ImageMiloš Kratochvíl je autorem mnoha předloh a scénářů k televizním pořadům a pohádkám. A protože je nejen scénárista, ale především spisovatel, není divu, že se několik jeho scénářů proměnilo i do podoby knížek. Po knížce Králi, já mám nápad! a dvou knížkách o skřítkovi Františkovi, je to knížka další. A stejně veselá a hravá!

Knížka Omyl děda Vševěda je literární verzí humorných televizních pohádek O mrňavém obrovi, Čerte, tady straší! a Omyl děda Vševěda.

V první pohádce ohrožuje království obr Juliáš. Je mrňavý, ale nikdo neví, jak vyroste a co bude vyvádět. Pro královo bezpečí nakukají obrovi, že hlavním městem království je vesnice Malíkov, a na Malíkovských je, aby si s obrem nějak poradili.

Ve druhé pohádce se hádají vodník s čertem, kdo z nich je mocnější. Ve službě zámeckému panu Nesvítovi pak dokazují své umění, ale nestačí se divit, jaké čertoviny a „kouzla“ si dokážou vymyslet lidi!

V závěrečné pohádce předpoví sudička Žofie princi Šimonovi, že bude moudřejší než děd Vševěd. Šimon na velkého mudrce nevypadá, ale díky Vševědovu nešťastnému úrazu se neuvěřitelná sudba vyplní!

Knížkou s obrázky z televizních pohádek zahajuje nakladatelství Česká televize novou edici Pohádka.

UKÁZKA Z KNIHY

Sudička Žofie měla napilno. V zemi krále Arnošta se narodila princezna Kristýna a v sousedním království vrněl v kolébce princ Šimon, syn krále Ondřeje, dědic trůnu a budoucí panovník. A dát tenkrát, v dobách králů, někomu sudbu, to nebylo jen tak! S tím byla veliká práce!
Dobrá sudička si musela prohlédnout miminko, zhodnotit celou rodinu, chytrost a ctižádost rodičů, bohatství a velikost moci, všechno vynásobit nebo vydělit tajným číslem náhody, dát z toho dohromady sudbu, zveršovat ji, zarecitovat, vyhotovit písemně, aby to bylo jednou provždy černé na bílém, a ještě se pod to čitelně podepsat. Kdyby něco nehrálo, aby se vědělo, u koho si stěžovat, nebo alespoň kdo to zavinil.
„Tobě, má princezno, chci popřát od srdce ženicha moudrého nad všechny mudrce!“ zašeptala Žofie nad kolébkou princezny Kristýnky a ta se rozplakala. Možná štěstím, možná měla hlad nebo byla počuraná, to se neví.

Princeznin pláč probudil její chůvu a chůva se musela štípnout, aby se utvrdila, že už nespí a že ta bytost v dlouhých krajkových šatech se závojíčkem a paraplíčkem je opravdu sudička. Sudičkovské povolání vykonávaly většinou shrbené babičky v šátcích, ale tohle byla nóbl dáma se vším všudy. A ještě to Kristýnce tak úžasně předpověděla!
“Krásná sudičko,“ udělala na ni prosebné oči chůva. „Vedle spinká můj syn Honza Holota, nemohla byste mu taky předpovědět nad postýlkou pár hezkých slovíček?“
„To nejde,“ ohradila se Žofie. „Jsem sudička pro prince a princezny a vyšší šlechtu, Holotu nemám na seznamu a pospíchám k princi Šimonovi!“
„Pro jednou byste snad mohla udělat výjimku,“ nevzdávala se Holotová. „Kluk bude mít radost, až mu budu vyprávět, jak měl krásnou sudičku. Vážně vám to moc sluší!“
Tohle zabralo. Žofie vešla do prosté komůrky. Čisto a teplo tam bylo, ale žádný přepych. Honzík spal jako dudek a tvářil se, že spát je ta největší slast. Když to sudička viděla, vzdychla: „Pro tvoji lenost i rozum by byl těžký…“
„Propána, nekažte mu život!“ zamračila se na ni Holotová.
Sudička se to tedy pokusila zachránit, i když trochu neohrabaně a vinou spěchu i zmateně. „Přesto však neoblékneš kabát z ostudy. Až slezeš z pece a půjdeš kousek pěšky, pak pohneš Honzo, královskými osudy!“ …

(z pohádky Omyl děda Vševěda)

Miloš Kratochvíl / OMYL DĚDA VŠEVĚDA / ediční řada Pohádka / Edice ČT, 2008

 

Pohádky pro děti – nové knihy

Deoduši. Werichovy jedinečné pohádky a nedokončený Alibaba a čtyřicet loupežníků

Zajímavou knížku plnou bajek a pohádek Jana Wericha přichystalo nakladatelství Albatros pro všechny čtenáře, kteří milují ...

Pohádky z Pekelce. Pohádky plné nápadů Františka Nepila a veselých obrázků Miloslava Jágra

Knížka vynikajícího vypravěče Františka Nepila je plná moderních pohádek pro malé čtenáře. Děti se začtou do krásné ...

Duhové pohádky. O tom, jak a proč Sluníčko obarvilo svět pomocí Daniely Fisherové

Krátké pohádky Daniely Fischerové jsou hravé, inteligentní a nezvykle milé. Rozvíjejí v dětech právě fantazii hledáním ne...

Pohádky Miloše Macourka, které děti ještě neznají

Na humorných, absurdních pohádkových příbězích spisovatele Miloše Macourka (1926 – 2002) už vyrostlo několik generací če...

Exotické africké pohádky, kde nejsou hloupí Honzové, dobráčtí čerti ani šišlaví vodníci

Nevyskytují se tu hloupí Honzové, dobráčtí čerti, šišlaví vodníci, zřídka se dobývají srdce princezen. Podobně jako vš...

Inspirující myšlenky...

Co charakterizuje civilizaci? Výjimečný duch? Ne: každodenní život... Hm! Všimněme si přednostně duchovní oblasti. Vezměme nejprve umění a na prvním místě literaturu. Stojí literatura skutečně mimo schopnosti našich velkých vyšších opic, připustíme-li, že jsou schopny sestavovat slova? Z čeho sestává naše literatura? Z velkých klasických děl! Ale kdež! Jakmile někdo napíše originální knihu, a to se stane jednou dvakrát za století – ostatní literáti ho napodobují, to jest kopírují, takže vyjdou statisíce prací pojednávajících o přesně témž tématu, s trochu odlišnými tituly a s poněkud jinak kombinovanými větami. Opice, které jsou v podstatě imitátoři, musí být nutně schopny něčeho podobného, pod jedinou podmínkou, totiž že mohou používat jazyka.
Pierre Boulle, Planeta opic