ImagePlzeňský kreslíř a tvůrce komiksů Vhrsti si na české scéně vydobyl zvláštní pozici. Na rozdíl od Gruse, Kopřivy a dalších představitelů tzv. Generace 0, ale i od Rudiše se Švejdíkem nebo kolektivu Monstrkabaret Freda Brunolda pramálo usiluje o sofistikovanost či intelektuálnost projevu, vyhýbá se jakýmkoli trendům a razí si svou cestu. Jeho styl je průzračně jednoduchý, dominují mu zářivé barvy, nekomplikované tvary a veselá nálada.

V roce 2006 Vhrsti ilustroval knihu Dva tucty plzeňských pohádek a pověstí, nyní přichází s autorskou publikací Už se nebojím tmy – tu určil dětem. Na ploše padesáti celobarevných stran vypráví o malém Štěpánovi a jeho plyšovém medvídkovi Bartolomějovi, kteří se bojí noční tmy, jež z obyčejných věcí dělá děsivé přízraky.
Na užitých obrazovo-textově narativních postupech je znát nejen autorova zkušenost s komiksem, ale i s volnočasovými hříčkami, které produkuje pro tiskoviny. Neomezuje se totiž na prostou ilustraci novely, ale pohrává si i se vzájemnou dynamickou spoluprací obrazu nebo designu stránky s textem: např. první text, kde se malý hrdina svěřuje se svým strachem ze tmy, tone na černé dvojstránce. Koncepčně Vhrsti řeší i poměr jednotlivých stran k sobě navzájem: první strašidelný přízrak kostlivce na Štěpána sahá pazourou z protilehlé stránky.

tma400.jpg

Největším Vhrstiho fíglem je ale edukativní využití obrazové paměti čtenáře, když prvky užitými ke konci knihy odkazuje k spřízněným prvkům použitým v úvodu: všechny viditelné přízraky – kostlivec, chobotnice, upír z obrazu a stíny duchů se ukážou být obyčejnými věcmi stejných tvarů, konkrétně lampou, pokojovou kytkou, zátiším s vázou a hrou světel dopadajících na stěnu pokoje.

Malému hrdinovi toto tajemství odhalí sama tma ve svém království. Tam se Štěpán dostane na létající posteli, jako ve správné pohádce s prvky mýtu. Iniciační sdělení je pak takové, že tma na světě není proto, aby strašila malé děti, ale „aby se vám dobře usínalo, aby si vaše oči odpočinuly a aby se celý svět večer po celodenním shonu zklidnil“.

Vhrsti | UŽ SE NEBOJÍM TMY | Praha : Mladá  fronta, 2007 | 52 stran
Pohádkový příběh pro nejmenší s vynikajícími ilustracemi. Autor v této dětské knize předkládá aktuální a originálně zpracovanou variaci na téma strašidel a boje se strachem…
Příběh o malém Štěpánovi a jeho plyšovém medvídkovi Bartolomějovi, ale hlavně o tom, co se skrývá ve tmě a o tom, co z věcí všedních a obyčejných dělá děsivé a hrůzostrašné. O kostlivci, který Štěpánovi leze každou noc oknem do pokoje, o nebezpečné chobotnici, upírovi z obrazu nebo o tmě, která utíká ze skříně, kdykoliv ji otevřete, neznámo kam.

Za pozornost stojí i jeho internetové stránky   https://www.vhrsti.cz/

Inspirující myšlenky...

Což je civilizace něco jiného než schopnost používat věcí, jež vymyslel někdo jiný? I když Mloci, řekněme, nemají svých vlastních myšlenek, mohou mít docela dobře svou vědu. Nemají sice své hudby nebo literatury, ale obejdou se bez nich dokonale; a lidé počínají shledávat, že to je od těch Salamandrů báječně moderní. Tak vida, už se může člověk u Mloků ledačemus učit – a není divu: což nejsou Mloci ohromně úspěšní, a z čeho jiného si mají lidé brát příklad, ne-li z úspěchu? Ještě nikdy v dějinách lidstva se tolik nevyrábělo, nebudovalo a nevydělávalo jako v této veliké době. Nic platno, s Mloky přišel do světa obrovský pokrok a ideál, který se jmenuje Kvantita. „My lidé Mločího Věku,“ říká se s oprávněnou hrdostí; kam by se hrabal zastaralý Lidský Věk se svou pomalou, titěrnou a neužitečnou páračkou, které se říkalo kultura, umění, čistá věda nebo jak! Praví, uvedomělí lidé Mločího Věku už nebudou mařit svůj čas hloubáním o Podstatě Věcí; budou mít co dělat jenom s jejich počtem a s hromadnou výrobou. Celá budoucnost světa je v tom, aby se pořád zvyšovala výroba i konzum; pročež musí být ještě víc Mloků, aby mohli ještě víc vyrobit a sežrat. Mloci jsou jednoduše Množství; jejich epochální čin je v tom, že jich je tak mnoho. Teprve nyní může lidský důmysl pracovat naplno, neboť pracuje ve velkém, s krajní výrobní kapacitou a rekordním hospodářským obratem; zkrátka je to veliká doba. – Co tedy ještě chybí, aby se za obecné spokojenosti a prosperity uskutečnil Šťastný Nový Věk? Co překáží, aby se zrodila kýžená Utopie, v níž by byly sklizeny všechny ty technické triumfy a nádherné možnosti, které se lidskému blahobytu a mločí píli otvírají dál a dál, až do nedozírna?
Karel Čapek, Válka s mloky