to nejsou bohove prochazkovaSbírka politických úvah, projevů a rozhovorů, které autorka publikovala v období od jara 2014 do podzimu 2015 na nezávislých internetových serverech. Sama tvrdí, že pro tištěné deníky a časopisy jsou její texty příliš silné kafe.
předmluvě sbírky spisovatelka vysvětluje, proč místo dalšího románu píše aktuální texty reflektující současnou dobu a neváhá se účastnit i demonstrací.
Věří, že: „Spisovatel nemá být povýšen nad nic, čím jeho národ prochází, pokud nechce být považován za zbabělce.“

Lenka Procházková (*1951)
Publikovala své první prózy v osmdesátých letech v samizdatu a v exilových vydavatelstvích (Růžová dáma, Oční kapky, Smolná kniha, Jan Palach a povídkové sbírky: (Tři povídky, Přijeď ochutnat a Hlídač holubů). Od devadesátých let publikuje oficiálně (Pan ministr, Šťastné úmrtí Petra Zacha, Zvrhlé dny), Jak si stojej nebožtíci (fejetony, spoluautor Aleš Pejchal), Dopisy z Bamberka (fejetony), Beránek (historický román o Ježíši z Nazareta), Zavři oči (pohádky), Zpráva spolku Šalamoun (dokument o stavu justice v ČR), Narušitel (román z diplomatického prostředí), Slunce v úplňku (románově zpracovaný příběh Jana Palacha), Zvonek a pak chorál (knižní rozhovor vedený Ivou Pekárkovou), Za Fidelem na Kubu (cestopisný román ze současné Kuby). Autorka napsala i řadu rozhlasových, televizních a divadelních her. Její fejetony, komentáře a další aktuální politické texty vyšly ve sbírce Bílý klaun (2014).

Nejsou to bohové / Lenka Procházková / Epocha, 2016 / www.epocha.cz

Inspirující myšlenky...

Mám hrůzu z davu. Davem nazývám každou sešlost více než šesti osob. Pokud jde o obrovská shromáždění lidí – vzpomínám si na slavnou fotografii od Weegeeho, která ukazuje pláž na Coney Island v neděli – jsou pro mne opravdovou záhadou, která ve mně budí děs.
Luis Buñuel, Do posledního dechu