kundera milan writer
V roce 2009 se konala v Brně mezinárodní konference: Milan Kundera aneb Co zmůže literatura? Bohumil Fořt, Jiří Kudrnáč a Petr Kyloušek čtenářům zprostředkovali výstup z této konference a vybrali a uspořádali příspěvky, které se vyslovovaly nejen k samotnému dílu autora. Kolektivní monografie obsahuje kladná i záporná vyjádření, snaží se o ucelenější pohled viz. také jedno vyjádření z knihy:

„Vynášejí ho do nebes, pohřbívají ho pět sáhů pod zem. Myslím si, že zasluhuje odstíněnější posouzení.“
Pol Vandromme o románu  Kniha smíchu a zapomnění                    

Dovolím si zde svůj osobní pohled na autora, velmi laický ve srovnání s odborníky, kteří se zde všichni v knize prezentují. S autorem jsem se čtenářsky setkala poprvé na prahu dospělosti, kdy jsem s ním slyšela rebelsky trávu růst v jeho básnických pásmech z šedesátých let, pak teprve následovaly romány a v poslední době eseje. Vzhledem k tomu, že jsem měla tu příležitost poznat dalšího našeho francouzského emigranta Jana Vladislava, zaujalo mě, jak se ti dva lidsky nesetkali. Jan Vladislav ho považoval za nedůvěryhodného, a protože vše se podle jeho názoru odráží v tvorbě jednotlivce, byly pro něj i jeho díla nedůvěryhodná. Chytrý spisovatel s výběrovou pamětí.  Nelze se divit bývalému studentovi profesora Václava Černého i pro jeho jiné životní zkušenosti  a pověstnou přímost. Mimochodem je škoda, že tam na té konferenci někdo nepřečetl esej V. Černého z doby, kdy Černému bylo šedesát a Kunderovi čtyřicet.

K politice se v knížce výstižně vyjadřuje Guy Scarpetta - Politický Kundera:

„Kýč? Kapitalistický svět ani v tomto ohledu nijak nezaostává za vševládným kýčem komunistických režimů. Na Západě kýč proniká do chování lidí, zaplavuje obrazovky, reklamu (v L´Identité je kýč hlavním zdrojem přijmů bývalých levičáků přeškolených na reklamní agenty).“

K morálce v díle Milana Kundery např. Bedřich Fučík viz. Otevřený deník Jana Vladislava:

„… obdivovat všehochuť dnešních emigrantů-spisovatelů a la Kundera, míchajících koktejly pikantních dějů, prošpikovaných sentimentalitou, senzačností a pornografií, hovějících dnešnímu měšťákovi."

Spor disidentů a jiné výhrady vyřeší čas, a zůstane tu dílo. Já bych se moc přimlouvala v duchu Viktora Fischla a jeho Písně o lítosti, aby se skutečně nedělaly předčasné závěry a spíš se politoval každý jedinec, který musel čelit nátlaku jakéhokoliv společenství proti osobní svobodě člověka. Valná většina v této monografii hodnotí Kunderu jako osobitý zjev v literatuře, ať už naší nebo světové.

I do takových úvah vás přenese vydání titulu Bohumil Fořt, Jiří Kudrnáč a Petr Kyloušek:  Milan Kundera aneb Co zmůže literatura? Soubor statí o díle Milana Kundery, vyd. Host, 2013


Inspirující myšlenky...

A tak se kruh pomalu uzavírá. Cítím, že jsem jednoznačně určen, to všechno je úplné zoufalství. Čím dál se mi zdá, jakobych patřil k něčemu, co již není pravda. Ten zvláštní optimismus, víra v umění, a tím i v etiku jako by se pomalu vytrácela. Všichni chtějí jen žít. Víc nic. Přestávám si z mnoha lidmi rozumět. Smysl se vytrácí. Jde jen o holou existenci. Všichni jako by jen hledali záchranu v banalitě. A jsou šťastni. Nemají ani čas si uvědomit, co se děje. Je to fofr. Všichni tu zem jenom pohnojíme. Snad takové doby již byly, ale bráním se tomu, že by to snad byl zákon. Padá na mě hrůza. Zdá se mi, že zase přicházím k sobě. Přece jenom ta příroda je podivuhodná.
Karel Malich, 2.4.1971