Nakladatelství Albatros ještě před začátkem školního roku vydalo dvě „hrací“ knížky pro předškoláky. Nejedná se vlastně ani tak o knížky, jako spíš o pracovní sešity plné her a úkolů. První z nich je pracovní sešit Jiřího Žáčka Hrajeme si s pohádkou a druhý Pojď s koťaty do školy Ljuby Štíplové.

HRAJEME SI S POHÁDKOU
V Žáčkově knížce na děti čekají kvízy rébusy, křížovky, skrývačky, bludiště a spousta další zábavy na téma dvou známých pohádek. Sešit se známými vyprávěními o princezně Zlatovlásce a o Šípkové Růžence je vhodný jako zábavná i poučná pohádková hra na doma, na cesty či na chalupu.
Děti v něm najdou kromě dvou převyprávěných lidových pohádek spoustu her, papírové pohádkové postavy pro loutkové divadlo. A to vše s pěknými veselými obrázky Dagmar Ježkové, podle kterých si děti mohou pohádky samy převyprávět.

pohadky_zacek400_2.jpg

POJĎ S KOŤATY DO ŠKOLY
Druhou knížkou je sešit plný zábavných úkolů, kterým děti provázejí veselá koťátka Macourek, Camfourek a Pacička - koťata známá z večerníčků.  Hrací knížka pro předškoláky je vytvořena tak, aby se děti hravou formou připravily pro zápis do první třídy a ověřily si vědomosti nezbytné pro vstup na základní školu.
Společně s koťaty se tedy děti naučí spoustu věcí, které by měl umět každý prvňák. Naučí se třeba zavázat si tkaničky, vědět, které věci budou ve škole potřebovat, znát všechny barvy, spočítat vlaštovky a najít dva stejné motýly, znát zeleninu a koření, doplnit přirovnání a převyprávět pohádky podle obrázků. A dokonce se naučí vyrobit si veselá vajíčka ke svačině nebo bramborová tiskátka.

kotata400.jpg

pohadky_zacek_130.jpg

Jiří Žáček
HRAJEME SI S POHÁDKOU
Ilustrovala Dagmar Ježková
Praha : Albatros, 2007
32 stran


kotata130.jpg

Ljuba Štíplová
POJĎ S KOŤATY DO ŠKOLY
Praha : Albatros, 2007
Na motivy Josefa Váni ilustrovala Marcela Walterová
Nestr.


Myšlenky z knih

Všiml jsem si, že dítě vůbec nestačí na rozlehlý výpravný celek (jako je třeba obrázek města s množstvím domů, s různými architektonickými detaily, okapy, střechami a stříškami, povozy a lidmi). Všiml jsem si, že si z takových obrázků vždycky vybraly jednu nebo dvě věci, třeba docela nevýznamné, které ani nebyly pro obsah nějak typické, zkrátka takové, které jim padly do oka, ať už to byla jen žába nebo veverka, princezna nebo jak se někdo směje. A rychle otočily list, aby viděly, co je na dalším.
Stanislav Kolíbal o ilustrování Stromu pohádek