Provokativní text provokativního myslitele, který provokuje hodně opovážlivě obhajuje rodinu, přátelství, víru a smysluplnou práci. Proslulá přednáška z American Enterprise Institute z roku 2009. Ch. Murray je autorem kontroverzním, jeho knihy vyvolávají bouřlivé a protikladné reakce, je předmětem ideologických útoků a profesionální kritiky stejně jako vysokého obdivu.

stesti lidu


Charles Alan Murray (nar. 1943)
je americký liberální politolog, spisovatel, publicista a vědec. Působil na mírových misích v Thajsku, kde se zabýval i terénními sociologickými výzkumy. Přednášel na řadě univerzit v Americe i v Evropě. V současné době pracuje jako asistent v American Enterprise Institute, konzervativním poradním středisku ve Washingtonu, DC. Proslavil se kontroverzní knihou The Bell Curve („Křivka tvaru zvonu“, neboli Gaussova křivka, spolu s  Richardem Herrnsteinem) kde si mimo jiné troufl tvrdit, že inteligence je motorem americké společnosti. Česky vyšla pouze kniha Příliš mnoho dobra (Losing Ground ), kontroverzní studie americké sociální politiky

Štěstí lidu / Charles Alan Murray / Přeložil Petr Tesař / Předmluvou vybavil Roman Joch / vydal Dauphin, 2014 / www.dauphin.cz

Ukázka z knihy...

Dobrá vláda předpokládá dvě věci: za prvé, věrnost cíli vlády, čímž je štěstí lidu; a za druhé, znalost prostředků, jak tohoto cíle nejlépe dosáhnout.“ Povšimněte si slova: štěstí. Nikoliv blahobytu. Nikoliv jistoty. Nikoliv rovnosti. Štěstí, jež Zakladatelé používali v aristoteliánském smyslu, jako trvající a oprávněnou spokojenost s životem  v jeho celistvosti.
Roman Joch, z předmluvy

Začnu tímto předpokladem: lidský život může mít transcendentní smysl, kde je transcendence definována buď jedním z velkých světových náboženství nebo jednou z velkých světových sekulárních filozofií. Jestli je transcendence příliš velkým pojmem, mohu to vyjádřit jinak: myslím, že skoro všichni z vás souhlasí, že úsloví „dobře prožitý život“ význam má. A to je úsloví, které budu od této chvíle používat.

A protože štěstí je slovem, které je používáno příliš ledabyle, budu sám mluvit o „hlubokém uspokojení“. Mluvím o takových věcech, za kterými se ohlížíme, když dospějeme do stáří a můžeme rozhodnout, že smíme být hrdí na to, co jsme byli a co jsme udělali. Nebo nikoliv.

Aby se stala zdrojem hlubokého uspokojení, musí lidská činnost splňovat některé striktní požadavky. Musí být důležitou (nenabýváme hlubokého uspokojení z triviálních věcí). Musíte do ní vložit mnoho úsilí (odtud klišé typu „nic není zadarmo“ nebo „všechno něco stojí“). A musíte odpovídat za následky.

V životě neexistuje moc činností, které odpovídají všem třem požadavkům. Být dobrým rodičem. To odpovídá. Dobré manželství. To odpovídá. Být dobrým sousedem a dobrým přítelem těm, jejichž životy se s vaším potkávaly. To odpovídá. A být opravdu dobrým v něčem – v něčem, co vyčerpává většinu vašich schopností. To odpovídá. Abych mluvil formálně: když se zeptáme, z kterých institucí lidé čerpají v životě nejhlubší uspokojení, je odpovědí, že jsou jen čtyři: rodina, obec či společenství, povolání, a víra. Dvě vysvětlení: „obec či společenství“ může zahrnovat lidi, kteří jsou zeměpisně rozptýleni. „Povolání“ může zahrnovat záliby nebo kauzy.

Není nezbytné, aby jednotlivec pokryl všechny čtyři instituce, ani se je nesnažím seřadit do žebříčku. Pouze tvrdím, že kromě těchto čtyř, jiných není. Náplň života – podstatné události kolem narození, smrti, výchovy dětí, naplnění osobních možností, vypořádání se s neštěstím, intimní vztahy – vyrovnání se s životem, tak jak kolem nás v celé své bohatosti plyne – se odehrává uvnitř těchto čtyř institucí.

Inspirující myšlenky...

Co přesně znamená mít dlouhé vlasy, to se různí od kultury ke kultuře. Například standardní délka vlasů, použitelná pro obě pohlaví, může být rozdílná: o ženě s vlasy po bradu se může říkat, že má vlasy krátké, zatímco o muži s toutéž délkou vlasů se může říct, že má vlasy dlouhé. V angličtině se sousloví „dlouhé vlasy“ svým významem tradičně váže zhruba ke komusi, kdo je umělecky založený, estét. V češtině máme naproti tomu nepěkné rčení „dlouhé vlasy – krátký rozum“, což je v podstatě původem latinské rčení Mulieres longam habent cesariem brevem sensum, vztahující se pouze k ženám, jež zavedl do Čech zřejmě až kronikář Kosmas; do té doby, a do příchodu latinizovaného křesťanství, se obě pohlaví pyšnila dlouhými vlasy, na rozdíl od Římanů té doby. Jakožto popisný výraz byly „dlouhé vlasy“ užívány ve starověku pro franský polobarbarský rod Merovejců a v současnosti jím jsou označováni nadšenci pro klasickou hudbu, jakož i hippies (u nás to jsou „hároši“ nebo „máničky“) a estéti.