilování obou bylo shodné: pochopit, definovat, vysvětlit směry dalšího vývoje českého národa.
Jde tady o úžasnou neustále rezonující problematiku  úvah, diskusí a polemik o demokratismu, liberalismu, ale také znovu o české otázce, o identitě našeho národa v rámci globalizující se společnosti, v jeho postavení nejen  v Evropské unii, ale v evropské historii, kultuře a umění. Po této knize by měli sáhnout především soudobí politici, aby si osvětlili prehistorii naší společnosti, způsoby jednání a chování intelektuálně vzdělaných lidí.

Ale to bychom na nich asi chtěli něco nemožného při pohledu na současný neutěšený stav naší společnosti. Nebo obráceně: naopak osvojujme s my všichni, každý z nás,  lépe  historii a události kolem našich největších osobností, abychom mohli každý svým dílem působit k rozvoji humanitní demokracie v naší zemi, ale i navzájem ve spolupráci se sousedy a ostatními  národy.                

Literatura faktu – nové knihy

Čítanka. Jedinečná kniha knihomila Martina Patřičného o knížkách

„Možná nejlepší bude, když začnete číst od začátku a budete postupně pokračovat až do konce. To někteří lidé dělaj...

Evropské Vánoce v tradicích lidové kultury

Kniha s názvem Evropské Vánoce v tradicích lidové kultury zachycuje nejrůznější zvyky související s oslavou Vánoc. Tematick...

Váš pes to ví aneb co nevíte o zvířecí telepatii

Jak může pes vědět, že se jeho pán vrátí v neočekávanou dobu domů? Čím to, že kočka tuší, že nadešel čas návštěv...

Český rok v obyčejích, říkadlech, snech, pověstech...

  Český rok v obyčejích, říkadlech, snech, pověstech, pranostikách, traumatech, pohádkách, mýtech, skutečnostech a ž...

Martin Patřičný, sochař a spisovatel a jeho knihy o dřevě, které má duši

Martin Patřičný pracuje se dřevem, které člověka provází od jeho kořenů. Strom se objevuje v náboženstvích snad všech ku...

Inspirující myšlenky...

Učitelé jsou – jak praví Platón o sofistech – ti z lidí, již slibují stát se lidstvu nejprospěšnějšími; ale oni jediní ze všech nejen nenapravují, co jim bylo svěřeno, nýbrž činí to ještě horším, a dávají si za to ještě platit. Kdyby se měla splňovat podmínka, již učinil svým žákům Pýthagorás, aby mu buď zaplatili, co žádá, anebo aby přísahali bohům, že mu zaplatí jeho námahu podle toho, jak vysoce si cení prospěch, jehož z jeho vyučování nabyli – tož by se páni učitelé divně na to dívali.
Michel de Montaigne