kolotoc130.jpgNa pohádkovém kolotoči pohádky se točí - Smolíček, Popelka, Otesánek i Červená karkulka, Zlatovláska i Sněhurka  ... samé pohádkové hity. Všichni se vozí dokola a vy můžete s nimi, tralala. A navíc, nejznámější lidové pohádky převyprávěl pro malé čtenáře básník a spisovatel, který umí češtinu velmi dobře tkát, Jiří Žáček.

Nejznámější klasické pohádky, pohádkové hříčky a hádanky pro děti od 3 let
(např. Obušku, z pytle ven!, O perníkové chaloupce, Šípková Růženka), které Jiří Žáček převyprávěl tak, aby jazykem i rozsahem byly přístupné nejmenším dětem nejen pro předčítání, ale také pro ty maličko větší k prvnímu čtení.

Knížka je velmi bohatě ilustrovaná českými nejznámějšími ilustrátorkami.
U některých pohádek je dokonce nakreslená mapa, která děti provede dějem tam i zpátky.
Jiné pohádky jsou psané formou malovaného čtení a ke dvěma napsal autor popletené verze, jež děti mohou uvádět na pravou míru.
V knížce jsou ještě i "pohádkové hrátky" - kreslené kvízy, labyrint a hádanky.

Jiří Žáček | POHÁDKOVÝ KOLOTOČ | Ilustrovala Dagmar Ježková, Olga Ptáčková, Marie Tichá a Lenka Vybíralová / Praha : Albatros, 2007 | 64 stran

A navíc!
Pohádky jsou rozsahem ideální pro čtení dětem před spaním, neboť jsou dostatečně dlouhé, aby děti usnuly a přiměřeně krátké, aby to rodiče ještě bavilo.


kolotoc400.jpg


Inspirující myšlenky...

"Počasí začalo být opět chladné. "Jít ven? K čemu? Aby to člověka přivedlo na krchov," říkala Františka, které bylo milejší být tento týden doma, neboť její dcera, bratr i řeznice ho odjeli strávit do Combray. Ostatně když hovořila o počasí, tak nepřiměřeném roční době, tu jakožto poslední příslušnice sekty vyznávající fyzikální nauky tety Leonie, které v ní takto přežívaly v pozastřené podobě, dodávala: "To je zůstatek božího hněvu!" Ale odpovídal jsem na její stesky jen nyvým úsměvem a zůstal jsem vůči těmto předpovědím o to lhostejnější, že pro mne v každém případě mělo být krásně; viděl jsem už, jak se jitřní slunce třpytí na fiesolském vrchu, hřál jsem se v jeho paprscích; jejich intenzita mě nutila, abych s úsměvem otvíral a přivíral víčka, a ta se jako alabastrové lampy naplňovala růžovým přísvitem. Z Itálie se nevracely jenom zvony, přilétla spolu s nimi i Itálie sama."
Marcel Proust: Svět Guermantových (Hledání ztraceného času III)