ticho_hrochaObrazotvornost černého kontinentu odjakživa nemilosrdně bourá naši evropskou představu o tom, jak má vypadat pohádka. O tom je i nová kniha - africký komiks pro děti i dospělé od finalisty Chalupeckého ceny kreslíře Davida Böhma, ke kterému texty doputovaly v zavazadle jeho sestry Terezie jako štos slohových prací z malé středoafrické školy.

Vznikl tak pro děti lehce šokující, pro dospělé jednoznačně osvěžující komiks. Poetické, trochu absurdní, krátké pohádkové příběhy této knihy. většinou vycházejí z tradičního afrického folkloru, i když v podání dětských vypravěčů dost osobitě upraveného.

Děti je potřeba naučit rybu chytat, ne jim ji dát, řekla o vzniku knihy Terezie Böhmová . Tak jsem přistupovala i k výuce, snažila jsem se naučit děti přemýšlet. Před Vánoci jsem je požádala, aby mi napsali pohádku. Sešly se mi zajímavé texty, můj bratr David je potom ilustroval a vznikla z toho komiksová kniha pohádek Ticho hrocha.

Ticho hrocha
David Böhm, Terezie Böhmová

Vydal Labyrint, edice Raketa
1. vydání 2009, velký formát, 62 stran, váz.

Terezie Böhmová pracovala ve Středoafrické republice, kde pomáhala v misijné škole. Sama o tom řekla:
"Adopce dětí na dálku, v Evropě tolik oblíbená, je zbytečně drahá. Administrativní zajištění projekt prodraží třeba na šest tisíc ročně, zatímco život jednoho dítěte v sirotčinci přijde na 1350 korun za rok.
Vyspělý svět pomáhá jen v místech, kde za to může něco získat. Středoafrická republika dlouho patřila mezi země, o které se nikdo nezajímal. Teď se tam ale našel uran, a už jsou tam Američani.
Ve státních školách jsou na tisíc žáků čtyři učitelé. Dovedete si představit, co taková výuka může dětem dát. Na škole, kterou Siriri pomáhá financovat, nás bylo na padesát dětí dvanáct."

ticho_hrocha600


Inspirující myšlenky...

Což je civilizace něco jiného než schopnost používat věcí, jež vymyslel někdo jiný? I když Mloci, řekněme, nemají svých vlastních myšlenek, mohou mít docela dobře svou vědu. Nemají sice své hudby nebo literatury, ale obejdou se bez nich dokonale; a lidé počínají shledávat, že to je od těch Salamandrů báječně moderní. Tak vida, už se může člověk u Mloků ledačemus učit – a není divu: což nejsou Mloci ohromně úspěšní, a z čeho jiného si mají lidé brát příklad, ne-li z úspěchu? Ještě nikdy v dějinách lidstva se tolik nevyrábělo, nebudovalo a nevydělávalo jako v této veliké době. Nic platno, s Mloky přišel do světa obrovský pokrok a ideál, který se jmenuje Kvantita. „My lidé Mločího Věku,“ říká se s oprávněnou hrdostí; kam by se hrabal zastaralý Lidský Věk se svou pomalou, titěrnou a neužitečnou páračkou, které se říkalo kultura, umění, čistá věda nebo jak! Praví, uvedomělí lidé Mločího Věku už nebudou mařit svůj čas hloubáním o Podstatě Věcí; budou mít co dělat jenom s jejich počtem a s hromadnou výrobou. Celá budoucnost světa je v tom, aby se pořád zvyšovala výroba i konzum; pročež musí být ještě víc Mloků, aby mohli ještě víc vyrobit a sežrat. Mloci jsou jednoduše Množství; jejich epochální čin je v tom, že jich je tak mnoho. Teprve nyní může lidský důmysl pracovat naplno, neboť pracuje ve velkém, s krajní výrobní kapacitou a rekordním hospodářským obratem; zkrátka je to veliká doba. – Co tedy ještě chybí, aby se za obecné spokojenosti a prosperity uskutečnil Šťastný Nový Věk? Co překáží, aby se zrodila kýžená Utopie, v níž by byly sklizeny všechny ty technické triumfy a nádherné možnosti, které se lidskému blahobytu a mločí píli otvírají dál a dál, až do nedozírna?
Karel Čapek, Válka s mloky