bubacek mysoslapDo edice První čtení nám přibyla další knížka Daniely Krolupperové Bubáček a Myšošlap. Lukáš se svým kamarádem Bubáčkem tentokrát řeší záhadu ztrácejícího se kola!

Lukáš má báječného kamaráda. Není to kluk ani holčička, dokonce ani pes či kočička. Je to hodné strašidýlko Bubáček. Však už ho možná znáte z první knížky! Tentokrát oba kamarádi řeší záhadu ztracených jízdních kol. Bubáčkovi totiž každou noc zmizí krásné kolo, na kterém přes den drandí po Lukášově pokoji. Kdo krade kola? Na zloděje se musí nastražit past!
Volně navazuje na knížku Bubáček.

Bubáček a Myšošlap | Daniela Krolupperová | Ilustrace Lucie Dvořáková | Vydal Albatros, 2013

UKázka z knížky:

Ve věži
Lukáš neklidně pozoroval knihovnu. Bubáček sMyšošlapem byli pryč. Co když se nikdy nevrátí? napadlo Lukáše a zesmutněl.
Přiložil ucho ke knížce s pohádkou o zlém černokněžníkovi. Zprvu neslyšel nic.Ale když se chvíli soustředil, zaslechl v hloubce knihy tichounké krůčky. To se
asi Bubáček s Myšošlapem blížili k cíli.
Cesta mezi popsanými stránkami byla strašidelná. Trochu připomínala temnou jeskyni. Všude kolem se míhala písmenka, poutníci několikrát minuli obrázek.
Bubáček svíral v pravé ruce kouzelnou gumu, kterou mu do dlaně vtiskl Myšošlap.
Jakmile uvidí černokněžníka, okamžitě musí přiskočit a začít gumovat.
Hlavně se nesmí leknout. Nesmí se zastavit. Nesmí zpomalit. Na malého Bubáčka to byl velký úkol.
Najednou se Myšošlap zastavil a chytil Bubáčka za rameno.
„Jsme tu,“ oznámil mu šeptem. „Jakmile proklouzneme dovnitř, dej se doprava.
Nikam nekoukej a jen utíkej. Na konci komnaty bude stát černokněžník. Bleskurychle k němu přiskoč, odvrať od něj hlavu a gumuj! Gumuj ze všech sil!“
Bubáček se nadechl a přikývl. Potom s Myšošlapem proklouzli za poslední stránkou z knížky ven. Ocitli se v Zlomocné věži.
Bubáček se okamžitě rozběhl doprava.
Pádil ze všech sil. Koutkem oka zahlédl černého mužíčka s vysokým kloboukem.

Inspirující myšlenky...

Postavení ženy se vyznačuje tím, že žena, která je jako každá lidská bytost autonomní svobodou, objevuje sama sebe a hledá se ve světě, kde ji muži nutí pokládat se za tu Druhou a chtějí z ní udělat objekt, odsoudit ji na imanence, protože její transcendence se stále překračuje jiným podstatným a suverénním vědomím. Dramatem ženy je konflikt mezi základním požadavkem každého subjektu, který se vždy pokládá za podstatný, a požadavky situace, která z ní dělá nepodstatnou bytost. Jak se může žena v daných podmínkách stát lidskou bytostí? Které cesty jsou pro ni otevřené a které naopak vedou do slepé uličky? Jak dosáhnout nezávislosti v závislosti? Jaké okolnosti omezují svobodu ženy, a může je překonat? To jsou základní otázky, které chceme objasnit. To značí, že přemýšlela o možnosti jedince, nebudeme je měřit pojmy štěstí, ale svobody.
Simone de Beauvoir, Druhé pohlaví