ze sumavy spalicek pohadekOndřeje Fibicha znám už od společných let na gymnáziu a vždycky kus cesty jsme ušli spolu. Jeho vnímání krajiny mi vždycky bylo blízké, stejně jako cit pro poezii, bez níž se snad o krajině ani dobře psát nedá. A protože náš čas trochu pokročil, je mi blízké i jeho obracení k dětem.

Uprostřed kvanta knih pro tzv. nejmenší čtenáře je jeho Špalíček, kromě pracně nasbíraných pohádkových příběhů a říkadel ještě jedním návratem. Návratem nás „velkých čtenářů“ do časů dětství. Teprve tušíme, jak je dětství důležité.

…Poslední děti domů běží
V dálce se okna rozsvěcejí
Na břehu března tiše leží
ztracená klička od dětství.
/Vzpomínka/

Záleží na tom, že my jsme ještě jezdili na ledě na šlajfkách, které se utahovaly kličkou? Že zimní rozsvícená okna, málem  Ladovská, v nás dodnes vzbuzují i prožitek tmy, té, která dneska začíná být vzácná jako ticho?
Možná víc záleží na tom, že my jsme jako děti byly víc venku, s jinými dětmi a žili jsme víc ve skutečnosti, která šla osahat. Ale to nežehrám, bůhví, kam dojde svět za dvacet let, kdo ví, co přijde za týden.
Kdo to napsal, že jakmile už jednou někdo dokázal, že symbolem, znakem, který je neslyšitelný, jde vyjádřit věc, pocit, je už cesta dál, k jiným znakům a písmu a knihám otevřená?
Už vím, Thor Heyerdahl.
A Fibich napsal:

…Ve škole vidíš nové kouzelníčky
Celý svět vnímat v písmenkách.
/Září/

Ano, stačí jeden, dva verše na zázrak čtení- jakoby nám už trochu zevšedněl?
A pohádky ze Šumavy do knihy nasbírané se dostaly tak daleko jako já- nedívají se jen dopředu, asi ani vedle. Vyprávějí prostě svůj příběh, abychom o něj nepřišli. Soudí? Jen po svém.

Ve Špalíčku najdete kromě říkadel, básní a pohádek i písničky, v notách. Já mám nejraději tu co se jmenuje V slámě spí. Ten text dokonce (jsemť pamětníkem) byl zhudebněn třikrát! Komu se to povede?
Takže-
Chtějí – li rodiče či kantoři dobrou českou knížku pro svoje děti, dobrou nejen pro prosté čtení, je právě Ze Šumavy špalíček pro ně to pravé.
Mě napadá, že i doufám, že ji pro děti budou někdy otvírat ruce trochu poznamenané prácí, vonící mírně po smůle, sekeře, nebo noži – může špalíček být i lodička z kůry.
A ještě něco najdete, milí čtenáři veškerého věku – obrázky. Málokdy se sejdou dva umělci, kteří k sobě mají takhle blízko, jak jeden píše, druhý kreslí a maluje – nebo je to někdy naopak?

Ondřej Fibich, Petr Štěpán / Ze Šumavy špalíček pohádek a básniček / Nakladatelství Hrad, Strakonice, 2016


Pohádky pro děti – nové knihy

Pohádky pro všední dny i pro svátky. Knižní skvost Květy Pacovské

Pohádky, které jsou zcela netradičně bez kýčovitých příběhů o králích a princeznách. Příběhy antropomorfizovaných zv...

O zlé carevně. Geniálního Platonova ilustrovala vynikající Sigmundová

Rozsahem nevelké vyprávění je překladem ruské lidové pohádky od geniálního ruského spisovatele Andreje Platonova. Původní ...

Proměny Jana Vladislava. Pohádkové legendy o stromech a květinách

Půvabným způsobem, čtivě a pro dětského čtenáře přitažlivě vypráví Vladislav rozmanité děje, v nichž vždy nějak vys...

Malý špalíček pohádek Františka Hrubína a Jiřího Trnky těší už celé generace dětí

Lahodná čeština Hrubínova bude navždy patřit ke klenotům české tvorby pro děti. A neměla by být opomíjena na žádné čes...

Jacques Prévert. Moudré pohádky pro nehodné děti

Kam všichni tak spěcháme? Proč se nezastavíme a nesrovnáme si v hlavě, co je podstatné a co ne? V roce 1985 dvě redaktorské d...

Myšlenky z knih

Tvůrčí zaobírání se literárními věcmi je jako hlavní povolání nesmyslné asi jako zvíře, které se živí jen liliemi.
Albert Einstein