Art, film, fotografie

Bohatě ilustrovaný svazek shrnuje veškeré známé výtvarné dílo C. G. Junga – od kreseb přes knižní malby, obrazy až po dřevěné a kamenné sochy.

Srovnávat podobnou knihu u nás není s čím. Při srovnání s publikacemi o dřevu ze zahraničí se Patřičného pojetí  liší především důrazem na neopakovatelnost „materiálu“, který je s člověkem odjakživa, který byl živý. Dřevo se nevyrábí, bylo živé, dřevo, to jsou těla stromů.

Esejistická kniha je filozoficko-uměnovědným počinem z pera režiséra filmů Moravská Hellas (1963), Spřízněni volbou (1969), či monumentální filmové tetralogie Malý kapitalista (1992 – 2002).

Autobiografie představuje polského režiséra Krzysztofa Kieślowského (1941−1996), jednoho z tvůrců filmů tzv. vlny morálního neklidu.

Číst Límana je požitek a  nejen co se týče jeho překladů japonských haiků. Tentokrát sestavil velmi zajímavou knihu 13 esejů o japonských filmech a jejich tvůrcích. A to doslova, protože nejde o žádné dějiny japonské kinematografie, ani o filmovou teorii, ale opravdu o velmi zajímavé pohledy člověka, kterému japonská kultura je velmi blízká.

Vyšla avizovaná monografie díla Oty Hofmana, z hlediska zpracování filmografie velmi podrobná s bohatým obrazovým doprovodem.

Nejnovější obsáhlá publikace věnovaná knižní tvorbě Kamila Lhotáka, obsahuje stovky reprodukovaných ilustrací, soupis knižní tvorby, předmluvu napsal prof. František Dvořák.

Historik umění Gary Schwartz (*1940 v Brooklynu) studoval dějiny umění na Newyorské univerzitě i na Univerzitě Johna Hopkinse, ale roku 1965 se odstěhoval do Holandska, kde se specializuje na tamní malířství 17. století. Stal se tak i autorem knihy Jheronimus. The road to heaven and hell, která česky vyšla právě letos; jinak ovšem je spíš odborníkem na Rembrandta!

Kdo se zajímá o dílo předního ruského filmaře Andreje Arseňjeviče Tarkovského, zná jeho výrok že Krása je symbolem pravdy. Ten byl také použit u jeho obsáhlé a velmi pozoruhodné knihy „Krása je symbolem pravdy“ která vznikla především z iniciativy filmového publicisty Miloše Fryše, který také přeložil většinu textů.

Cyklus vánočních obrazů Pietera Brueghela a jiných středověkých malířů inspiroval Gerharda Boose k poetickým rozjímáním nejen nad obrazy, ale také nad smyslem Vánoc a jejich poselstvím pro dnešního člověka.