lhotova dagmar zlata stuha
Obsáhlá pohádková kniha nemá u nás v podstatě obdobu, dá se trochu přirovnat Carrollově Alence v říši divů nebo vyprávění Miep Diekmanové Jak se žení princové. Moderní pohádka má u nás samozřejmě svou tradici, ale v takovém rozsahu je u nás dosud nevídaná.

o zemi tam i jinde
Dagmar Lhotová se pustila do vyprávění s radostí a fantazií, která vás vtáhne a rádi prožijete dobrodružství sudiček a jejich přátel, zavítáte hned do několika zemí s různými vládci a budete se bavit a ještě budete mít prostor i pro svou fantazii.


Po dlouhé době se u nás objevil v tomto žánru kultivovaný bohatý jazyk s bravurním vyprávěním, to všechno autorka dovede, a je jen dobře, že jí Volvox Globator dal tuto příležitost a knížku uvedl mezi naše malé i velké čtenáře. 

O zemi Tam a Jinde | Dagmar Lhotová | vyd. Volvox Globator 2012

Ukázka z knihy:

Tatínek Antonín se rozhoduje, jak by měl svým dětem vysvětlit, proč zahřmělo...

V horách nad Velkým návrším se ozvalo hlasité zaburácení. Bylo to slyšet až v obci Závětří, v Dolním dole, v zemi Jinde. Dokonce se maličko zachvělo nevelké stavení, které stálo jako jedno z prvních na samém kraji málo obydlené čtvrti. V zahradě za domem s trávníkem hustě pokrytém květy kopretiny řimbaby, se všechny stvoly a stonky rozhýbaly a málem ohnuly až k zemi. Když se znovu narovnaly, nastal v celé krajině opět klid, jak se na Závětří sluší a patří.
„Co to bylo?“ podivil se Antonek, jinak také střídavě nazývaný a oslovovaný jako Tonda, Toník, Tondrle, Tonásek, Tonek a podobně. Podíval se přitom na maminku Marii, která si nebyla jistá, jestli se jedná o docela obyčejnou bouřku nebo je tu možné jiné vysvětlení. A právě proto, že si
nebyla jistá, mlčela.

Tatínek Antonín neměl rád, když se děti nechávaly dlouho bez odpovědi, zkrátka když se na něco musely ptát dvakrát. Pospíšil si tedy s vyjasněním nezvyklé situace. Víc než o vyjasnění šlo však především o pokus nějak Toníka uchlácholit. Tatínek děti chlácholil rád.
„Není třeba se něčeho obávat,“ zvolil tedy pro začátek nejvíce zklidňující větu a stejně tak hodlal pokračovat: „Ne, nezahřmělo, ani nespadla žádná hora a nesesula se lavina. To jenom Alžběta Mocná Hřímalová nahlas kýchla. Ona umí kýchat jako nikdo. Jakmile se do toho dá, může se i skála někdy pohnout. A vzápětí vrací stejnou ozvěnu. Proto jsme právě slyšeli z Velkého návrší nad námi tolik rachotu a hřímotu. Nic to není, jen klid!“
Tatínek Antonín se velice podivil nad tím, co říká, přesto se neopravil, a dál pokračoval v podivném vysvětlování:
„Alžběta Mocná, která vládne v zemi Tam, nejspíš právě dostala pořádnou rýmu, jestli vás to zajímá...“
A obrátil se přitom především na maminku, která vypadala přesně jako někdo, kdo pochybuje o každém jeho slovu.
„Jistěže nás to zajímá,“ řekla skoro přísně, „ale věřit takovým pohádkám nemusíme. Nevím, proč Toníka tolik balamutíš. Jakápak země Tam? Nikdy jsem o ní neslyšela. Ani o žádné Alžbětě.“
Také Antonek o nich neslyšel, ale přispěchal tatínkovi na pomoc.
Nemohl připustit nejmenší pochybnost o tom, že by snad země Tam byla nějaká vymyšlenost. Pokud se tatínek o té zemi zmínil, jistě nějaká taková je.

Pohádky pro děti – nové knihy

Deoduši. Werichovy jedinečné pohádky a nedokončený Alibaba a čtyřicet loupežníků

Zajímavou knížku plnou bajek a pohádek Jana Wericha přichystalo nakladatelství Albatros pro všechny čtenáře, kteří milují ...

Pohádky z Pekelce. Pohádky plné nápadů Františka Nepila a veselých obrázků Miloslava Jágra

Knížka vynikajícího vypravěče Františka Nepila je plná moderních pohádek pro malé čtenáře. Děti se začtou do krásné ...

Duhové pohádky. O tom, jak a proč Sluníčko obarvilo svět pomocí Daniely Fisherové

Krátké pohádky Daniely Fischerové jsou hravé, inteligentní a nezvykle milé. Rozvíjejí v dětech právě fantazii hledáním ne...

Pohádky Miloše Macourka, které děti ještě neznají

Na humorných, absurdních pohádkových příbězích spisovatele Miloše Macourka (1926 – 2002) už vyrostlo několik generací če...

Exotické africké pohádky, kde nejsou hloupí Honzové, dobráčtí čerti ani šišlaví vodníci

Nevyskytují se tu hloupí Honzové, dobráčtí čerti, šišlaví vodníci, zřídka se dobývají srdce princezen. Podobně jako vš...

Inspirující myšlenky...

Šavle a bodáky, jak vy též sám uznáte, nepoužívají se k poctivé práci. Šavlemi a bodáky nedobývám ze země ničeho. Ručnicemi a děly neořu. Šavlemi mohu ale krájet lidi, bodáky párat břicha svých bližních a ručnicemi a děly postřílet doma svého vlastního otce a zastřelit bratry. A tomu všemu říkáte nutnost. Chcete se dovolávat Boha k neobyčejné vraždě. Když se dva honci prasat pobijí, ženete je před soud a odsuzujete pro pár bezvýznamných ran. Sami ale tisíce lidí ženete do války, kde nutíte je zabíjet se navzájem, pro zájmy jednotlivce, který náhle prohlásil, že je uražen. A poněvadž sám nemá tolik odvahy se řezat, prohlašuje to za urážku státu, zbaví rodiny živitelů, navádí tisíce lidí ku žhářství a vy, kteří hlásáte lásku k bližnímu a vraždu pokládáte za smrtelný hřích, asistujete každému zákeřnictví a před bitvami modlíte se, aby to dobře dopadlo. A jak jinak si to slovo dobře představujete, než ve formě 'vraždy'? Ovšem že to jmenujete jinak. Vlastenectvím, statečným činem obhájců vlasti a podobně.
Jaroslav Hašek, Nazarénští