prelom svihlikovaKniha nejpopulárnější české ekonomky, která nezastává slepý mainstreamový pohled na vývoj globální ekonomiky a má k ní řadu zásadních a přelomových výhrad. V poslední době hovoří o tomto vývoji jako o zásadním přelomu v chápaní tzv. kapitalistické reality. Ve svých úvahách používá systémového přístupu a pracuje s teorii chaosu.

V knize Přelom předkládá další rozumné argumenty i náměty k přemýšlení ohledně podstaty a fungování systému krachujícího neoliberálního kapitalismu a jeho zostřujících se globálních rozporů.

Své fundované názory často prezentuje v médiích a má patřičné ohlasy od všech rozumně myslících lidí.

svihlikova ilona praha

Doc. Ing. Ilona Švihlíková, Ph.D. (*1977)
absolventka VŠE v Praze, kde získala doktorát za práci „Politické aspekty globalizace“. Zaměřuje se na mezinárodní ekonomické vztahy, různé aspekty globalizace, měnové otázky, energetickou bezpečnost a obecně souvislosti mezi ekonomikou a politikou. V roce 2010 vydala monografii Globalizace a krize.
Zakladatelka občansé iniciativy Alternativa Zdola, která si klade za cíl podporu komunitního hnutí v ČR.

Ukázka z knihy...

Jak ale na situaci klesajícího počtu pracovních míst budou reagovat elity?

V rovině hospodářské politiky je možno v tomto scénáři očekávat nárůst tlaku na flexibilizaci práce, která samozřejmě neodstraní problém, jak koneckonců bylo vidno za posledních třicet let, ale dále oslabí vyjednávací moci práce. Omezení odborů, nárůst prekarizované práce i pracující chudoby, šikana nezaměstnaných, omezování podpor (např. potravinových poukázek v USA Republikány) apod.

Se zhoršující se situací se dají čekat další kroky, jejichž náznaky již zaznívají: –– Pracovní tábory. Je to taková upgradeovaná verze pracovní šikany, kterou se v ČR pokoušel zavést bývalý ministr Drábek. Nucené práce jako trest za nezaměstnanost v hlídaných táborech s dráb(k)y. Trest pro ty, kteří „nechtějí pracovat“. Maďarský návrh, který rezonoval v souvislosti s Romy. ––Omezení volebního práva lidem bez práce. Toto opatření, pomocí něhož by bylo možné odstranit vliv nezaměstnaných na politikou sféru a degradovat je jako občany druhého řádu (či jako ne-občany), je dosti staré a bude pravici velice blízké – navrhoval ho koneckonců již F. Hayek. –– Rozklad společnosti à la americký Detroit. Detroit je určitým modelem toho, jak vypadá ekonomická apokalypsa v malém. Rozrůstání ghett, gangů a na to navazující represe, jejíž použití je pro elitu důležité. Přebyteční lidé jako budoucí vězni, dárci orgánů apod. Koneckonců Z. Bauman již před lety napsal, že vězení je ve Spojených státech alternativou k zaměstnání. –– Využití přebytečných lidí v konfliktech, lidé najímaní jako žoldáci neboli kanonenfutter. Koneckonců americká armáda tímto způsobem již funguje.

Nedostatečné zisky, především bez umělých bublin a za projevů skutečné dlouhodobé stagnace, povedou k úvahám o růstu automatizace. Typickým příkladem je právě firma Apple a plně automatizovaná výroba, která se bez lidské práce obejde úplně. Rostoucí automatizace spustí lavinu rostoucí nezaměstnanosti, která nebude v rámci systému zvládnutelná a může vést k sociálním bouřím a revolucím.

Pro zastabilizování systému je nutné se nezaměstnaných a nezaměstnatelných (ale také nemocných, invalidů, seniorů), obecně pak pro systém „zbytečných“ lidí zbavit (ekonomická zátěž), ale zároveň je třeba je ideologicky prezentovat jako ty, kteří nám ujídají chleba – tedy jako parazity, škůdce apod. Jde zkrátka o to, sofistikovaně aplikovat poučku „rozděl a panuj“, jejíž použití je životní nutností současných elit.


Inspirující myšlenky...

Vede-li inženýr dráhu, nevede ji přes vrchol hory, nýbrž oklikou po jejím úpatí. Tato oklika není kompromis mezi přímostí tratě a výškou hory, je to prostě velmi přesné počítání se skutečnými fakty. V politice se však nepracuje inženýrsky: udělá se projekt a čeká se, s jakými překážkami se setká, a teprve potom se handluje o nějakou tu okliku. Řeší-li se všechno kompromisem, znamená to, že nejsou předem váženy okolnosti, s nimiž bude nutno dále prakticky počítat. Tomu se ovšem říká fušerská práce.
Karel Čapek