misa130.jpgPůjdete také letos poprvé do školy jako malý Míša? Tak to vás jistě budou zajímat jeho malá i velká dobrodružství. Kdo je to vlastně tajemný Brehule - strašidlo, nebo něco docela jiného?

Co se přihodilo na výstavě starých hraček v muzeu?
A kdo upustil do sněhu cínového vojáčka na koni?
Je to všechno pořádně zamotané, ale naštěstí je tu Míšova babička, a ta si ví rady vždycky!

KNIHA JAK VYŠITÁ PRO PRVNÍ ČTENÍ

Eduard Petiška | Míšovo tajemství | Ilustrovala Helena Zmatlíková
vyd. Eudromedia Group – Knižní klub, 2008 (2. vyd., 1. vyd. 1984 Albatros

UKÁZKA Z KNIHY

misa300.jpgAlenka dopsala úkol a odešla k Barborce. Barborka půjde letos také poprvé do školy. Jako Míša. Maminka je na nákupu. Míša by mohl jít k Přemkovi. Přemek je jeho kamarád. Ale raději zůstane s babičkou doma.
„Tak jsme sami,“ řekne babičce a má z toho radost. S babičkou si má Míša vždycky co vyprávět.
„Povídej, Míšo, co je nového?“ zeptá se babička.
„Přemek potkal na ulici psa, pohladil ho, a pes ho kousnul,“ řekne Míša.
Chvíli si s babičkou povídají o psech. O hodných i o těch, co koušou. Jenže nikdy nevíš, který je hodný a který kousne.
„A Břehule se pořád schovává…“
Hrát si na medvěda je tajemství, ale Břehule je ještě větší tajemství.-
Tohle tajemství se týká domu, kde nikdo nebydlí. Opravdu nikdo? Ve starém domě je krám a má přes výkladní skříň staženou rezavou roletu. Vedle výkladní skříně jsou dveře do krámu a před nimi je mříž. Na rezavé roletě se dá přečíst oprýskaný nápis:

Josef Brehule

Co je na roletě napsáno, vědí ti, kdo umějí číst, i ti, kdo se číst ještě nenaučili.
Okolo krámu chodívá do školky Míša s maminkou.
„Mami, počkej,“ prosí Míša. Dívá se mříží do krámu. Sklo ve dveřích za mříží je rozbité a uvnitř v krámě je tma. V té tmě je schovaný Brehule. Váša prý ho viděl.
„A jak vypadal?“
„Jak? Jako strašidlo,“ povídal Váša.
„Může se strašidlo jmenovat Brehule?“ zeptá se Míša babičky.
„Proč ne? Ale pan Brehule nevypadal jako strašidlo. Už jsem ti říkala, že jsem ho znala.“
„Povídej mi o něm.“ Když babička přijede na návštěvu, musí znovu a znovu vyprávět. Jak pan Brehule vypadal, jaké měl na bradě vousy a co v krámě prodával. Hřebíky, šroubky, kleště, roury ke kamnům, ale také hračky, malé panenky a pistolky.
„A co ještě?“
„Co ještě?“ vzpomíná babička, „hrábě a konve.“
„A ještě.“
„Ještě kuličky,“ řekne babička.
Tak a teď je to všechno.
„Třeba tam v krámě něco zůstalo,“ zatouží Míša.
„I nezůstalo. Ledaže tam běhají myši.“
To snad ani není možné, aby tam nic nezůstalo, myslí si Míša. V té tmě musí něco být.

Inspirující myšlenky...

Chomský zmiňuje obrovské množství kapitálu, který je investovaný do reklamy a marketingu a „doma“ se užívá především k udržení konzumní společnosti. Před několika lety si „markeťáci“ uvědomili, že nezasahují velkou část společnosti. Protože nemá peníze - děti. A tak bylo vynaloženo spousta úsilí a přemýšlení jak vyvinout propagandu zamířenou na děti. Aby otravovali a škemrali u svých rodičů. Tahle disciplína aplikované psychologie, anglicky „nagging“ se nyní již vyučuje jako předmět na vysokých školách. Tady má Noam výborný vhled, že reklama podvrací trh. Neboť podle teorií ekonomie je trh založený na informovaných spotřebitelích, kteří dělají racionální rozhodnutí. Ale když se podíváme na televizní reklamy, jsou udělané tak, aby vytvořily neinformované spotřebitele dělající nerozumná rozhodnutí. To samé se děje ve volbách, které stojí na PR průmyslu (mluví o USA, analýza dalších států by byla velice zajímavá). Ten se rozhodně nesnaží vytvořit dobře informované voliče dělající rozumová rozhodnutí. Stejné techniky, které se používají k podlomení trhu, se používají k podlomení demokracie.
Noam Chomsky a Andre Vltchek, On western terrorism