O Krtkovi vyšlo už mnoho knížek. Krtek už cestoval raketou, sháněl si kalhotky, uzdravil myšku, jezdil autíčkem, stavěl sněhuláka a spoustu dalších věcí. Teď se ale můžete seznámit s tím, co dělá Krteček po celý rok. Albatros vydal sadu čtyř leporel podle jednotlivých ročních období. A protože je podzim a blíží se zima, seznámíme se s těmi aktuálními.

krtek_fall_400.jpg

Krtek a podzim
Zafoukalo, zafičelo a byl tu podzim. Na podzim ze stromů nepadá jen listí - když máte domeček pod švestkou, padají vám na domeček i švestky. Když vlétla Krtkovi do krtiny nejdřív jedna, pak druhá a ještě další, začal Krtek přemýšlet, co si s takovou nadílkou počne. Co je nejlepší ze švestek? Přece švestková povidla! A co z povidel? Povidlové koláče! Jak rozhodli, tak udělali. Krtek se sýkorkou navařili povidla, napekli koláče, ale to dá rozum, že je nesnědli sami. Pozvali všechny své kamarády, aby si taky pochutnali.

Krtek a zima
Konečně je tu zima! řekl si Krtek a vytáhl sáňky. Ale co to? Bílo je všude, ale sníh to není, jen jinovatka. Copak se dá na jinovatce sáňkovat? Na obloze je jen jediný mráček, mráček chudinka, z toho chumelit nebude, postěžoval si Krtek. Ale když se Krtek se sýkorkou postarali, aby se mráček napil vody, mráček rostl, mohutněl, až se z něj začaly sypat vločky, jedna pěknější než druhá. A sníh se sypal a sypal, až jim sáňky v závěji téměř zapadly. Teď jim teprve začala sáňkovačka a koulovačka a ty pravé zimní radovánky!

Zafoukalo, zafičelo,
a rázem bylo po létě…
„Koukni, krtku, někdo k nám jde,“
řekla sýkorka.
Ale než to dořekla, vlétla
do krtiny švestka – lesklá, modrá,
krásně zralá – a bumbác!
Krtkovi rovnou na hlavu.

Zdeněk Miler, Hana Doskočilová, Kateřina Miler / KRTEK A PODZIM / Albatros, 2007 / 12 stran
Zdeněk Miler, Hana Doskočilová, Kateřina Miler / KRTEK A ZIMA / Albatros, 2007 / 12 stran


Inspirující myšlenky...

Všiml jsem si, že dítě vůbec nestačí na rozlehlý výpravný celek (jako je třeba obrázek města s množstvím domů, s různými architektonickými detaily, okapy, střechami a stříškami, povozy a lidmi). Všiml jsem si, že si z takových obrázků vždycky vybraly jednu nebo dvě věci, třeba docela nevýznamné, které ani nebyly pro obsah nějak typické, zkrátka takové, které jim padly do oka, ať už to byla jen žába nebo veverka, princezna nebo jak se někdo směje. A rychle otočily list, aby viděly, co je na dalším.
Stanislav Kolíbal o ilustrování Stromu pohádek