certice dorka knihaNakladatelství Pasparta vydává zábavné, bohatě ilustrované knížky s piktogramy pro děti s autismem, mající problémy se čtením i všechny ostatní děti od tří let. Jedna z nich pro menší děti je knížka Kláry Smolíkové – Čertice Dorka, Nechytej mě za slovo s ilustracemi Honzy Smolíka.

Knížka je takový předvoj slavnější knížky Zakopaný pes, aneb, O tom, jak, proč a kde vznikla některá slova, jména, rčení, úsloví, pořekadla a přísloví autorů Bedřicha Fučíka a Jindřicha Pokorného.
Menší čtenáři se tak snadno dovědí, co to znamená, když se tvářím, že mi uletěly včely, nebo jsem jak na trní, anebo mám např. kliku. Projekt vycházel v časopisu Sluníčko a dočkal se knižní podoby.
Vtipné obrázky známá rčení se v knize Kláry Smolíkové velmi pěkně doplňují a jsou rozhodně dobrou knížkou pro děti s poruchami, ale nejen pro ně. Jen je škoda, že knížka není úplně v pořádku po grafické stránce a také kvalita tisku pokulhává.

Čertice Dorka / Klára Smolíková / Nakladatelství Pasparta Publishing s. r. o., 2016 / Vázáno v pevných deskách, bohatě ilustrováno.
Nakladatelství Pasparta Publishing s. r. o. je sociální podnik zaměstnávají lidi s poruchou autistického spektra, jehož zřizovatelem je Národní ústav pro autismus, z. ú. (NAUTIS)

Ukázka pracovních materiálů ke knize - pracovní listy.
certice dorka


Inspirující myšlenky...

Touha zjistit přesně, jakou dobu potřebuje strom v lese, aby se přeměnil na noviny, podnítila jednoho majitele papírny v Harzu k zajímavému experimentu. V sedm hodin třicet pět minut dal v lese sousedícím s továrnou porazit tři stromy, u nich dal oloupat kůru a poté dopravit do celulózky. Přeměna tří kmenů na tekutou dřevěnou hmotu proběhla tak rychle, že už v devět třicet odjížděla z továrny první role tiskárenského papíru. Tu roli dopravil automobil neprodleně do tiskárny jednoho deníku vzdálené čtyři kilometry a už v jedenáct hodin se noviny prodávaly na ulici. Tudíž trvalo pouze tři hodiny a dvacet pět minut, než se čtenáři dozvídali nejnovější zprávy na materiálu pocházejícím ze stromů, na jejichž větvích ptáci ještě zrána pěli své písně.
Karl Kraus, Poslední dnové lidstva