ImagePlzeňský kreslíř a tvůrce komiksů Vhrsti si na české scéně vydobyl zvláštní pozici. Na rozdíl od Gruse, Kopřivy a dalších představitelů tzv. Generace 0, ale i od Rudiše se Švejdíkem nebo kolektivu Monstrkabaret Freda Brunolda pramálo usiluje o sofistikovanost či intelektuálnost projevu, vyhýbá se jakýmkoli trendům a razí si svou cestu. Jeho styl je průzračně jednoduchý, dominují mu zářivé barvy, nekomplikované tvary a veselá nálada.

V roce 2006 Vhrsti ilustroval knihu Dva tucty plzeňských pohádek a pověstí, nyní přichází s autorskou publikací Už se nebojím tmy – tu určil dětem. Na ploše padesáti celobarevných stran vypráví o malém Štěpánovi a jeho plyšovém medvídkovi Bartolomějovi, kteří se bojí noční tmy, jež z obyčejných věcí dělá děsivé přízraky.
Na užitých obrazovo-textově narativních postupech je znát nejen autorova zkušenost s komiksem, ale i s volnočasovými hříčkami, které produkuje pro tiskoviny. Neomezuje se totiž na prostou ilustraci novely, ale pohrává si i se vzájemnou dynamickou spoluprací obrazu nebo designu stránky s textem: např. první text, kde se malý hrdina svěřuje se svým strachem ze tmy, tone na černé dvojstránce. Koncepčně Vhrsti řeší i poměr jednotlivých stran k sobě navzájem: první strašidelný přízrak kostlivce na Štěpána sahá pazourou z protilehlé stránky.

tma400.jpg

Největším Vhrstiho fíglem je ale edukativní využití obrazové paměti čtenáře, když prvky užitými ke konci knihy odkazuje k spřízněným prvkům použitým v úvodu: všechny viditelné přízraky – kostlivec, chobotnice, upír z obrazu a stíny duchů se ukážou být obyčejnými věcmi stejných tvarů, konkrétně lampou, pokojovou kytkou, zátiším s vázou a hrou světel dopadajících na stěnu pokoje.

Malému hrdinovi toto tajemství odhalí sama tma ve svém království. Tam se Štěpán dostane na létající posteli, jako ve správné pohádce s prvky mýtu. Iniciační sdělení je pak takové, že tma na světě není proto, aby strašila malé děti, ale „aby se vám dobře usínalo, aby si vaše oči odpočinuly a aby se celý svět večer po celodenním shonu zklidnil“.

Vhrsti | UŽ SE NEBOJÍM TMY | Praha : Mladá  fronta, 2007 | 52 stran
Pohádkový příběh pro nejmenší s vynikajícími ilustracemi. Autor v této dětské knize předkládá aktuální a originálně zpracovanou variaci na téma strašidel a boje se strachem…
Příběh o malém Štěpánovi a jeho plyšovém medvídkovi Bartolomějovi, ale hlavně o tom, co se skrývá ve tmě a o tom, co z věcí všedních a obyčejných dělá děsivé a hrůzostrašné. O kostlivci, který Štěpánovi leze každou noc oknem do pokoje, o nebezpečné chobotnici, upírovi z obrazu nebo o tmě, která utíká ze skříně, kdykoliv ji otevřete, neznámo kam.

Za pozornost stojí i jeho internetové stránky   http://www.vhrsti.cz/


Myšlenky z knih

Učitelé jsou – jak praví Platón o sofistech – ti z lidí, již slibují stát se lidstvu nejprospěšnějšími; ale oni jediní ze všech nejen nenapravují, co jim bylo svěřeno, nýbrž činí to ještě horším, a dávají si za to ještě platit. Kdyby se měla splňovat podmínka, již učinil svým žákům Pýthagorás, aby mu buď zaplatili, co žádá, anebo aby přísahali bohům, že mu zaplatí jeho námahu podle toho, jak vysoce si cení prospěch, jehož z jeho vyučování nabyli – tož by se páni učitelé divně na to dívali.
Michel de Montaigne