huxley prekrasny svet konec civilizace
Kdo četl Huxleyho romány nebo některé z jeho esejů, zažil setkání s výjimečným intelektem. Skutečnou raritu ze spisovatelova pera vydalo v Česku poprvé nakladatelství Meander - Huxleyho jediný příběh pro děti, který nebyl psán pro publikování, ale jako osobní dárek jeho neteři Olivii de Haulleville k Vánocům roku 1944.
Knížka se jmenuje a představuje klasickou pohádku na způsob bajky o tom, jak slabší zvítězí pomocí důvtipu nad násilím.

vrany z hruskovic huxley

O čem je krátký, ale poučný příběh ?
Manželé Vránovi se nemohou dočkat potomstva, protože pod kořeny jejich stromu žije chřestýš, který každý den šplhá do jejich hnízda a pojídá jim všechna vajíčka. Jak by mohla slabší zvířata čelit predátorovi? Pouze myšlením a inteligencí. Jak přesně si mírumilovná ptačí rodinka poradí s útočníkem – to si přečtěte z knížky. Já prozradím jenom to, že jde o postup stejně neobvyklý jako je i trest, kterého se na konci příběhu dostane hadovi.

Říct o Huxleyho pohádce, že v ní dobro vítězí nad zlem, je málo.
Stejně důležitým sdělením toho krátkého příběhu je, že rozum vítězí nad hrubou sílou. Jaké jiné poslaní bychom taky mohli čekat od autora, který kdysi břitce poznamenal, že „větší část lidského života je dlouhotrvajícím úsilím vyhnout se myšlení“?

Huxleyho jediná pohádka je příležitostí jak seznámit i velmi malé děti s tvorbou opravdového velikána světové literatury a jak je na základě ponaučení z příběhu podpořit k vývoji v myslící bytosti. Huxleyho knihu v prvním českém vydání omaloval mimořádný malíř Jiří Sopko. Jeho manželé Vránovi s člověčí mimikou jsou tak přesvědčiví, že nás ani nepřekvapuje, že mluví a myslí jako lidé, aniž by měli boty a čepice. 

Vrány z Hruškovic / Aldous Huxley / Ilustruje Jiří Sopko / Přeložila Ivana Pecháčková / vydal Meander


Myšlenky z knih

Postavení ženy se vyznačuje tím, že žena, která je jako každá lidská bytost autonomní svobodou, objevuje sama sebe a hledá se ve světě, kde ji muži nutí pokládat se za tu Druhou a chtějí z ní udělat objekt, odsoudit ji na imanence, protože její transcendence se stále překračuje jiným podstatným a suverénním vědomím. Dramatem ženy je konflikt mezi základním požadavkem každého subjektu, který se vždy pokládá za podstatný, a požadavky situace, která z ní dělá nepodstatnou bytost. Jak se může žena v daných podmínkách stát lidskou bytostí? Které cesty jsou pro ni otevřené a které naopak vedou do slepé uličky? Jak dosáhnout nezávislosti v závislosti? Jaké okolnosti omezují svobodu ženy, a může je překonat? To jsou základní otázky, které chceme objasnit. To značí, že přemýšlela o možnosti jedince, nebudeme je měřit pojmy štěstí, ale svobody.
Simone de Beauvoir, Druhé pohlaví