snoopy-ceskySnoopy je světový fenomén. Jeho autor Charles Schulz nám prostřednictvím několika jednoduchých čar a pár slov sahá do duše. Otevírá před námi otázky týkající se umění, literatury, teologie nebo třeba medicíny, ale ve své podstatě jako by v každém stripu hledal smysl života. Odpovědi si ale každý čtenář musí najít sám.

Komiks o hloubavém bíglovi a tak trochu zvláštních dětech už obletěl celý svět. V době své největší slávy byl vydáván v 26 jazycích v 75 zemích světa a komiksové stripy vycházely v 2 600 různých periodikách. Charles Schulz má vlastní muzeum, Snoopy se stal neoficiálním maskotem mise Apollo 10 na Měsíc, v USA se objevil na poštovní známce a měl i svou vlastní výstavu v pařížském Louvru.

Svět podle Snoopyho
je prvním českým výborem z komiksových stripů, které Charles Schulz denně kreslil pro americké noviny v letech 1970 – 1990. První strip Peanuts se objevil v novinách před neuvěřitelnými 60 lety. Hlavní hrdinové komiksu se prokousávají životem, zažívají křivdy, zklamání a často se propadají do pocitů zoufalství. A právě v tom snad tkví kouzlo Peanuts : každý z nás se v něm dokáže najít. Každý z nás se totiž někdy cítil osaměle, každý z nás si někdy připadal jako budižkničemu, kterého nikdo nemá rád a kterému se nic nedaří – a stejně tak každý z nás touží po lásce, pochopení a přátelství. Charlese Schulze dokázal vyjádřit tato velká témata a traumata našich životů komiksovým stripem s nadhledem, jež mu dává střecha psí boudy, a posunul je do civilní roviny. Peanuts jsou zrcadlem našich životů.

Láska podle Snoopyho
Ve Snoopyho světě je láska většinou zklamaná či nenaplněná a podobně jako v životě přináší hlavně hoře a problémy. Často se soudí, že Snoopyho dobrodružství jsou komiks pro děti – jenže tak tomu není: podobně jako třeba obtloustlý kocour Garfield potěší i Snoopy a jeho přátelé čtenáře všeho věku. Díky bravurnímu jazyku, laskavému i břitkému vidění světa, pronikavému humoru a geniálně jednoduchému výtvarnému pojetí se s dětskými postavami, které v knize řeší své existenciální krize a milostné problémy, ztotožníme všichni, ať už je nám deset, třicet, padesát či osmdesát.

Charles Schulz
má vlastní muzeum, Snoopy se stal neoficiálním maskotem mise Apollo 10 na Měsíc, v USA se objevil na poštovní známce a měl i svou vlastní výstavu v pařížském Louvru. S postavičkou Snoopyho se setkávají děti na penálech, tužkách nebo samolepkách, dospělí si zase mohou vybírat z celé škály oblečení, tašek nebo třeba balicích papírů. Snoopy se objevil též několikrát na filmovém plátně.

Knihu vydává nakladatelství Plus, Albatros media, 2010, 2011 | přeložil Petr Onufer

 


Inspirující myšlenky...

To je naprostá pravda, pomyslel si. Mezi cudností a politickou ortodoxií je přímá a těsná spojitost. Jak jinak se dá udržet ve správné poloze strach, nenávist a šílená lehkověrnost, které Strana potřebuje u svých členů, než tím, že se potlačí nějaký mocný pud a použije se ho jako hnací síly? Sexuální pud je pro Stranu nebezpečný, a tak ho Strana obrátila ve svůj prospěch. Stejný trik provedla s rodičovským instinktem. Rodina se totiž nedá zrušit a oni vlastně lidi povzbuzují, aby měli své děti rádi skoro starodávným způsobem. Na druhé straně jsou však děti systematicky popuzovány proti rodičům a vedeny k tomu, aby je špehovaly a podávaly zprávy o jejich úchylkách. Rodina se tak vlastně stala jakousi prodlouženou rukou Ideopolicie. Nástrojem, jehož prostřednictvím je člověk ve dne v noci obklopen informátory, kteří ho důvěrně znají...
Orwell, 1984