V knihe Držte hubu a krok! (O čom musíme povinne čušať), ako už samotný názov napovedá, Ľubo Huďo píše o témach, ktoré sa v našej spoločnosti buď úplne obchádzajú, alebo sa o nich hovorí iba v duchu politickej korektnosti. V prípade, že máte na tieto témy iný pohľad, nemusíte byť iba novinár, vidíte ich v inom svetle, či dokonca zverejňujete zámerne zamlčiavané fakty, stávate sa nežiaducou osobou a terčom agresívnej kritiky, znevažovania, osočovania a v neposlednom rade čelíte ekonomickému tlaku.

drzte hubu krok hudo


Saddám Husajn je už za nami, teroristov a moslimov máme stále na programe, no a znovu došlo aj na Rusov. Opäť získali svoju atraktívnosť v očiach výrobcov strachu a výroby súhlasu. Po Reaganovej a Bushovej platni hrá Obamova platňa starý osvedčený hit – Rusi prichádzajú. Tancuje na ňu celá západná Európa, pribudli aj tanečníci z východnej a strednej Európy, no na rozdiel od brazílskeho karnevalu to nie je tanec radosti a uvoľnenia, ale morbídne predstavenie symfónie deštrukcie a vojnového šialenstva.

Čitatelia časopisov Zem a Vek, Vědomí, poslucháči Slobodného vysielača a tí, ktorí si prečítali predošlé Ľubove knihy, vedia, že sa tabuizovaných tém nebojí a slobodné hlásanie názorov je pre neho viac, než výslnie prosystémového mainstreamového novinára.

PhDr. Ľubomír Huďo
Známy slovenský novinár si svojou odvahou písať a hovoriť o tzv. nepríjemných témach vyslúžil nálepku kontroverzného a konšpiračného novinára. Za svoje postoje musel mnohokrát bojovať s nadriadenými a to už od začiatku svojej novinárskej kariéry. Ako sám hovorí, vždy plával proti prúdu a nemieni na tom nič meniť.
Osobné stránky >> 

Inspirující myšlenky...

Pravdou je: máme být bídní a jsme. Přitom hlavním zdrojem nejvážnějšího zla, které člověka potkává, je člověk sám: homo homini lupus neboli člověk člověku vlkem, jak pravil Plautus v Komedii oslovské z roku 495. Kdo správně pochopí tuto tezi, uvidí svět jako peklo, které převyšuje peklo Dantovo tím, že ďáblem musí být jeden druhému, k čemuž je ovšem jeden vhodnější než druhý. Před všemi pak stojí arciďábel v podobě někoho vyššího, který statisíce lidí žene proti sobě a volá k nim: „Utrpení a umírání je vaše určení: tak na sebe střílejte z pušek a kanónů!“ a oni to dělají.
Arhur Schopenhauer, Svět jako vůle a představa