louskacek mysi kralSlavná pohádka německého romantického spisovatele a hudebního skladatele E.T. A. Hoffmanna (24.1. 1776  – 25. 6. 1822). Příběh se v různých knižních vydáních mírně liší, ale podstata zůstává vesměs stejná. Pohádka je o malé dívce, které o Štědrém večeru hodný strýček Drosselmeyer přinese dárek: dřevěného panáčka – louskáčka.

Její bratr si s ním začne louskat ořechy a panáčka poškodí. Dívence je louskáčka líto, proto panáčka s obrovskými zoubky uloží do postýlky a usne pod vánočním stromkem. V noci se jí zdají prapodivné sny. Louskáček oživne, spolu s ostatními hračkami porazí zlého Myšího krále, promění se v krásného prince a dívku provede kouzelnou zemí… A jak že to bylo s baletní inscenací, která příběh proslavila? Za více než sto let se mnohokrát proměnila, ale pořád je velice oblíbená. Každé Vánoce ji hrají divadla po celém světě.

louskacek richterova
Ilustrace Martina Richter

S nápadem vytvořit balet, jehož libreto by vycházelo z pohádky E. T. A. Hoffmanna, přišel ředitel carských divadel I. A. Vševoložskij. Napsal stručné libreto a počátkem roku 1891 dílo u Čajkovského objednal.
Do práce se zapojil i libretista a choreograf Marius Petipa (kvůli jeho nemoci dílo dokončil Petipův žák Lev Ivanov), který vytvořil scénář a připravil Čajkovskému přesné pokyny pro práci.
Tak přesné, že například požadoval, aby vánoční strom v prvním jednání rostl na čtyřicet osm taktů. Ještě dodejme, že oba pánové pracovali s Dumasovým převyprávěním příběhu, protože původní verze jim připadala příliš hrůzostrašná.

Ač dnes patří Louskáček k nejznámějším a nejhranějším baletům, nebyla jeho premiéra přijata kritikou zrovna nadšeně. Psalo se o „podívané, která se hodí pro jarmareční představení“, o nepříjemné a bezbarvé hudbě a ledabyle vytvořené variaci.
Prvního zahraničního uvedení se Louskáčkovi dostalo v pražském Národním divadle, v roce 1908 ho nastudoval Achille Viscusi, jedna z klíčových postav českého baletu."

Louskáček a Myší král
Vydání druhé v překladu Heleny Kubové s ilustracemi Mariny Richterové v Euromedia Group-Knižní klub, 2013 (první vydání SNDK, 1964 s ilustracemi Dagmar Berkové)

hoffmann scheiner louskacek 1

Jedno z prvních českých vydání z roku 1924 s ilustracemi Artuše Scheinera.

hoffmann scheiner louskacek 2


Pohádky pro děti – nové knihy

Čarovné pero. Cigánské rozprávky Marie Voříškové a nejkrásnější kniha roku

Z Cikánských pohádek Marie Voříškové, které vydala Mladá fronta v roce 1959 vybrala editorka a překladatelka Mária Števkov...

Nejhezčích dvakrát sedm pohádek. Libozvučná čeština od Hrubína a jedinečné ilustrace Jiřího Trnky

  Známé pohádky přebásnil František Hrubín libozvučnou češtinou a vznikla půvabná knížka pro malé děti, jejíž k...

Strom pohádek z celého světa si získal srdce dětí i rodičů i po padesáti letech

Opravdu ojedinělá sbírka krátkých i delších pohádkových příběhů, napínavých, veselých i poučných zaujímá přední m...

Něco za cibulku, něco za pirožek. Populární pohádky Věry Provazníkové s ilustracemi Václava Houfa

V roce 1982 vydalo nakladatelství Blok výbor pohádek Věry Provazníkové Něco za cibulku, něco za pirožek s ilustrace Václava H...

Hans Christian Andersen a jeho slavné pohádky s ilustracemi Jiřího Trnky

Hans Christian Andersen (1805-1875) byl za svého života spisovatel v nejširším smyslu: psal básně, romány, povídky, dramata. T...

Inspirující myšlenky...

Co přesně znamená mít dlouhé vlasy, to se různí od kultury ke kultuře. Například standardní délka vlasů, použitelná pro obě pohlaví, může být rozdílná: o ženě s vlasy po bradu se může říkat, že má vlasy krátké, zatímco o muži s toutéž délkou vlasů se může říct, že má vlasy dlouhé. V angličtině se sousloví „dlouhé vlasy“ svým významem tradičně váže zhruba ke komusi, kdo je umělecky založený, estét. V češtině máme naproti tomu nepěkné rčení „dlouhé vlasy – krátký rozum“, což je v podstatě původem latinské rčení Mulieres longam habent cesariem brevem sensum, vztahující se pouze k ženám, jež zavedl do Čech zřejmě až kronikář Kosmas; do té doby, a do příchodu latinizovaného křesťanství, se obě pohlaví pyšnila dlouhými vlasy, na rozdíl od Římanů té doby. Jakožto popisný výraz byly „dlouhé vlasy“ užívány ve starověku pro franský polobarbarský rod Merovejců a v současnosti jím jsou označováni nadšenci pro klasickou hudbu, jakož i hippies (u nás to jsou „hároši“ nebo „máničky“) a estéti.