mrazkova chlapecek a dalka kniha

Nové sešitové vydání Chlapečka a Dálky připomíná křehký text, který se poprvé objevil už v roce 1969 v albatrosí edici Korálky. Ilustrace jsou však v tomto vydání Baobabu nové a vznikly pro potřeby „televizního čtení“ o několik let později.


Detailní pozastavení Daisy Mrázkové u zdánlivě pomíjivých, a přitom zásadních situací v životě dítěte, jaké obnáší radost, smutek, pocit samoty či první vykonané dobro, má sílu metafor, jejichž hloubku umocňují kresby mrazu na okenní tabulce.
Autorčin chlapeček přebývá v lesním ústraní, sbírá šišky a vnímá čarokrásnou zimní krajinu, když tu ho jeho přítelkyně Dálka přemluví k výletu, aby viděl úžasné a vznešené věci. Jenže brzy se mu zasteskne po domově:
„Dálky bez malých chaloupek by byly smutné a malé chaloupky bez Dálek by byly také smutné.“

mrazkova chlapecek dalka 2

Akvarely a perokresby zasazené do cyklických dějů přírody povznášejí toto podobenství o přátelství, které s léty zraje jako dobré víno.

mrazkova chlapecek dalka 3

mrazkova daisy 14-12-2017

Daisy Mrázková
(1923–2016)
patřila k našim nejvýraznějším malířkám. Rozvíjela zejména tradici autorských obrázkových knih pro nejmenší děti. Přestože studia na VŠUP nedokon- čila, celosvětově se proslavila tituly Neplač, muchomůrko (1965), Haló, Jácíčku (1972), Neposlušná Barborka (1973), Můj medvěd Flóra (1973 a 2011) nebo Auto z pralesa (1975), vesměs vydanými v nakladatelství Albatros.
V poslední době se její odkaz připomíná v reedicích, v nových grafických úpravách – mj. Co by se stalo, kdyby (původně 1980, nově 2012) –, nicméně objevují se i dosud nezveřejněné práce, např. Písně mravenčí chůvy (2009).

Daisy Mrázková / Chlapeček a dálka / Ilustrovala autorka / Praha, Baobab 2017

Inspirující myšlenky...

Historický román není odborná příručka, ale na druhou stranu není možné současného hrdinu převléknout z džínů do brnění a myslet si, že tak se historický román píše. Lidé dříve jinak mysleli, měli jiné hodnoty, zkušenosti, existovala jiná struktura společnosti, a to vše se musí v příběhu odrazit. Proto se vždycky snažím o co nejdokonalejší kulisu, aby se čtenář prostřednictvím příběhu opravdu přenesl do středověku. Formální stránce psaní přikládám nesmírně veliký význam. Co se týká hrdinů, všechny příběhy spojuje postava vzdělaného a čestného rytíře Oldřicha z Chlumu, královského prokurátora a správce hradu Bezděz. Tahle postava je samozřejmě vymyšlená, neboť z poloviny 13. století, kdy se příběhy odehrávají, máme dochováno jen minimum pramenů, v nichž by se objevovala jména královských úředníků. Skutečné soudní protokoly se objevují až o dvě stovky let později. I když je samozřejmě jméno mého literárního hrdiny fiktivní, snažím se, aby vystupoval tak, jak by člověk v jeho postavení opravdu ve středověku jednal. Ale znovu opakuji, jde o román, nikoli o historickou studii. Pokud autor vytvoří literárního hrdinu a čtenáři ho přijmou, pak automaticky má vůči svým čtenářům určitou odpovědnost. Stejně jako je nemyslitelné, aby Vinetou lhal, tak ani můj Oldřich z Chlumu nemůže ustoupit zlu, nemůže utéct z boje a nemůže být nevěrný své manželce Ludmile. Historickou detektivku považuji tak trochu za pohádku pro dospělé. Základní atributy jsou totiž stejné. Dobro bojuje se zlem a nakonec zvítězí. V tom vidím velikou přednost beletrie, protože skutečná historie je někdy krutá a často i smutná, ale spisovatelé by měli dávat lidem radost a víru.
Vlastimil Vondruška, spisovatel a historik