mrazkova chlapecek a dalka kniha

Nové sešitové vydání Chlapečka a Dálky připomíná křehký text, který se poprvé objevil už v roce 1969 v albatrosí edici Korálky. Ilustrace jsou však v tomto vydání Baobabu nové a vznikly pro potřeby „televizního čtení“ o několik let později.


Detailní pozastavení Daisy Mrázkové u zdánlivě pomíjivých, a přitom zásadních situací v životě dítěte, jaké obnáší radost, smutek, pocit samoty či první vykonané dobro, má sílu metafor, jejichž hloubku umocňují kresby mrazu na okenní tabulce.
Autorčin chlapeček přebývá v lesním ústraní, sbírá šišky a vnímá čarokrásnou zimní krajinu, když tu ho jeho přítelkyně Dálka přemluví k výletu, aby viděl úžasné a vznešené věci. Jenže brzy se mu zasteskne po domově:
„Dálky bez malých chaloupek by byly smutné a malé chaloupky bez Dálek by byly také smutné.“

mrazkova chlapecek dalka 2

Akvarely a perokresby zasazené do cyklických dějů přírody povznášejí toto podobenství o přátelství, které s léty zraje jako dobré víno.

mrazkova chlapecek dalka 3

mrazkova daisy 14-12-2017

Daisy Mrázková
(1923–2016)
patřila k našim nejvýraznějším malířkám. Rozvíjela zejména tradici autorských obrázkových knih pro nejmenší děti. Přestože studia na VŠUP nedokon- čila, celosvětově se proslavila tituly Neplač, muchomůrko (1965), Haló, Jácíčku (1972), Neposlušná Barborka (1973), Můj medvěd Flóra (1973 a 2011) nebo Auto z pralesa (1975), vesměs vydanými v nakladatelství Albatros.
V poslední době se její odkaz připomíná v reedicích, v nových grafických úpravách – mj. Co by se stalo, kdyby (původně 1980, nově 2012) –, nicméně objevují se i dosud nezveřejněné práce, např. Písně mravenčí chůvy (2009).

Daisy Mrázková / Chlapeček a dálka / Ilustrovala autorka / Praha, Baobab 2017


Myšlenky z knih

"Počasí začalo být opět chladné. "Jít ven? K čemu? Aby to člověka přivedlo na krchov," říkala Františka, které bylo milejší být tento týden doma, neboť její dcera, bratr i řeznice ho odjeli strávit do Combray. Ostatně když hovořila o počasí, tak nepřiměřeném roční době, tu jakožto poslední příslušnice sekty vyznávající fyzikální nauky tety Leonie, které v ní takto přežívaly v pozastřené podobě, dodávala: "To je zůstatek božího hněvu!" Ale odpovídal jsem na její stesky jen nyvým úsměvem a zůstal jsem vůči těmto předpovědím o to lhostejnější, že pro mne v každém případě mělo být krásně; viděl jsem už, jak se jitřní slunce třpytí na fiesolském vrchu, hřál jsem se v jeho paprscích; jejich intenzita mě nutila, abych s úsměvem otvíral a přivíral víčka, a ta se jako alabastrové lampy naplňovala růžovým přísvitem. Z Itálie se nevracely jenom zvony, přilétla spolu s nimi i Itálie sama."
Marcel Proust: Svět Guermantových (Hledání ztraceného času III)