broucci_barankova150.jpgJe to k neuvěření, ale o svatojánských broučcích si děti poprvé četly už před sto třiceti lety. Přesto příběhy nezbedného Broučka a jeho blízkých okouzlují i dnešní malé čtenáře a říkají jim o světě leccos důležitého.

Právě jim patří nové vydání Broučků s mnoha krásnými ilustracemi Vlasty Baránkové, které vydalo nakladatelství Jan Melvil publishing. V knížce je vloženo loutkové divadélko, které si děti snadno vystřihnou a složí. A pak šup do pohádkového světa – hrát si a vymýšlet, co vše by se broučkům ještě mohlo přihodit!

Ilustrace příjemně knížku doplňují. Jen škoda, že se sice jedná o Karafiátovy Broučky, ale vlastně i nejedná.
Příběh byl totiž převyprávěn. Nemyslím, že by se dnešní děti ztrácely v Karafiátově květnatém jazyce, a že tedy bylo nutné nahradit text textem „přístupnějším“. Navíc v knížce úplně chybí Karafiátův velmi známý závěr s chudobkami, což je snad ještě větší chyba. Proč by děti neměly vědět, jak to s broučky nakonec skutečně dopadlo?

Knihu proslavil také ilustrátor Jiří Trnka
První pohádková knížka českého spisovatele a evangelického faráře Jana Karafiáta byla vydaná v roce 1876 jeho vlastním nákladem – za finanční podpory jeho mecenášky lady Jane Beaukenen, se kterou se seznámil v době, kdy byl domácím učitelem ve skotském Edinburgu. Kniha byla od té doby přeložena do mnoha světových jazyků a jen u nás se dočkala v roce 1994 více jak sta vydání, nadto byla zhudebněna a byla podkladem pro televizní a rozhlasovou tvorbu.

broucci450

Karafiát vydal knihu v době, kdy začal působit jako evangelický farář na Valašsku. Kniha pojednává o rodině svatojánským broučků – mamince, tatínkovi a Broučkovi, který byl ale neposlušný – neposlouchal, co mu maminka, tatínek a Janinka říkají. Své neposlušnosti se nezbavil ani v dospělosti, i když na ni mnohokrát doplatil.

Jan Karafiát / BROUČCI / Ilustrovala Vlasta Baránková / Text upravila Alena Peisertová / Vydal Jan Melvil publishing, 2008 / 104 stran

UKÁZKA Z KNÍŽKY:

Slunko bylo u samého západu a svatojánští broučci vstávali. Maminka už byla v kuchyni a vařila snídani. Tatínek už také nespal. Ležel ještě v posteli a hezky si hověl. Brouček pak přelezl ze své postýlky na maminčinu - tam se pěkněji spalo - lehl si pěkně na zádečka, zdvihl všecky nožičky do povětří a počal se houpat: houpy, houp, houpy, houp. Ale najednou se to jaksi moc rozhoupalo, houpy, houp, a už ležel Brouček na zemi a křičel, co mu jen hrdlo stačilo.
Tatínkem to trhlo, takže byl všecek polekaný: "Zatrápený Broučku, copak musíš tak křičet?" - "Ale tatínku, když jsem se tak udeřil!" - "A jakpak?" - "I já jsem spadl z postele." - "Tak sis měl dát pozor!" - "Ale když ono mě to přece bolí." - Maminka už měla zatím snídani hotovou a šla je budit. "Vstávejte, vstávejte, slunko již zapadá, budeme snídat. A copak ty, Broučku, už pláčeš?
Sotvas oči proloupl!" - "Ale když já jsem se tak udeřil a tatínek chce, abych nekřičel." - "I jen pojď! Dřív než kočička vejce snese, všecko se ti zahojí. Zatím se pěkně umejeme a budeme snídat. Pojď!"
A šli. Maminka Broučka pěkně umyla, Brouček přistavil ke stolu židle a maminka už nesla polívčičku na stůl. Sedli si, sepjali nožičky a tatínek se modlil:

Ó náš milý Bože,
povstali jsme z lože
a pěkně tě prosíme,
dejž, ať se tě bojíme,bojíme a posloucháme,
a přitom se rádi máme.

Potom říkal Brouček svou modlitbičku: "Požehnej nám, Pane Bože, prosíme tě pokorně," - a pak už hned držel svou dřevěnou lžičku a znamenitě s ní zacházel. Však oni měli zelnou polívčičku a Brouček, třebaže všechny polívčičky rád, vždy a vždycky tu zelnou přece jen měl ze všech polívčiček nejraději. Snědl jí svůj plný talíř a maminka mu ještě ze svého přidala.
Ale tatínek, že už má čas, slunko že je dávno za horama. Honem dal mamince hubičku a nechal si od Broučka políbit ruku. - "A teď, Broučku, pěkně poslouchat, ať mně pak maminka nemusí žalovat." - "Ne, tatínku! A já vás vyprovodím, ano?" - "Tak pojď!"
A šli, ba letěli, ale hezky nízko, aby Brouček nespadl, a jen tak daleko, co mohl Brouček dohlédnout domů, aby potom nezabloudil. Ještě to dost neuměl, a tatínek mu řekl: "Jdi už zas, jdi a pěkně se uč lítat!" A Brouček šel.

A kdo ze slavných ilustrátorů Broučky ilustroval: Kromě proslaveného vydání s ilustracemi Jiřího Trnky, to byli Vojtěch Preissig, Josef Wenig, Ondřej Sekora, Marie Fischerová-Kvěchová a mnoho jiných.

Pohádky pro děti – nové knihy

Příhody brášky Králíka. Skvostné pohádky Pavla Šruta a Jindry Čapka

Bráška Králík není tradiční pohádkový hrdina. Je to trochu rošťák a filuta, který své silnější protivníky poráží v...

Nejhezčích dvakrát sedm pohádek. Libozvučná čeština od Hrubína a jedinečné ilustrace Jiřího Trnky

  Známé pohádky přebásnil František Hrubín libozvučnou češtinou a vznikla půvabná knížka pro malé děti, jejíž k...

Karel Jaromír Erben a Cyril Bouda. Jejich Pohádky jsou jednoduše velká krása

Tak nám vyšla pěkná krása. Klasické české pohádky - Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Drak dvanáctihlavý, Otesánek, Pták O...

Něco za cibulku, něco za pirožek. Populární pohádky Věry Provazníkové s ilustracemi Václava Houfa

V roce 1982 vydalo nakladatelství Blok výbor pohádek Věry Provazníkové Něco za cibulku, něco za pirožek s ilustrace Václava H...

Pohádky z Pekelce. Pohádky plné nápadů Františka Nepila a veselých obrázků Miloslava Jágra

Knížka vynikajícího vypravěče Františka Nepila je plná moderních pohádek pro malé čtenáře. Děti se začtou do krásné ...

Inspirující myšlenky...

Člověk se stal soudcem. --- „Ještě slovo,“ zavolal na něho majestátní lev, „než vyneseš rozsudek! Podle jakého pravidla, člověče, chceš určit naši cenu?“ --- „Podle jakého pravidla? Bezpochyby,“ odpověděl člověk, „podle stupně, v jakém jste mi více nebo méně užiteční.“ --- „Znamenitě!“ odpověděl uražený lev. „Jak hluboko bych pak musil stát pod oslem! Ty nemůžeš být naším soudcem, člověče! Opusť shromáždění!“
Gotthold Ephraim Lessing, Bajky