nepil makovy muzicek narozeni

Slavnou knížka pro děti Františka Nepila a ilustrátora Josefa Palečka o malém mužičkovi, který se dědečkovi a babičce narodil z makového zrníčka, zná možná každý. Málokdo, ale ví, kdy to bylo. A protože, to je tuze vážná věc, vyšla knížka nová, kde je všechno uvedeno na správnou míru.

Takže se dovíte nejen ten slavný den, ale i to, jak mu dědeček hrál ukolébavky, jak si ho kočka Slunomžourka spletla s myškou, ale pak ho naučila chodit i mluvit. A taky si děti přečtou o jeho skvělých kamarádech - netopýrovi, roháči či sojce z myrbánového lesa.

Pokud knížku ještě nemáte doma, pak jste zaváhali a nemáte jednu z nejhezčích knížek pro děti s ilustracemi Josefa Palečka.

František Nepil / Makový mužíček / Ilustroval Josef Paleček / 1. vydání vydal Albatros, 1976 

palecek makovy muzicek 1
František Nepil - Makový mužíček (ukázka z knihy)

Když se ráno stařenka probudila, seděl dědeček u stolu a vyřezával kolébku pro Makové miminko.
"Jen aby mu v ní nebylo zima," strachovala se stařenka.
"Žádná zima mu nebude," uklidňoval ji stařeček, "podívej se, jaký jsem udělal teplounký pytel. V takovém fúsaku by mu nebylo zima, ani kdyby spalo na ledě."
"Vždyť to není fúsak, vždyť to není nánožník," zlobila se babička, "vždyť je to palec z tvé rukavice. Jak to, že jsi užízl prst z palčáku?"
"Až Makové miminko vyroste, tak se palec zase přišije," vysvětloval jí dědoušek. "Letos to nějak vydržím, letos budu strkat palec do dlaně a on mi nenamrzne. Podívej se, jak je ten fúsak Makovému miminku akorát," chlubil se, když strčil nemluvňátko do nánožníku.
"Panenko svatokopecká," polekala se stařenka, "vždyť jsi ho tam strčil hlavou dolů, vždyť se udusí!"
Stařeček se polekal, honem vysypal Makové miminko z pytle do dlaně a strčil ho do nánožníku správně, nohama napřed. Jenže děťátko spustilo bé bé bé.
"Zazpívám ti ukolébavku a budeš spinkat," rozhodl se dědeček. Položil chlapečka do kolébky, ukazováčkem jej houpal a zpíval:
"Hajej, dadej, Makové miminko,
hajej a spi,
dědeček zkolíbá děťátko svý." 
Ale Makové miminko plakalo dál.
"Vždyť se tě bojí," zlobila se stařenka, "vždyť zpíváš jako trakař. Tichounce musíš zpívat, ne ho budit!"
"Tak já nebudu zpívat, já mu zahraju na rampouchy," rozhodl se stařeček. Vzal si kožíšek, beranici a dřevěnou lžíci a šel ven. Pod střechou visely krápníky jako z křišťálu. Dědoušek vzal dřevěnou lžíci, přejel jí po střechýlích, ale hned volal:
"To ještě neplatí, já si to zkouším!"
A zase pohladil rampouchy lžící.
"Je to dost slyšet? Nemělo by se pootevřít okno?" volal do sedničky na stařenku.
"To se ví, že je," odpovídala babička šeptem, "je to slyšet až moc!"
"Cože?" ptal se dědeček.
"Že to stačí! Že je to slyšet dost," volala zase stařenka šeptem, aby neprobudila Makové miminko, které zatím usnulo.
"Ptám se, jestli je to moje hraní dost slyšet! Jestli by se nemělo pootevřít okno!" křičel stařeček, až mu nabíhaly žíly.
Stařenka raději hodila přes sebe vlňák a vyběhla na mráz.
"To musíš tak křičet? Vždyť jsi Makové miminko probudil!"
"To je dobře, aspoň ho zase uspím. Jdi zase dovnitř, a až to přehraju, tak mi povíš, jestli je to slyšet i vevnitř. Kdyby to nebylo slyšet, tak bych trošku přitlačil."
Babička šla dovnitř, dědeček povytáhl obočí a spustil. Ale ouha! Sotva začal, hned vycinkl chybičku.
"To neplatí," volal na stařenku, "já začnu ještě jednou!"
A začal ještě jednou - a zase špatně.
"To ještě neplatí," volal nešťastně stařeček, "já se překlep, já už nehrál do minulé zimy." - A zkusil do třetice to místečko, kde se dvakrát za sebou překlepl. A vida - povedlo se!
"Teď by to platilo," volal do světničky, "jenomže to nebylo celé. Teď to zahraju celé a bude to platit!"
A opravdu: hrál a hrál, a celá ukolébavka se mu povedla bez jediné chybičky.
"To bylo, co?" šeptal pyšně, když vešel do světnice, "já vím, že spí jako dudek!"
Ale co neviděl: Makové miminko koukalo do stropu, broukalo a cumlalo si paleček, a u stolu spala stařenka, jako když ji do vody hodí.
No jak by ne! - Když stařeček zahrál tu ukolébavku tak pěkně a bez chybičky!


palecek makovy muzicek 2

palecek makovy muzicek 3

 


Pohádky pro děti – nové knihy

Ježibaba na koloběžce. Skvostné pohádky od Berounky Jiřího Kahouna s ilustracemi Lucie Dvořákové

Nedávno jsem nahlédli do výkladu s dětskými knihami a ejhle. Mezi různým brakem ležela jedna, která svítila. Kahounova Ježib...

Nejhezčích dvakrát sedm pohádek. Libozvučná čeština od Hrubína a jedinečné ilustrace Jiřího Trnky

  Známé pohádky přebásnil František Hrubín libozvučnou češtinou a vznikla půvabná knížka pro malé děti, jejíž k...

Pohádkové dárky Josefa Lady a Michala Černíka nejen k vánocům

Tento výbor z pohádkových ilustrací Josefa Lady, uspořádal a na motivy kreseb napsal texty (verše i pohádky) Michal Černík. K...

Kahounovo Štěstíčko a kocouří dědeček

Půvabný příběh o letních velkých maličkostech, které se v dnešní uspěchané době z dětského světa bohužel začínají ...

Putování za švestkovou vůní Ludvíka Aškenazyho patří ke skvostům české knížky pro děti

Jedna z nejkouzelnější knih pro děti, ve které se střetává pohádkový svět se světem skutečným. Knížka, která je psána...

Inspirující myšlenky...

Upřímně řečeno, Otče, prodloužená budoucnost mě neláká. Musela by mít smysl. Občas pochybuji, že život sám má smysl. Je-li to tak, byl by prodloužený život ještě nesmyslnější. Pro delší život bych potřeboval mnohem pádnější důvod... Viděl jsem, jak všechny národy sílí, ale ne v moudrosti, ale v nízkých vášních a touze po ničení. Viděl jsem, jak sílí moc jejich strojů, až se jediný ozbrojený muž vyrovnal celému vojsku. Zjevila se mi doba, kdy lidé, opilí svou zručností ve vraždění, tak běsnili po celém světě, že každá kniha a každý poklad byly odsouzeny k záhubě. Ta vize byla tak jasná a silná, že jsem se rozhodl shromáždit co nejvíce výtvorů krásy a kultury a ochránit je před zkázou, ke které svět spěje. Ztraceny obzor (1938), James Hilton