miler hercikjova o zvedavem stenatku

Milé a dnes už vlastně legendární obrázky nakreslil pro nejmenší čtenáře Z. Miler, známý "otec" Krtečka, oblíbené postavičky animovaných filmů a dětských knih. Hrdinou je tentokrát štěňátko, ale i další zvířátka. V této knížce najdeme tři příběhy:


Jak sluníčko vrátilo štěňátku vodu,
Jak štěňátko dostalo chuť na med
Jak štěňátko chtělo malé pejsky

miler o zvedavem stenatku ilustrace


Krátké texty Ivy Hercíkové přečtou dětem rodiče a děti si je snadno zapamatují, a proto doporučujeme také k prvnímu čtení, což si můžete hned vyzkoušet.

O zvědavém štěňátku | Iva Hercíková – Zdeněk Miler | Vydala Euromedia Group – Knižní klub  | 5. vydání
IDEÁLNÍ PRO PRVNÍ ČTENÍ

Ukázka z knížky

Ale co to? Kde je voda? Kam se poděla? Vždyť jí mělo skoro plnou misku. Že by v misce byla díra a voda utekla? Ba ne, žádná díra. Někdo mu ji vypil, zatímco spalo, už je to tak.

Štěňátko se moc a moc rozzlobilo a štěkalo na celý dvůr. Až toho zloděje chytí, tak mu ukáže.

Podezíravě se rozhlédlo. Kdo to jen mohl být? Kolem si to zrovna vykračoval kačer, důležitý a nastrojený jak na návštěvu. Ha, řeklo si štěně. Kačer má vodu rád, to ví každý.

„Dobrý den,“ pozdravilo nejdřív slušně, protože to bylo moc dobře vychované štěně. „Promiňte prosím, že obtěžuji, ale tady v té misce byla ještě před chvílí voda a teď je najednou pryč. Nevíte o tom něco náhodou?“

Ale na kačera zdvořilost neplatila. Jak ten se rozčílil! Kdo to kdy slyšel, aby on, pan Kačer, se staral o misku nějakého hloupého štěněte! Co si to vůbec dovoluje. Má přece vody plný rybník, když bude chtít, tak třeba dva rybníky, a ještě potok. Rozehnal se po štěňátku, že sotva stačilo utíkat.

Jak je vidět, se slušností se toho moc nepořídí, říkalo si mrzutě. A když vidělo na louce kravičku, spustilo na ni hned zhurta, že mu vypila vodu z misky a že by se měla stydět. Taková velká a krade malému pejskovi tu trošku vody, co má. A ještě kouká, jako kdyby za to nemohla. Pořádně zaštěkalo na důkaz, že to všechno moc dobře ví. A hned se samo polekalo své odvahy. Kravička sice jen přežvykuje trávu – ale kdo ví? Bůůů, pronesla kravička rozvážně. Bůůů.

Inspirující myšlenky...

Na celé člověčenstvo padá cosi jako mrazivý stín hrůzy. Co jiného je ta frenetická poživačnost, ta neúkojná žízeň po zábavě a rozkoši, to orgiastické rozpoutání, které se zmocnilo dnešních lidí? To není jen ovoce nebývalého hmotného blahobytu, nýbrž zoufale přehlušovaná úzkost z rozvratu a zániku. Sem s poslední číší, než bude s námi konec! Jaká hanba, jaké třeštění! Chcete číst ohnivé mene tekel, napsané nad hodokvasem lidstva? Pohleďte na světelné nápisy, které po celé noci září na zdech hýřících a prostopášných měst!
Karel Čapek