nepil-born-pohadky

Výbor pohádek Františka Nepila potěší jeho věrné čtenáře, malé, ale i ty, kteří už jsou dávno dospělí a spisovatelovy pohádky znají z dětství.


Pětačtyřicet příběhů, mezi nimi pohádky o strachonoších a strachonoškách, kocourech, brejlovcích, králích i řeznících, o Makovém mužíčkovi, Štuclince a Zachumlánkovi, Barykovi a jiných úžasných bytostech – lidských, zvířecích a fantastických, jsou doprovázené půvabnými ilustracemi Adolfa Borna, celoživotního kamaráda Františka Nepila.

Ukázka z knihy:

Jak se čerti žení.

Když se čerti žení, to je cirkus!
Ještě před svatbou jde čertí ženich s čertí nevěstou ke kováři. Aby jinm parádně okoval kopyta. Myslíš, že dá ženich nevěstě přednost? Aby byla okovaná první?
Ani nápad! Naopak: Kope ji, aby ho pustila napřed! A ona kope jeho. Aby se choval slušně. Copak tohle se dělá?
Když kovář kove čertici, fouká čert schválně do výhně. Aby jí lítaly jiskry do chlupů. Aby ji to štípalo.
Když kovář ková čerta, čertice inu podloží pod ohon kovadlinu. Pak do něj uhodí perlíkem. Kovářským kladivem. Vší silou. To čert řve! Jako tisíc ďáblů!

Při svatebním obřadu jim obvykle oddávající čert ukradne prstýnky. A když se jich zeptá: ,,Berete si dobrovolně tohoto čerta či tuto čertici?" - co myslíš, že udělají? Neodpovědí „ano". Vypláznou na sebe jazyky! Že jim to není hanba! Při svatebním přípitku namáčí jeden čert druhému oháňku do skleničky. A při hostině chodí všichni čerti po stolech. Šlapou kopyty do talířů. Měli by se za to stydět!
Nejhorší je, když jde čertí ženich s čertí nevěstou spát. Nejprve se poperou o pyžama. Pak se seperou o to, kdo bude spát nalevo a kdo napravo. Nakonec přijde ta největší pranice. O peřinu. O tu se tahají tak, že ji prostě přetrhnou. Když se z ní peří vysype, perou se až do rána o každé peříčko. Pak zase na sebe vypláznou jazyky a usnou.
Proto se říká, že se čerti žení. Vždyť chumelenice není nic jiného než čertí pranice o peříčka. Ale když skončí, dá se lyžovat.

pohadkove-pribehy-nepila-born

Pohádky pro děti – nové knihy

Příhody brášky Králíka. Skvostné pohádky Pavla Šruta a Jindry Čapka

Bráška Králík není tradiční pohádkový hrdina. Je to trochu rošťák a filuta, který své silnější protivníky poráží v...

Nejhezčích dvakrát sedm pohádek. Libozvučná čeština od Hrubína a jedinečné ilustrace Jiřího Trnky

  Známé pohádky přebásnil František Hrubín libozvučnou češtinou a vznikla půvabná knížka pro malé děti, jejíž k...

Karel Jaromír Erben a Cyril Bouda. Jejich Pohádky jsou jednoduše velká krása

Tak nám vyšla pěkná krása. Klasické české pohádky - Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Drak dvanáctihlavý, Otesánek, Pták O...

Něco za cibulku, něco za pirožek. Populární pohádky Věry Provazníkové s ilustracemi Václava Houfa

V roce 1982 vydalo nakladatelství Blok výbor pohádek Věry Provazníkové Něco za cibulku, něco za pirožek s ilustrace Václava H...

Pohádky z Pekelce. Pohádky plné nápadů Františka Nepila a veselých obrázků Miloslava Jágra

Knížka vynikajícího vypravěče Františka Nepila je plná moderních pohádek pro malé čtenáře. Děti se začtou do krásné ...

Inspirující myšlenky...

Podle starých pramenů severské mytologie je strom Yggdrasil osou světa, stromem života a osudu. Spojuje nebe, zemi i podzemní svět. Je jediným stromem v ráji, seděl pod ním Adam. On sám sebe nevnímal, aniž se od okolí rozeznával. Seděl v dokonalé harmonii pod Yggdrasilem. Ráj nebyl veliký. Snad jako naše zahrada? Byl však dokonalý. Vzkvétaly v něm všechny tvary jen jedenkrát a proto byly dokonalé. Vše bylo nehybné. Ráj nevznikl, prostě byl tu. Každá věc byla tím, čím se jevila. Pod Yggdrasilem seděl Adam. Vše tu bylo jen pro něj. V okamžiku, kdy jím to proniklo jako blesk, učinil posunek. Uchopil větev, ať se zlomí – a vědět.
Bohumila Grögerová, Můj labyrint