mezi skritky filipAutor Dominik Filip je málo známým protipólem pohádek Němcové a Erbena. Ve své knize napsal:
"Nesnažil jsem se nikterak vnášet do nich umělé pohanství, nýbrž snažil jsem se zachytit pověry tak, jak jsem je v mládí znal. Nechtěl jsem ani dodávat jim starobylosti. Pohádky, které jsem v mládí slýchával, neměly toho rázu. Každý vypravěč mluvil tak, jak stačil jeho horizont. Některé z nich mají v mých představách své jeviště – v krásném údolí, v Hradiskách pod Suchým vrchem. Snad je představy čtoucích umístí jinam. Nezáleží na tom.
"

Dovolím si jedno malé letní vzpomínání na rok 1999, kdy jsem odešla z Albatrosu do Olympie a měla tam na starost rok a půl mimo jiné literaturu pro děti a mládež.

Do redakce za námi často chodíval pan Jiří Běhounek, ilustrátor a výtvarník se svým poněkud zvláštním smyslem pro humor. Předčítal nám nebo i z paměti citoval pohádky sebrané a sepsané Dominikem Filipem, často s výkřiky: „Kam se hrabe Erben, Němcová, Říha. To jsou ty pravé pohádky z pouti, nijak neupravené. Ani Grimmové na to nemají… Byly mé nejmilejší v dětství…“

A knížku skutečně donesl, už se téměř sypala, ale barevné obrázky Věnceslava Černého byly unikátní, vždyť většinou byly známé jeho lavírované černobílé kresby a zde doprovázel text barevně. S kolegyní jsme při čtení mnohdy až slzely smíchy, ale nakonec jsme nakladatelství k vydání těchto pohádek přesvědčily. Jenže ouha, než šel titul do výroby, zakázali ho, ale bylo to tak těsné, že jsem to jako přehlédla a titul vyšel. Takže jsem jako redaktorka dostala pracovní důtku a zároveň poděkování z Památníku národního písemnictví za dobrý ediční počin. Na všechno vzpomínám s úsměvem, ale i takové jsou osudy knížek při vydávání.

Autor v předmluvě k prvnímu vydání roku 1915:  
Pohádkou ožije kraj, který je člověku drahý. Po letech přijdeš do něho. Lidé jsou tu snad již jiní, snad neznámí nebo cizí, ale kraj k tobě mluví pohádkou. Poznáváš každé místo, každý kout, ale v tvých představách žijí ta místa jinak. Dech mládí, dech pohádky leží na nich...
…Moje pohádky vyrostly z pověr hodně křesťansky zabarvených. Je velmi málo pověr neporušených. Tím je dán také jejich ráz.

Dominik Filip: Mezi skřítky/Malé pohádkové horory, 2. vyd., Nakladatelství Olympia, 2000