bubacek mysoslapDo edice První čtení nám přibyla další knížka Daniely Krolupperové Bubáček a Myšošlap. Lukáš se svým kamarádem Bubáčkem tentokrát řeší záhadu ztrácejícího se kola!

Lukáš má báječného kamaráda. Není to kluk ani holčička, dokonce ani pes či kočička. Je to hodné strašidýlko Bubáček. Však už ho možná znáte z první knížky! Tentokrát oba kamarádi řeší záhadu ztracených jízdních kol. Bubáčkovi totiž každou noc zmizí krásné kolo, na kterém přes den drandí po Lukášově pokoji. Kdo krade kola? Na zloděje se musí nastražit past!
Volně navazuje na knížku Bubáček.

Bubáček a Myšošlap | Daniela Krolupperová | Ilustrace Lucie Dvořáková | Vydal Albatros, 2013

UKázka z knížky:

Ve věži
Lukáš neklidně pozoroval knihovnu. Bubáček sMyšošlapem byli pryč. Co když se nikdy nevrátí? napadlo Lukáše a zesmutněl.
Přiložil ucho ke knížce s pohádkou o zlém černokněžníkovi. Zprvu neslyšel nic.Ale když se chvíli soustředil, zaslechl v hloubce knihy tichounké krůčky. To se
asi Bubáček s Myšošlapem blížili k cíli.
Cesta mezi popsanými stránkami byla strašidelná. Trochu připomínala temnou jeskyni. Všude kolem se míhala písmenka, poutníci několikrát minuli obrázek.
Bubáček svíral v pravé ruce kouzelnou gumu, kterou mu do dlaně vtiskl Myšošlap.
Jakmile uvidí černokněžníka, okamžitě musí přiskočit a začít gumovat.
Hlavně se nesmí leknout. Nesmí se zastavit. Nesmí zpomalit. Na malého Bubáčka to byl velký úkol.
Najednou se Myšošlap zastavil a chytil Bubáčka za rameno.
„Jsme tu,“ oznámil mu šeptem. „Jakmile proklouzneme dovnitř, dej se doprava.
Nikam nekoukej a jen utíkej. Na konci komnaty bude stát černokněžník. Bleskurychle k němu přiskoč, odvrať od něj hlavu a gumuj! Gumuj ze všech sil!“
Bubáček se nadechl a přikývl. Potom s Myšošlapem proklouzli za poslední stránkou z knížky ven. Ocitli se v Zlomocné věži.
Bubáček se okamžitě rozběhl doprava.
Pádil ze všech sil. Koutkem oka zahlédl černého mužíčka s vysokým kloboukem.

Inspirující myšlenky...

Zkoumáme minulé věky a útrpně usmíváme, ba posmíváme se božské té naivnosti, nemotornosti a neurvalosti svých praotců, aniž by nám napadlo, že věkové pozdější budou se rovněž tak posmívati nám... Jaká je příčina, že nevznikají v mozcích našeho věku podobné myšlenky jako v mozku Homerovu, Sofoklovu, Aeschylovu, Euripidovu, Aristofanovu, Shakespearovu, Cervantesovu, Danteovu, Miltonovu, Petrarcovu, Tassonovu, Calderonovu, Moliérovu, Voltairovu, Rousseauovu a jiných? Jeť snadněji cizím mozkem mysliti, cizí myšlenkou se honositi a oblažiti sebe i jiné, než vlastní myšlenku z mozku svého vykřesati. A přece žijeme ve věku – pokroku! V čemž se ale jeví tento pokrok?
Jakub Arbes (1840 – 1914), Mozek Newtonův