mezi skritky filipAutor Dominik Filip je málo známým protipólem pohádek Němcové a Erbena. Ve své knize napsal:
"Nesnažil jsem se nikterak vnášet do nich umělé pohanství, nýbrž snažil jsem se zachytit pověry tak, jak jsem je v mládí znal. Nechtěl jsem ani dodávat jim starobylosti. Pohádky, které jsem v mládí slýchával, neměly toho rázu. Každý vypravěč mluvil tak, jak stačil jeho horizont. Některé z nich mají v mých představách své jeviště – v krásném údolí, v Hradiskách pod Suchým vrchem. Snad je představy čtoucích umístí jinam. Nezáleží na tom.
"

Dovolím si jedno malé letní vzpomínání na rok 1999, kdy jsem odešla z Albatrosu do Olympie a měla tam na starost rok a půl mimo jiné literaturu pro děti a mládež.

Do redakce za námi často chodíval pan Jiří Běhounek, ilustrátor a výtvarník se svým poněkud zvláštním smyslem pro humor. Předčítal nám nebo i z paměti citoval pohádky sebrané a sepsané Dominikem Filipem, často s výkřiky: „Kam se hrabe Erben, Němcová, Říha. To jsou ty pravé pohádky z pouti, nijak neupravené. Ani Grimmové na to nemají… Byly mé nejmilejší v dětství…“

A knížku skutečně donesl, už se téměř sypala, ale barevné obrázky Věnceslava Černého byly unikátní, vždyť většinou byly známé jeho lavírované černobílé kresby a zde doprovázel text barevně. S kolegyní jsme při čtení mnohdy až slzely smíchy, ale nakonec jsme nakladatelství k vydání těchto pohádek přesvědčily. Jenže ouha, než šel titul do výroby, zakázali ho, ale bylo to tak těsné, že jsem to jako přehlédla a titul vyšel. Takže jsem jako redaktorka dostala pracovní důtku a zároveň poděkování z Památníku národního písemnictví za dobrý ediční počin. Na všechno vzpomínám s úsměvem, ale i takové jsou osudy knížek při vydávání.

Autor v předmluvě k prvnímu vydání roku 1915:  
Pohádkou ožije kraj, který je člověku drahý. Po letech přijdeš do něho. Lidé jsou tu snad již jiní, snad neznámí nebo cizí, ale kraj k tobě mluví pohádkou. Poznáváš každé místo, každý kout, ale v tvých představách žijí ta místa jinak. Dech mládí, dech pohádky leží na nich...
…Moje pohádky vyrostly z pověr hodně křesťansky zabarvených. Je velmi málo pověr neporušených. Tím je dán také jejich ráz.

Dominik Filip: Mezi skřítky/Malé pohádkové horory, 2. vyd., Nakladatelství Olympia, 2000


Podobné články

Pohádky pro děti – nové knihy

O zlé carevně. Geniálního Platonova ilustrovala vynikající Sigmundová

Rozsahem nevelké vyprávění je překladem ruské lidové pohádky od geniálního ruského spisovatele Andreje Platonova. Původní ...

Proměny Jana Vladislava. Pohádkové legendy o stromech a květinách

Půvabným způsobem, čtivě a pro dětského čtenáře přitažlivě vypráví Vladislav rozmanité děje, v nichž vždy nějak vys...

Malý špalíček pohádek Františka Hrubína a Jiřího Trnky těší už celé generace dětí

Lahodná čeština Hrubínova bude navždy patřit ke klenotům české tvorby pro děti. A neměla by být opomíjena na žádné čes...

Jacques Prévert. Moudré pohádky pro nehodné děti

Kam všichni tak spěcháme? Proč se nezastavíme a nesrovnáme si v hlavě, co je podstatné a co ne? V roce 1985 dvě redaktorské d...

O Jankovi Polienkovi. Krištáľovočisté majstrovstvo jedinečnej rozprávkarky,Márie Ďuríčkovej

Krištáľovočisté majstrovstvo jedinečnej rozprávkarky, dnes už klasičky Márie Ďuríčkovej, sa naplno rozvinulo v autorských...

Myšlenky z knih

Připraví vás škola na vstup do světa práce? Pokud máte v plánu drhnout podlahu nebo montovat plastové hračky celý svůj život, pak ano. Škola vám zlomí ducha, abyste později nebojovali, když se vám v dospělosti neděje nic nádherného. Když na to přijde, škola vás připraví na přijetí jakékoliv práce, kterou nemáte rádi, ať už to je doktor nebo sekretářka. Škola vás však nenaučí, jak najít své vlastní sny a jak je uskutečnit.
Grace Llewelyn