Nevyskytují se tu hloupí Honzové, dobráčtí čerti, šišlaví vodníci, zřídka se dobývají srdce princezen. Podobně jako všechny pohádkové příběhy však i Africké pohádky vyprávějí o tom podstatném – o dobru a zlu, lásce, odvaze, spravedlnosti i cti. Autorem je slavný konžský spisovatel a básník egyptského původu Kama Sywor Kamanda (1952), s jehož textem se působivě potkávají barevné ilustrace Miloše Koptáka.
Image

Exotická atmosféra je patrná již z vnějších kulis plných mohutných baobabů a mangovníků, hlubokých lesů, nekonečného oceánu i probouzející se savany, domů vybělených sluncem. Příroda, její krása i nástrahy, tu ostatně má svou nezastupitelnou roli. Človek ji možná na chvíli dokáže poručit a svázat ji kouzly, zároveň vsak často vede vysilující boj s dlouhým suchem. „Mé dítě, ať tě osud zavede kamkoli, hledej rovnováhu v harmonii ducha a těla, oblohy a země, viditelného i neviditelného,“ nabádá babička chlapce Amanu, který odchází z rodného kraje u Nilu.

Drsná krása

Předkládaný soubor pětadvaceti Kamandových próz je pestrý. Některé mají blízko k baladě jiné k bajce. Najdeme tu epické osudy s mnoha peripetiemi stejně jako krátké morlality. Nejdelší, více než šedesátistránkový příběh vypráví o chlapci Odiovi, který chce naplnit přaní umirajícího otce a podstoupí nebezpečnou pouť s posvátným kamenem. Jeho nesnáze a nesmírná tíha závazku, který by ze sebe nejraději setřásl, trochu upomenou na hobita Froda z Tolkienovy trilogie Pán prstenů.

Kamanda není obrozeneckým sběratelem lidové moudrosti a tradic, i když z nich zřetelně čerpá a jejich odkaz se snaží předávat – dávné pověsti a legendy přetváří po svém, s velkou imaginací a poezií, zároveň však jednoduše a jaksi samozřejmě, bez samoúčelných efektů. Těžko by však asi směnil pozici „afrického barda“ za moderního pohádkáře s nevázanou hravostí a humorem.

Snad s výjimkou příběhu o melancholickém slonovi, který předhoní nadutého leoparda, se tu lze usmívat spíš smutně. Třeba u příběhu o začarované dívce, k níž pro množství nápadníků její otec musí vyrobit tři kopie – z myši, slepice a fenky. Tři na pohled identické ženy však zdědí vlastnosti svých zvířecích předobrazů: šmejdivost, nepořádnost a vzteklost, které se neblaze podepisují na manželském soužití.

Kamandův styl jako by charakterizoval potulný básník, který vystupuje v příběhu o Odiovi: „Určitě si mnohé přimyslel, jeho příběhy musely okouzlovat drsnou krásou, aby byly zachovány na věčné časy, neboť jen krásné pověsti nezanikají.“

africke_pohadky400.jpg

Bolestné lekce

Kamandovy pohádky skutečně podmaňují drsnou, smutnou krásou, která je určena spíěe starším dětem. I velká, neřku-li slepá láska někdy končí špatně: starý muž, který nedokáže upoutat mladší manželku, obětuje svou duši lesnímu pánu, a naopak kráska zbytečně umírá pro svého ziskuchtivého muže, aniž ten pochopí příčinu jejího horkého skonu. Oběti lásky jsou bolestné: princezna se zamiluje do stromu a teprve blesk, jemuž se oba dobrovolně vystaví, spojí jejich duše a popel v jedno.

Elementární rozdíl mezi dobrem a zlem však v zásadě zůstává: odměněna je odvaha, chytrost, úcta, velkorysost či přátelství, potrestána nenávist a závist, pýcha, lenivost a nepoctivost, žarlivost i sobecká láska. Krutou lekci dostávají i ti, kteři se nedokážou poučit nebo neprojeví dostatečný soucit. Stonožka donutí holuba, aby na jejím políčku uklidil své stopy i za vytrvalého deště, když však sama poťape sousedovi čerstvě zasetou kukuřici, ten ji při následném uklízení nechá zemřít vyčerpáním. Morální poučeni mluví jasně: „Nevyžadovat od druhých, co sám nejsi schopen vykonat.“

Neviditelný leopard

Zázračné se v Kamandově podání prostupuje s reálným, zcela samozřejmě tu usilovným drhnutím mizí skvrny z leopardího těla, až se chlubivý samec stává neviditelným. Hlavními postavami tu vedle nejrůznějších zvířat, jejichž přehlídka docela dobře poslouží i jako nenásilný průvodce africkou faunou, bývají prostí vesničané, jimž škodí zlovolní čarodějové a lesní duchové. Určitou ochranu poskytují nejrůznější amulety (ze lvích zubů či sloní kůze) předávané z generace na generaci, ani ty však nejsou všemocné a jejich zneužívání přijde draho.

Vlastně by závěr jedné pohádky mohl být dobrým mementem všem současným nepoctivcům – lenošivý mladík tak dlouho bezpracně a drze těží z otcova dědictví, až skončí jako strašák v poli, který noc co noc děsí zlodějské ptáky.

ALICE HORÁČKOVÁ (MF DNES) – Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Kama Sywor Kamanda / AFRICKÉ POHÁDKY
Praha : Brio, 2006. 544 stran, přeloženo z frncouzštiny, Ilustroval Miloš Kopták


Pohádky pro děti – nové knihy

Ježibaba na koloběžce. Skvostné pohádky od Berounky Jiřího Kahouna s ilustracemi Lucie Dvořákové

Nedávno jsem nahlédli do výkladu s dětskými knihami a ejhle. Mezi různým brakem ležela jedna, která svítila. Kahounova Ježib...

Nejhezčích dvakrát sedm pohádek. Libozvučná čeština od Hrubína a jedinečné ilustrace Jiřího Trnky

  Známé pohádky přebásnil František Hrubín libozvučnou češtinou a vznikla půvabná knížka pro malé děti, jejíž k...

Pohádkové dárky Josefa Lady a Michala Černíka nejen k vánocům

Tento výbor z pohádkových ilustrací Josefa Lady, uspořádal a na motivy kreseb napsal texty (verše i pohádky) Michal Černík. K...

Kahounovo Štěstíčko a kocouří dědeček

Půvabný příběh o letních velkých maličkostech, které se v dnešní uspěchané době z dětského světa bohužel začínají ...

Putování za švestkovou vůní Ludvíka Aškenazyho patří ke skvostům české knížky pro děti

Jedna z nejkouzelnější knih pro děti, ve které se střetává pohádkový svět se světem skutečným. Knížka, která je psána...

Inspirující myšlenky...

"...Otázka zní: Je a byl kdy člověk vůbec schopen štěstí? Člověk jistě, jako každý živoucí tvor, ale lidstvo nikoliv. Celé neštěstí člověka je v tom, že byl nucen se stát lidstvem nebo že se jím stal příliš pozdě, kdy byl už nenapravitelně diferencován v národy, rasy, víry stavy a třídy, v bohaté a chudé, ve vzdělané a nevzdělané, v panující a porobené. Nažeňte do jednoho stáda koně, vlky, ovce a kočky, lišky a srnce, medvědy a kozy, zamkněte je do jedné ohrady a přinuťte je žít v tom nesmyslném houfu, jejž nazvete Společenský řád, a dodržovat společná pravidla, bude to nešťastné, nespokojené, fatálně rozklížené stádo, ve kterém se ani jeden boží tvor nebude cítit jako doma."
Karel Čapek, Válka s mloky